HELL FAST ATTACK X – sobota

2.červenec – datum, nesoucí vlajku druhého dne moravského pagan a black metalového festivalu Hell Fast Attack, přinášelo zároveň i smrt mojí tělesné i psychické stránce. Jelikož jsem za sebou měl krom obrovských zážitků z prvního dne, o nichž jsem si myslel, že to byl pouhý sen (Horna, Kroda, Baptism, pořád jsem nechápal, že jsem tahle jména opravdu viděl, v mojí mysli se jevila jako duchové, již se zjevili a posléze vypařili) i nešťastnou událost co se dopravy domů týče, netušil jsem, zda se vůbec budu chtít do areálu Obory vrátit a přežít další náročný den a poté tam ještě spát.

Samozřejmě jsem začal sám sobě vyčítat, že jsem máslo, a že když tak moc black metalem žiji, že pro něj snad i něco udělám, a tak jsem ze sebe v rámci možností udělal člověka (po zbytek festivalu jsem působil spíš vzezřením trosky) a po občerstvení žaludku a nakopnutí myšlenek kávou jsem vyrazil zpět válčit na brněnskou přehradu, kam jsem dorazil pozdě, neboť jsem byl po dlouhou dobu ve vegetativním stavu. Přišel jsem o vystupující: Pačess, Taran, Stormantt. Podle reakcí fans jsem se nepřipravil o nic extra. Pačess měl údajně mizerný zvuk, přičněmž skupině prohazovali intra a mezihry. Stormnatt působili podle mnohých směšně nebo nudně a Taran průměrně, navíc bez vokalisty, který odešel z mnou nezaznamenaných důvodů i z Arkony. Vždy se objevily nějaké ty proti-názory, takže je to na každém zvlášť, já mám zmíněné skupiny studiově rád, proto mě celkem mrzelo, že jsem o vystoupení přišel.

Trending

Obscuro Podcast – Viktorie Surmøvá & Heri Joensen

Do prostorů Obory jsem dorazil už při drtivých rytmech zabijáků z Litvy – Luctus. Zajistil jsem si koupi Hell Fast Attack merche (předposlední triko) a převlečen ve festivalovém dresu jsem šel sledovat mašinerii, spolehlivě pokořující ostatní kapely festivalu. Luctus byli podle mnohých jednou z nejlepších, ne-li nejlepší kapelou na desátém ročníku. K těmto radostným výkřikům se s radostí přidám. Luctus jsem viděl kdysi v Brně, tuším na Apokalypsa festivalu. Byl to v oněch časech jeden z mých prvních BM koncertů. Již tehdy jsem byl nadšený, tak co teprve v sobotu? Luctus od té doby vyrostli do nezměrných rozměrů, stvořili výborné songy a vyšperkovali svůj výraz spolu s pódiovou prezentací k dokonalosti.

Za vynikající set mohl jak asi nejlepší zvuk za celý festival, nechávající vynikat všechny instrumenty, agresi, dynamiku i energii, tak i kvalitní písně a velké nasazení kapely jdoucí ruku v ruce s profesionalitou a hráčskou vyspělostí. Můj zrak a údiv nejvíce patřil obrovi sedícímu za bicí baterií Kingasovi. Jeho osobu jsem označil za „hovado“, protože to, jak hrál, se dalo popsat jako naklepávání masa na jatkách. Kapela propaguje aktuální nahrávku “Ryšys”, ze které hrála docela hojně. Patří k vrcholu tvorby Luctus, stvrzující jejich pozici na scéně.

Německá Sarkrista to po Luctus neměla vůbec snadné. Black metalisté s klasickou image žánru (pomalované obličeje war painty s trochou krve, nábojáky atd.) hráli poctivý raw black, střídající rubanice s houpavými melodiemi. Němce mám rád i studiově, je to příjemná muzika, co neposadí na prdel, ale vaši nohu donutí ke klepání o podlahu. Jenže po intenzivním koncertě Luctus Sarkrista působila jako slabý odvar. Na druhou stranu, která kapela by zaujala po tak neskutečném koncertě Litvanů.

