Report: Gothoom 2019

0

Ve dnech 18.–20.7. se už podesáté konal jeden z asi nejpohodovějších festivalů, které je v poslední době možno navštívit. Osobně jsem měl možnost zavítat do podhradí teprve podruhé a i za ty dva roky byl vidět znatelný posun festivalu, hlavně co se návštěvnosti týče.

Na festival jsem dorazil už ve středu, aby bylo možno pohodlně se zabydlet a vypít nějaké to pivo dříve, než začne program. Už ve středu se začínaly sjíždět menší davy „bláznů“, ale hlavní baterie dorazila až ve čtvrtek.

Celý festival odstartovali Trutnovští „válečníci“ Purnama, kteří měli roli nelehkou, jelikož museli jako první vyhnat lidi k pódiu a otevřít celý festival. Naštěstí tahle banda koncertuje více než aktivně, díky čemuž se před pódiem sešla nemalá skupina fanoušků. Purnama se nebála a i přes vedro, které panovalo, vsadila na spoustu ohně na pódiu (proběhlo i jedno nechtěné zapálení pódia) a živelnou show, při níž došlo i na novinky z chystaného alba. Bohužel během koncertu došlo k menším popáleninám u jednoho „válečníka Purnamy“, naštěstí se nejednalo o nic vážného, ale co, pro krásu se musí trpět. Po skončení Purnamy nebylo ani moc času na osvěžení, jelikož se na stagi už chystali Bloody Obsession, kteří rozhodně nejsou nováčky, což bylo opět znát na účasti pod pódiem.

Dále mě k pódiu přilákal tip mého kamaráda, abych určitě nevynechal Maďary Sear Bliss. Nic jsem o nich předtím nevěděl, jen mi bylo řečeno, že se jedná o black metal s „trubkou“. Asi jsem byl v menšině těch, kteří kapelu neznali, jelikož už se před pódiem pohyboval slušný dav lidí. A ani se nelze divit, že dorazili, jelikož tihle Maďaři nabídli opravdu nestandardní a originální pojetí black metalu. Bohužel jsem koncert nebyl schopen nějak naplno vnímat z důvodu horka, kvůli kterému jsem po skončení koncertu musel běžet rychle někam do stínu, a tím bych se chtěl dostat i k první kritice festivalu jako takového, neboť si myslím, že je potřeba přidat krytá místa a rozšířit stín či přidat nějakou další „odpočinkovou“ zónu. Z důvodu ostrého slunce jsem viděl jen zhruba 15 minut z koncertu 1914, ale minimálně můžu říct, že i ta chvíle mě přesvědčila k budoucí návštěvě jejich koncertu. Naplno jsem pak byl zasažen až koncertem dnes už „legendárních“ Švédů Dark Funeral. „Kluci“ ze Švédska to sypali fakt slušně, ale chvílemi už mi jejich show připadala až trochu komická, i když to možná není ten správný výraz, možná by se dalo říci, že svou roli na pódiu trochu už „přehrávali“. Koncem prvního dne jsem si uvědomil některé z věcí, kvůli nimž mi tenhle „fesťák“ přirostl k srdci. Je to způsobeno jak neuvěřitelně přátelskou atmosférou, ale taky celým nastavením festivalu jako takového, tím, že i když přijdete na headlinera dne, tak je před pódiem sice plno, ale zároveň se nedostáváte do situace, kdy máte tak málo místa, že stojíte jen na jedné noze, a to ještě pod sebou máte nohu cizí (viz některé roky ve Vizovicích). To je jeden z velkých plusů, ale klid, dostanu se i k negativní kritice, ovšem dobře myšlené.

Den druhý, známý také jako pátek, začal relativně chladným ránem, ale já musím začít lehce negativní kritikou směrem k organizaci. Jednou z největších bolestí festivalu bylo poměrně málo sprch. Situace byla zrána ještě v pořádku, ale v pozdějších hodinách se tvořily fronty a ani tlak vody nebyl zrovna úchvatný.

