UNLEASHED - Dawn of the Nine (2015)

Bouře se blíží, mocný Thor udeřil, smetl vše z povrchu zemského. Tato bouře doprovázela útoky vikinských válečníků ze Švédska – UNLEASHED – po mnoho let a jejich nájezdy byly opravdu zkázupřinášející. Nyní k nám však dorazil pouze slabý odvar toho všeho. Hromobití a vichřice rázně slábnou a schopnost ničit chabne a chabne… Vikinští válečníci chřadnou, jsou staří a znavení bojem a jejich nový útok končí prolitou krví svých vlastních bratrů. Meče protínají jejich těla, krev tryská na všechny strany a za mírného, chladného vánku, toho jediného, co zůstalo po ničivé bouři, umírají, jejich duše vyhasínají a zhasínající oči pozorují nebe, jež začíná obsazovat záře slunečních paprsků protínající temné mraky, jako meče pronikající masem válečníků. Takto bych popsal počínání kapely UNLEASHED na nové desce nazvané „Dawn of the Nine“. Možná úvod působí negativně a vy si myslíte, že víte, kterým směrem se bude tento článek ubírat. Není tomu tak, neboť i přes porážku umírají tito Vikingové se ctí a řádně, jak se sluší a patří, tudíž Valhallu si zaslouží. Kapela vedená mocným válečníkem Johnnym Hedlundem si po celou kariéru drží svoji jasně stanovenou tvář, nikdy nevybočila ze zaběhnutého výrazu. Někteří fanoušci kapelu již dávno pohřbili do písků severských plání, jiní však kapelu neustále ctí. Osobně se řadím do druhé kategorie, leč po novém albu začínám pochybovat i já.

Neduhem nového alba je především umělost. Zvuk mi přijde možná až moc čistý a působí nepřirozeným dojmem, který postrádá onu ostrost mečů a seker z let minulých. Působí ploše a plytce, mírně to vyznívá jako kalkul. Největším problémem však je, že UNLEASHED nahráli desku, jež neposouvá výraz kapely. Nikam. Ok, minulá alba byla stejně střižená, ale disponovala mocnou, temnou atmosférou, luxusními, výraznými kytarami a celkově desky provázely fantastické melodické kreace přeplněné nápady, které stály za povšimnutí. I přes neustále to samé opakované pořád dokola, alba UNLEASHED z posledních let mě bavila. „Dawn of the Nine“ však postrádá více zajímavých momentů a onu atmosféru, pro kapelu tak typickou. Osobně mě kvarteto překvapilo až v písni „Land of the Thousend Lakes“, ve které vás pohltí chladný sever, atmosféra se navrací pomocí melancholických melodií linoucích se pomalu vpřed, jako něžné vlny proudící k břehům z mořských dálek.

Abych tu jen neprskal, pořád se jedná o poctivě provedené řemeslo, jako když kovář ukuje elegantní sekyru, jen mírně ochuzenou o zdobení na čepeli či rukojeti. Technicky si pánové drží svůj standart, tedy kytarové výjezdy, prvky black metalu v povzdálí a mírné thrashové koření. Materiál válcuje a válcuje, občas nějaká ta pasáž potěší, překvapí a vy v ní hledáte naději na lepší zítřky. Nevýhodou skladeb je ovšem nízká trvanlivost. Člověka už to tolik nebaví, jako v minulých letech, materiál nedisponuje schopností udržet pozornost posluchače a do posledních poslechů jsem se musel vyloženě nutit. Musím však dále pochválit cover CD, působí epicky a temně, škoda že předčí onu muziku na albu.

Možná moje recenze na novou fošnu Švédů působí až moc zle, ale nenechte se odradit od poslechu. Leč je nové album slabší odvar děl minulých a kultovním nahrávkám se rovnat nemůže už vůbec, i když nemá nic moc co nabídnout, pořád se jedná o příjemný materiál, ke kterému se budu vracet, sice ne nějak často, ale jednou za čas ten ryzí death prostě bodne. Tím bych chtěl říci, že i já si na albu něco našel, hledejte i vy. Každý na desce najde nějaký ten poklad, zakopaný na švédských písečných plážích. Možná by deska mohla oslovit ty jedince, co kapelu neznají či neposlouchají, odradí především dlouhodobé fanoušky skupiny, kteří jistě čekali mnohem více. U mě se pocity formovaly postupně, původně jsem nechtěl být tak kritický, ale člověk si buduje názor nějakou tu dobu a pohled na věc se mění, albu jsem dal co nejvíce času a prostoru, aby mne zaujalo. Popravě se docela bojím příštího materiálu, ale nepouštějme sekeru z ruky a nevzdávejme onen boj, možná UNLEASHED překvapí až s příštím albem, kterým svůj nový počin smetou a hrdě si vybojují svůj post legendy a smetou třeba takové AMON AMRATH, kteří si uloupili ono přední místo albem, které je ještě o levely níže než noví UNLEASHED. 6/10