Obě Batushky vydaly nové skladby, a tak se doslova nabízí nezaujaté srovnání jejich kvalit. Není nutné rozebírat již řečené – co se okolo tohoto jména stalo – proto, pokud vám celé tohle divadlo uniklo, přečtěte si nedávno vydaný článek o pokračování sporu mezi Krzysztofrem Drabikowskim a Bartłomiejem Krysiukem. Musím také připomenout svůj dávný názor o tom, že Batushka měla skončit po debutové nahrávce „Litourgiya“, která vesměs řekla vše podstatné. V podstatě ani u jedné z nových skladeb nemám pocit, že by se nahrávce, která Batushku vystřelila do popředí zájmu, mohla rovnat.
Slabý čajíček pod záštitou Metal Blade
Při poslechu obou skladeb je okamžitě jasné, kdo byl a stále je srdcem a duší projektu Batushka. Bartłomiej Krysiuk nahrál skladbu, která v podstatě nemá čím zaujmout a postrádá potřebnou atmosféru „Litourgiya“, kterou naopak znamenitě dokázal vykouzlit Krzysztof. Skladba ověnčená temným klipem, vyjadřujícím ztrátu, obracení se k víře a hledání naděje v prázdnotě, „Chapter I: The Emptiness – Polunosznica (Полунощница)”, doplácí na sterilní zvuk a nepřítomnost zajímavějších postupů v nástrojích. Úvod je poměrně přesvědčivý a posluchači evokuje již známou atmosféru, poté se však rozjede black metalová, zvukem i provedením spíše protivná smršť, která zní ploše a nevýrazně. Co si stojí lépe, je refrén, tvořený sborovými zpěvy. Tak či onak, riffy jsou čistě průměrnou výplní a bicí sice uhánějí hlava nehlava kupředu, ale v podstatě mi z jejich provedení nezůstane v hlavě zhola nic, což platí vlastně i o zmíněných riffech, no a atmosféra se rychle rozplývá do opěvované prázdnoty. Otázka je, zda je dobré stavět skladbu na chytlavém sborovém refrénu.
Pravý král je jen jeden
Krzysztof na pokus Bartłomieje odpověděl skladbou „Батюшка – Песнь 1” ( “Batushka – Pecn‘ 1”), která jasně ukazuje, kdo je tu pravá Batushka. Kompozice posluchače doslova omámí vůní kadidla a plápolajících svící. Doomové tempo připomíná „Litourgiya” a rozehrává temnou mši, jíž dominují především atmosferické chorály s podkresem black metalového vokálu. Krzysztof sází především na atmosféričnost a rituálnost. Jeho píseň hypnoticky plyne, nemá žádné rušivé elementy jako skladba první. Zvuk je hutný a robustní, i když nemá takovou sílu jako na „Litourgiya”. Na druhou stranu, videa na YouTube mají vždy horší kvalitu a hodnocení produkce bych si schoval až na řadovou desku.
Co z toho vychází, je, že Krzysztof, na rozdíl od Bartłomieje, zachoval esenci Batushka a představil výtvor, který je určitě působivější než „Chapter I: The Emptiness – Polunosznica (Полунощница)”.
