Asagraum je, nebo spíše byl, mezinárodním black metalovým projektem složeným z dívek – Obscura (Nizozemsko – vokály, kytara) a Trish (Norsko – bicí). Zatím co jsem psal tyto řádky, Trish se kvůli osobním rozporům s frontmankou z řad Asagraum odporoučela a byla nahrazena pro mě zcela neznámou bubenicí A. z Nizozemska, takže Asagraum je už čistě nizozemskou záležitostí. Vyhnu se hodnocení, jak která muzikantka vypadá, jak je a není přitažlivá (jak má mužské osazenstvo tendence řešit, co jsem zase viděl), protože o to v hudbě přece nejde a není to důležité. Důležité je, jaká je hudba Asagraum.
„Potestas Magicum Diaboli“ – to je sever jak poleno. Nevím, jestli to bylo dáno tím, že se na desce podílela Trish a vložila do písní feeling své domoviny, nebo sama Obscura vyznává prastarý černý kov, jako první vyvržený z lůna norských hvozdů, ale deska má mrazivě severskou atmosféru a drží se tradic norské školy. Tak snadné to ale taky nebude.
Nečekejte mizerný zvuk, tupou techniku a pubertální nevybouřenost, kdy kapela svede jen hloupě plivat na křesťanstvo, bez špetky snahy o zapojení mozkoven, s true pózami a všemi zaběhlými klišé (to je zde sice přítomno, ale nepůsobí pozérsky a lacině). Asagraum sice vycházejí z Norska, ale znějí současně a hlavně inteligentně. Vzdávají hold syrovosti, ale hřeší s modernou. Písně jsou nahrány především ve středních tempech, v nichž se nachází dostatek prostoru pro magii kytar, a to je největší výsadou alba.
Riffy jsou pokřivené, samy o sobě velice mrazivé. Cítím v nich náznaky lehké disharmonie francouzské školy, ale pozor, jen náznaky, 
určitě se nejedná o současný islandský nebo francouzský rukopis. Kytarové party se překrývají přes sebe, klikatě se plazí v různých směrech a jsou jedovatě hnusné, přes to elegantně a zlehka zahrané, srozumitelné a přímočaré. Proto si jednotlivé pohyby na hmatníku snadno zapamatujete.
Thrish byla Asagraum spolehlivým motorem. Její hra sice nebyla technicky oslnivá, ale dávala skladbám požadovanou zvířecí primitivnost a energii. Obscuřiny vokály jsou kapitolou samou pro sebe. Její hlas působí jako závan smrti vycházející z nejtemnějších hlubin temné kobky zapáchající hnilobou a sám o sobě tvoří děsivou atmosféru. Zvláštní, že kapela dovede vytvořit atmosféru, kterou spolehlivě pocítíte na vlastní kůži, při tom jim k tomu stačí správný zvuk (je správně mrazivě čistý a ostrý), účinně nahrané kytary a vokály, bez mnoha efektů či samplů (Asagraum mají klávesy jen naživo).
A tak mi už v hlavě leží jen jedna negativní poznámka k celku, který působí příliš jednotvárně a nedisponuje nějakými těmi výraznějšími motivy, které by od sebe odlišily jednotlivé hudební stopy, proto jsem se při poslechu párkrát ztratil a přistihl se, jak nedávám dostatečně pozor, protože mě materiál v určitých momentech přestával bavit, spíše tedy ke konci. I když jsou totiž riffy hezky výrazné, pokud si je srovnáte se skladbou před tím a se skladbou po tom, zjistíte, že si jsou až příliš podobné. Ve své podstatě „Potestas Magicum Diaboli“ není nijak originálním albem, je osobním vyznáním sympatických hudebnic, které se oddávají severské škole a nahlížejí na ni svým vlastním pohledem a činí tak na velmi vysoké úrovni. Díky tomu má deska minimálně osobitý rukopis, a tím předčí většinu mladých BM snaživců. Nizozemské divoženky z Asagraum nabízejí inteligentní pohled na prapůvodní black metal. Na debut velice dobré!
Tracklist:
1. Transformation
2. Black Triangle Temple
3. Leviathan
4. Gospel of Ignition
5. Daar waar ik sterf
6. Black Sun Prayer
7. Carried by Lucifer’s Wings
8. I Burn Within the Devil
Sestava:
Obscura – Vokály, basa, kytary
Trish – bicí
Žánr: black metal
Země: Nizozemsko
Label: Kvlt
Datum vydání: 29. 09. 2017
Délka: 44:02
Recenze: Asagraum - Potestas Magicum Diaboli
0.00
Klady
- Mrazivá severská syrová atmosféra
- Skvělé riffy
- Mrazivý záhrobní vokál
- Inteligentní a moderní pohled na klasický black metal
Zápory
- Jednotvárnost skladeb, která se začne projevovat hlavně v druhé polovině alba