Nyní se dostáváme k tomu, co celý druhý den postavilo na stoličku, vložilo krk do oprátky a stoličku podkoplo. I přes přítomnost zářných předpovědí o tom, jak má být krásně, se vše během chvíle s prominutím posralo. Už na zastávce, ze které jsem vyhlížel autobus při odpolední cestě do areálu, jsem zaznamenal změnu v atmosféře. Déšť se nejprve projevoval jako poprchávání vlastně již při Luctus. Následně se spustil vcelku nepříjemný slejvák. Druhá ukrajinská kapela festivalu Khors tak vyčkávala, zda se déšť nezmírní, počasí však progres zdá se neuznávalo, a tak skupina započala se svým koncertem i tak.

Na Khors ještě bylo lidí vcelku dost. Fanoušci se oddávali dění a já si déšť i užíval, neboť setu přidával na atmosféře a i na pocitu nacházení se na ukrajinských válečných polích, na nichž padlé vojáky kropí chladné dešťové kapky, smývající z jejich těl krev. Khors zde předvedli mnohonásobně lepší set oproti předminulému ročníku (i ten však stál za to). Hudebníci se jevili jako hrdé, profesionální a zkušenostmi ošlehané těleso, mající právo patřit mezi špičku UG pagan/black metalové scény. Grandiózní sehranost byla patrná, zvuk už nemohl být lepší a výběr skladeb téže. Kapela prala do deštěm obléhaných fanoušků kousky jako “My Cossack Way”, “No Oaths No Tears No Knees!” či moji milovanou “Wisdom of Centuries”, která mě vždy lapí do své melancholické nálady. Samozřejmě nemohla chybět hitovka “Mysticism” ze stejnojmenné uznávané fošny.

Projekt z Německa Infestus poslouchám už nějaký ten pátek, z nějakého důvodu jsem ovšem set projektu nebral na vědomí a opomíjel přítomnost formace. Neustále jsem před startem pátečního programu žvanil o Horně, Kzohh či Baptism, ale netušil jsem, že smrt přijde ze mnou sice poslouchané, avšak mou natěšeností zapomenuté kapely. Infestus rovná se Andras, Andras rovná se Infestus. Na pódiu šlo sakra znát, že Infestus je jeho dítě, že jím žije a že pro něj hudba znamená vše. Své muzice se naprosto oddal, proto jeho koncert mohu popsat jako velmi emotivní a osobní záležitost. Kapela mu nestála v cestě, hrála to, co dostala přidělené v ústraní. Hlas lídra kapely mi zní v uších do dnešních hodin. Agresivní skřeky, žalostné výkřiky, šepot či temné hlubší polohy a k tomu všemu nepředvídatelné riffy, utvářející spolu s bicími drtivou hradbu chladné hudby. Set patřil hlavně poslednímu albu “The Reflecting Void”, vymykajícímu se běžnému black metalu.

Nizozemci Funeral Winds schytali největší dešťovou invazi, totéž platí i pro poslední vystupující, proto účastnost lidí značně prořídla. Zvláštní, metalisti se chovali jako bárbínky a šampónci, co se raději krčili pod střechou či ve stanu. Black metalisté z cukrové vaty, co se asi báli, že se následkem zmoknutí roztečou 🙂 No nic, kašlat na to, kapelu jsem si užil i v promrzlém stavu s kapkami padajícími na mé tělo oblečené pouze v triku. Funeral Winds zahráli kvalitní koncert, leč neobsahující pocity podlomených kolen, nebo držky vyvrácené z pantů. Byl to kvalitní old school s přímým tahem na branku a nádechem okultna (svícny, vůně kadidla plazící se ve světly ozářeném dýmu, zaříkávání, tohle prostě miluju). Moje plus mají ti, co pařili uprostřed placu ve velké kaluži a po nich ti, co vydrželi set do konce (platí i pro poslední skupinu). Ostatní se styďte.

