Polská smečka Merkfolk vydala debutové album „The folk bringer“, které obsahuje 12 skladeb a určitě je na co se těšit. Tahle kapela vznikla na začátku roku 2013 a první album spatřilo světlo světa v červenci tohoto roku. Abych pravdu řekl, na recenzi tohoto alba jsem se opravdu těšil, jelikož kapelu jsem poprvé viděl ve Wroclawi na festivalu, kde na mě udělala opravdu silný dojem
„The folk bringer“ otvírá skladba „Nananana,“ která už dříve vyšla samostatně na youtube, zde se však objevuje v novém kabátu. Nová verze je dle mého soudu méně přehledná a bicí party někdy až škodí její posluchatelnosti. Píseň je nicméně melodická a tak čistě i jasně odhaluje, v jakém duchu se celá nahrávka ponese. Následující „Wila“ s energickým growlem v podání Marie Wožniak opravdu nenudí a v kombinaci s čistými vokály zaručené přivolává vlny energie při kterých máte chuť tančit a trochu si i vypít si mozek z hlavy. Třetí věc má název „Topielica“, ke které existuje na youtube klip, jenž stojí za zhlédnutí. Dle mého názoru se jedná o nejlepší věc alba. Pak přichází první skladba s anglickým textem „The song of The Possessed“. Jedná se o chvílemi pomalejší záležitost, jež dovolí na chvíli odpočinout a vydechnout. Další je „Instrumental“, jejíž název napovídá, že se jedná o instrumentálku. Tato skladba má jeden drobný problém – trvá pouze dvě a půl minuty a minusem je to proto, že je pohodovka a vy ji tak nechcete za nic opustit. Píseň „Weselisko“ už názvem prozrazuje, že při jejím poslechu vypotíte pár kapek a přiťuknete si dalším pivem – minimálně ve vaší fantazii. Příchozí „Meadows and Fields“ je pomalejším kouskem. Poslechově příjemné prolínání growlu a melodického vokálu a vy se dokážete myšlenkové přenést někam do noční přírody k ohni, takže ji doporučuji zvláště zajatcům velkoměsta. „Trust“ je název jedné z dalších už dříve uveřejněných skladeb. Najít zde můžeme opravdu skvělé houslové party i říznou kytaru. V písni „Merkfolk“ nenajdeme žádný growl, ale pouze čistý vokál, který je zpíván opravdu úchvatným hlasem (asi jsem se zamiloval) a celé album tak dostává nový rozměr. Píseň „Swagry“ nabízí podle mě jedinečnou kombinaci harmoniky a houslí, kde se neuvěřitelně skloubí harmonie s melodií. Předposlední song „Wingstone“ bych řadil mezi ty tvrdší a atmosférou těžší skladby. Nové album důstojně uzavírají „Postrzyžyny“, které naservírují rychlejší tempo a melodické taneční party a posluchači je opravdu líto, že přehlídka folku už končí.
Jak bych tedy shrnul album? Je melodické, ale i tvrdé. Při poslechu máte chuť tančit, pít a být někde v přírodě. Ale myslím, že folk metal by takto působit měl a pokud na vás takto působí, určitě album k poslechu a návštěvu koncertu můžu jedině doporučit.
Album dostává 90%.
