Noc Besov XI. – Pohanské povstania (Brno)

Noc Besov jako tradičně i letos nabízela ke zhlédnutí jednu skvostnou hudební akvizici za druhou z žánru pagan/black metal. Po předchozím silném ročníku, na němž se fanouškům formou premiéry představil Rob Darken se svým projektem Graveland, bylo slíbeno turné zahrnující vícero zastávek (spolu s brněnským Fávalem), jen s méně výrazným line-upem. Nakonec se však zrodilo dokonce týdenní tour, zahrnující rovnou osm zastávek, přičemž Noc Besov měla vyvolat toto Pohanské povstání i v Polsku. A že line-up nebyl tak výrazným, jako v případě polského obléhání Tartarosu v Banské Bystrici? Možná, ale kvalitou se rozhodně rovnal.

Prvotní strach z neúčasti a následné katastrofy, byl tento pocit zcela zbytečný, protože už od začátku přicházelo poměrně dost “temnooděnců” mnou ještě nikdy neviděných, podle čehož usuzuji, že se jednalo o fanoušky z daleka. Jasně, mohlo být dvakrát tolik lidí, ale v době, kdy na koncert dojde deset návštěvníků, je člověk rád i za 50 – 80 (a to musím připomenout, že v ten samý den se v brněnském Brooklynu uskutečnil koncert Reborn). Večer zahájili folkaři Žrec.

Trending

Obscuro Podcast – Viktorie Surmøvá & Heri Joensen

Není to tak dávno, co jsem tuto, v rodné domovině kultovní, pagan metalovou smečku viděl na koncertním pódiu. Pamatuju na návratový koncert, kde Žrec vystoupili po boku Malokarpatan a Algor. Tehdy mnou kapela prostě nehla. Musím ale přiznat, že staré dobré pecky jsem po těch letech slyšel rád, i když v původní sestavě to bylo o něčem jiném. Co si budeme povídat.

Na Noci Besov byly mé dojmy ještě vlažnější, než tehdy na Melodce. Současná tvář Žrec mi opravdu nic neříká. Pamatuji časy staré sestavy, kdy Žrec doslova chrlili pozitivní energii. Momentálně z projevu Slovanů necítím tu starou vášeň, energii a duši, díky níž se posluchač propojí se svou domovinou. Nedokážu to kapele nějak uvěřit a nové kusy z chystaného EP (vyjde v létě) Klíč k pokladům a Vozka nejsou tím, co od skupiny formátu Žrec očekávám. Instrumentálně skvěle zahrané, ale jsou to spíše progresivněji laděné kompozice, než chytlavá přímočará folkařina, a to je přesně to, co jsem od Žrec chtěl slyšet. Shrnu to: instrumentálně skvěle odehráno, ale nic jsem z počínání hudebníků necítil a dotek předků už vůbec ne.

Proto jsem se raději věnoval Arkona.sk, jehož stánek nabízel nejeden zajímavý produkt, a tak tento report použiji i jako takovou menší reklamu a podporu těmto Slovákům, skrze něhož vám chci doporučit navštívit oficiální stránky, kde naleznete velké množství kvalitních přívěsků, náramků, triček a dalších zajímavostí, které vám komerční blafy stylu Metalshop nikdy nedají.  

Degoryen –  klasický set, tedy na úrovni odehraný a odzpívaný, s důrazem na show s okultními akvizicemi, které má frontman Nergal nejspíše v oblibě. Tentokrát byla show vylepšena vytuněnou vizáží aktérů, kteří byli zahaleni v kapucích a obličeje Von Kollageho a Dimmiho byly zmalovány corpse painty, což jak se zdá, ke kapele poměrně sedlo, alespoň byl vizuál skupiny konečně jednotný. Zajímavé bylo i to, že na Degoryen se za celý večer nejvíce řádilo (byl i kotel!), což dokazuje velkou oblibu skupiny v brněnském kulturním podzemí. Kapela pokřtila své debutové album Samorost, kdy na pódium přišel provést tento slavnostní rituál jak pořadatel akce, tak muzikanti z ostatních band a o nejzábavnější část se postaral vokalista Vrani Volosa, který si „zazpíval“ v převleku za mnicha a vyznal svoji „lásku k bohu“. 

Balfor – jeden z důvodů návštěvy Pohanského povstání. Kapela, které jsem celou svou podstatou zcela oddaný, stejně jako slovanské, ukrajinské scéně. Škoda jen, že jsem byl v ten večer jeden z mála, kdo to takto cítil. Zklamání se dostavilo nikoli od kapely samotné, ale od “fanoušků”, kteří se ke koncertu postavili opravdu chladně a zpět z pod-pódia nepřicházela téměř žádná odezva, žádná energie, jíž ukrajinští barbarští válečníci darovali každému v sále. (Kapely za sebou měly týdenní šňůru koncertů, opravdu bylo na místě hudebníky podržet a povzbudit nějakým tím bordelem, jelikož se jistě jednalo o vyčerpávající tažení).