No, ale zpět k zábavě. Ranní kapely jsem neviděl, jelikož jsem byl ve městě na oběd. První kapela mnou toho dne viděná byla partička Brute. Jednalo se o klasickou deathovou sypačku. Jelikož nejsem úplně deathový, můžu říct s čistým svědomím, že koncert mě bavil, ale z důvodu horka jsem ho opět vnímal jen na půl plynu. Craniotomy, Depresy a Antigamu jsem vynechal, neboť se hudebně nejedná o můj šálek piva, ovšem to výživné a pro mé uši zajímavé přišlo na scénu okolo 19:00. Jak již mnozí ví, na scénu nastoupili polští Hate, z jejichž tvorby i celkového projevu byla cítit inspirace jejich krajany Behemoth, ale tím nechci říct, že by to bylo na škodu. No a jak jejich koncert probíhal? Těžko popsat, jelikož mě to pohltilo na 100 %, jen jsem koukal a slintal, pro mě top koncert dne. Nicméně ještě mě ten večer čekaly dvě vypečené kapelky. Jako první to byli Vomitory ze Švédska, no co říct, svižná thrash/deathová morda, slušný kotel, circle pit, spousta rozjetých „bláznů“ pod pódiem a všude okolo, jednoduše řečeno další metalová orgie tohoto dne, a ne poslední. Pro mě poslední palbou dne byli Rakouští Belphegor, kteří přinesli dle mého soudu nejlepší show celého Gothoomu, oheň, obrácené kříže a takové ty pěkné věci. Pro mě byly ovšem vrcholem koncertu výrazy v obličeji zpěváka Helmutha Lehnera, který tomu dodal „pekelný nádech“ či možná něco navíc. Tím se pro mě končí den druhý a blíží se orgie dne třetího.

Máme tu třetí a zároveň poslední den, na který jsem se těšil „hodně nejvíc“. Ráno jsem dorazil na druhou kapelu, jíž byli Slovenští Ramchat. Jako každá „ranní“ kapela měli nelehkou roli, ale měli výhodu domácího prostředí, což zaručilo energický start dne, a to nejen ze strany kapely. Co musím pochválit, byl výborný zvuk, nejen u Ramchat, ale v průběhu celého festivalu. Po menší pauze na oběd přišli na řadu Awrizis, které by byl hřích vynechat. Jejich koncertní vystup a Frodysův kytarový skill je něco, co si nemůžete nechat ujít. Během koncertu už se rozjel i „zapálený“ circle pit dvou lidí, což bylo i z pódia následně oceněno. O chvíli později přišla na řadu moje srdcovka Silent Stream of Godless Elegy, které asi není třeba představovat. Během show se „Sajlenti“ věnovali hlavně posledním dvěma albům, Smutnici a Návazu. Bohužel, nevím, jestli, to byl jen můj pocit, se mi koncert zdál být nějak potichu a vepředu byly až moc slyšet bicí z pódia, ale to nijak neubralo na kvalitě vystoupení, což nesoudím jen podle sebe, ale i podle fanoušků kolem. Jen bych příště ocenil i pár věci ze starší tvorby. Pak, jakožto milovník thrashe, jsem si nemohl nechat ujít vystoupení Brazilek Nervosa. Sice občas slýchávám názor, že jejich hudba není moc zajímavá a lidi se chodí jen dívat na tři hezké holky (jo, fakt jsou hezké jak cyp), ale osobně mám jejich tvorbu rád a myslím, že jsem nebyl sám. Hrají prostě takový old school thrash, který byl minimálně na Gothoomu prezentován energickou formou a živelnou show, a circle pit byl taky už pěkný. Po skončení Nervosy už se pomalu začal blížit konec „festu“ a mě čekaly poslední dvě kapely. Tou první byli Fleshgod Apocalypse, no už se asi opakuji, ale opět dobře postavená scéna, chlapci a dívka to rubali slušně, lidi pařili. ale zde byl menši problém se zvukem, konkrétně bylo hodně utopené piano. Poslední kapelou, na kterou jsem se opravdu těšil, byli Harakiri For the Sky, ale… No, řeknu to takhle, instrumentálně výborné, skvěle odehraný koncert s pěkný zvukem, vlastně celá kapela se snažila, až na jednoho člena. Kdo viděl, tak ví, řešit to ale nebudu, jelikož si to zbytek kapely nezaslouží, protože opravdu dřeli i za jednoho nejmenovaného člena.

No a jak zhodnotit celý Gothoom? Musím být více méně pozitivní. Kapely, zvuk, organizace a hlavně všichni ti „blázni“, co se sjeli ze všech koutů, aby se pár dní oddávali kvalitní muzice, to vše mě potěšilo. Opravdu, tak přátelský festival jsem dlouho nezažil a osobně musím říct, že před touhle akcí jsem byl tak nějak trochu unaven hudbou, ale na festivalu se mi jaksi vrátila, nevím, jak to správně popsat, asi víra v METAL. Paoli děkuje vám všem.

Share.

About Author

avatar

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  Odběr  
Upozornit na