Poslední jméno v line-upu přineslo do areálu Obory morovou ránu (tématika textů i show). Kzohh je projektem, který uctívám až fanatickým způsobem. Jeho řady tvoří špička ukrajinské scény – Khorus (Khors – basa), Odalv (Elderblood, Ulvegr, ex Nokturnal Mortum – bicí). Helg (Khors, Ulvegr – kytara). Hyozt (Reusmarkt – samply, klávesy) a Zhoth (Reusmarkt – vokály).

Vy všichni cukroví metalisté, co jste se před smrtí krčili ve stanech, jste udělali obrovskou chybu, neboť taková show se nevidí moc často. Intro, znějící ve středověkých melodiích značících veselí, obklopilo hranice areálu jako hřejivý plamen, ohřívající zbídačená těla, vyčkávající na dění na place. Stejně jako na desce se však vše změnilo v temný, ambientní hymnus smrti. Celému počínání, odehrávajícímu se na pódiu, dodával chladný déšť s poryvem větru a prořídlostí davu děsivou atmosféru. Jako by Hell Fast Attack skutečně postihla morová rána, beroucí si s sebou nevinné duše.

Započala “Alousia et Pestilentia Ignearia”, která svým neskutečně drtivým zvukem a kosti lámajícími tempy málem přivodila mému srdci zástavu. Vše rázem utichlo a muzikanti navázali doomovými těžkotonážními tempy za doprovodu Zhothova skřeku, pronásledovaného smíchem, výkřiky a krysami, proudícími kolem mrtvých těl. Celá formace byla oděna v pláštích, kapucích a maskách nahánějících hrůzu a pocit jakéhosi tajemna. Zhoth disponoval nejvýraznější image, značně se odlišující od zbytku kapely, rovněž roli showmana zvládal na jedničku.

Hustý dým, převážně rudá světla, pochodně, na nichž plápolaly plameny. Atmosféra se dala krájet. Posléze započala “Massebegravelser” a Zhoth, svíjející se ve smrtelných křečích na podlaze pódia, vydávající do mikrofonu bolestné výkřiky. Doomová hutnost střídala black metalové sypačky, celé představení bralo dech. Místy mi opravdu běhal mráz po zádech. Už jsem ani nevěděl, zda mrznu díky tříhodinovému postávání v dešti pouze v triku, nebo na mě působí smrtící představení Ukrajinců takovou silou (jediné, co bych vytknul, byla ztráta kláves a samplů v rychlých pasážích, kdy je do sebe pohltil zmíněný mohutný zvuk).

Působivé byly také ambientní vsuvky. Tak hmatatelnou atmosféru, navozující dojem smrti, jsem v životě nezažil. Z pódia se té noci linulo s menšími úpravami celé poslední album “Rye. Fleas. Chrismon.” (recenzi si můžete přečíst na tomto odkaze), vyprávějící o morové ráně ve středověku, mixující různé odnože black metalu s doom metalem, filmovou dramatičností a výpravností. Vrchol ne jen ukrajinských smeček, brázdících pódium HFA, ale i vrcholný koncert celého festivalu a pro mě dosud jeden z největších hudebních zážitků vůbec.

Děkuji oběma pořadatelům za desátý ročník festivalu Hell Fast Attack, který považuji za ohromný zážitek, neboť jsem spatřil jména black/pagan scény, jaká jsem chtěl zažít na pódiu opravdu dlouho a prožil to s těmi nejlepšími lidmi. Díky celému HFA týmu za vynikající organizaci, fanouškům za skvělou domovskou atmosféru a kapelám za nadstandardní hudební výkony. Zvukaři také patří má poklona. To je kouzlo undergroundových rodinných festivalů, kterého nikdy slavné velké akce nedosáhnou, kvalita budovaná pro fanoušky a dobrý pocit pořadatele.

Autor fotek: Záhněda

Line-up:

Pačess

Taran

Stormnatt

Luctus

Khors

Infestus

Funeral Winds

Kzohh

HELL FAST ATTACK X – pátek (report)