A že se té energie z pódia nelinulo málo! Technicky bravurně odehraný koncert, při němž kapela neztratila vůbec nic ze své rozmáchlé atmosféry a nádechu hymnické nálady, jakou mají na albech. Setlist patřil především poslední řadovce Black Serpent Rising, a tak se fanoušci na každé zastávce Noc Besov mohl těšit ze skladeb jako Down of Savege, nebo pro mě překvapivě Unbounded Wrath of Venom, která má naprosto nakopávající refrén. Překvapení přišlo v podobě čistého projevu kytaristy a zpěváka Thorgeira, jehož hluboký zpěv byl opravdu kvalitně a bez zaváhání odzpíván. Osobně jsem jen bojoval se zvukem, kdy jsem se nevědomky přesunul přesně pod Thorgeira, ale pod ním se mi chtě-nechtě sléval zvuk v hlukovou kouli, při níž jsem nakonec neslyšel vůbec nic nic, a tak jsem musel nenápadně pátrat po lepší pozici, abych si nepokazil jinak velmi pozitivní dojem z koncertu. Vrchol živého setu Balfor? Jednoznačně klipovka Serpents of the Black Sun, jejíž hymnický refrén a tah na branku dokonale sedí k živé prezentaci kapely.

Raventale – jednočlenný projekt multiinstrumentalisty Astarotha, využívajícího služby svých kolegů z Balfor, a tak byla koncertní sestava skoro totožná. Jen se hrálo na atmosferičtější notu, než v případě neurvalejších barbarů Balfor. Ukrajinci show zahájili silně atmosferickou záležitostí Destroying the Seeds of Karma z poslední řadové desky Dark Substance of Dharma a započal vrchol celého Pohanského povstání. Díky vyváženému zvuku, který byl ještě o level výše, než v případě Balfor, krásně vynikali snové klávesové party. Ty jsou pro Raventale stěžejní, hudba by s jejich potlačeností nemohla koncertně působit, leč to není ten případ stavby vrstev u jiných útvarů, kdy jsou klávesy hlavní přísadou a riffy hrají jen doprovodné housle (nejsem na poli “Dimmu Borgir black metalu”, jehož tento nepříjemný neduh mnohdy provází).

Raventale naopak sází na kvalitu metalového podkladu, tedy black metalové svižné postupy, ovlivněné doom metalovou přemýšlivostí a rozvážností. Atmosferické plochy naprosto pohlcovaly, spolu s hypnotickým proudem dýmu, jenž dohromady s osvětlením dodával setu na epické atmosféře. Ta atmosféra! Tohle se prostě slovy nedá popsat, to každý musí zažít sám, a vlastně kdo nebyl, připravil se o hrozně moc. Škoda jen chladného publika, které kapele nevracelo opět ani kousíček darované energie, ani zrnko z usilovné dřiny a únavy z turné, jakýmkoli projevem podpory, krom chabého potlesku vyplňujícího ticho mezi jednotlivými skladbami. Raventale ukončili svoji část večera jednou z nejsilnějších skladeb svého repertoáru Flames, snad nejsilnějším momentem za celý večer. 

Vrani Volosa – Bulharská skupina zakončující celý večer svým “Bathory metalem” spíše uspávala, než aby bavila. Při domácím poslechu mě tito sympatičtí muzikanti poměrně zaujali. Taková zpěvná pohodička na odpočinek. Naživo po tak intenzivních dvou kapelách jsem se prostě na vlnu melodických umírněných popěvků nedokázal přeladit. Vrani Volosa ale určitě není nešikovnou smečkou. Vokální linie zpěváka Hristoa byly opravdu kvalitně a jistě odzpívané. Tento člověk opravdu zpívat umí.

Noc Besov a její pohanské povstání je tedy úspěšně za námi, Slovensko, Česko a Polsko vydrancováno ukrajinským nájezdem úspěšně a v Brně nastalo mocné vyvrcholení, díky němuž mají všechny kapely můj respekt, neboť i přes únavu z náročného turné, ani na jednom z účinkujících nebylo znát vyčerpání a na pódiu se každý z interpretů se svým setem popral se ctí, stejně jako s chladným nepřítomným davem přihlížejících. Současní Žrec mě nebaví, Degoryen předvedli svůj klasický standard, doplněný o true black metalovou image a povedený křest, Ukrajina vítězí a Vrani Volosa uspala.

Line-up:

Balfor

Raventale

Vrani Volosa

Degoryen

Žrec

Místo konání: Brno, Fával