Alcest, tedy duo Neige a Winterhalter, patří mezi ty nejznámější pojmy v kontroverzní a velmi diskutované škatuli post-black metal/blackgaze. Máte rádi kapely jako Last Leaf Down, Les Discrets či agresivnější Deafheaven? Jste tu správně. Francouzi si vybudovali silnou pozici na této scéně především s alby „Souvenirs d’un autre monde“ a „Écailles de Lune“, řadící se mezi legendární alba žánru. Obě desky však působily, jako kdyby se francouzští romantici pořád hledali někde ztraceni v půl cesty své poutě. Jednotlivé prvky stylů – black metal a sheogaze – byly nevyvážené a alba i přes velké kvality disponovala nesourodými pocity. Na druhém jmenovaném CD také dochází ke zpřístupnění se masám – ještě v dobrém slova smyslu. Alcest vsadili na chytlavost a větší jednoduchost, o to více však album udeřilo tam, kde mělo udeřit. Progres vyvrcholil v roce 2014 s deskou „Shelter“. Zde dvojice definitivně rozdělila řady fanoušků post-rockovou písničkovostí a opuštěním metalové tělesné schránky. My se však vrátíme ještě do roku 2012 k albu „Les Voyages de l’Âme“, které bylo jakýmsi vyváženým středem v diskografii skupiny. Mostem vedoucím mezi minulostí a budoucností…

Rozervanost a neucelenost je minulostí. Neige a jeho společník konečně dokázali dokonale propojit vlivy sheogaze s black metalem, zaobalit oba prvky do krásného, něžného soundu, přenášejícího vás do snových krajin, v nichž vás budou hladit jemná stébla zelenavé trávy a oslepovat zlatavé slunce, zakrývající vás třpytivou, hřející pokrývkou. Zvuk je nejsilnějším prvkem celku. Producent MK (Dark Suns, Empyrium, Falkenbach) vdechnul písním duši, hodící se k tvorbě kapely formátu Alcest naprosto dokonale. Zásadně se podepsal pod výslednou vyvážeností skladeb, neboť díky němu i black metalové momenty – (Nous sommes l’emeraude), působí jemně a křehce, dokonale tedy ladí k rockovému výrazu a nerozbíjí jej svojí razancí.
Kompozice Neige ztvárňuje především ve střednětempých melodiích, v nichž občasně zrychlí jako ranní paprsky letíc vstříc vesmírným dálkám – (Beings of Light). Také čekejte častá zvolnění, vyjádřená vybrnkávanou kytarovou hrou, obsahující silné atmosférické momenty, uvádějící do stavů putování astrálními světy – (Autre Temps), abyste potom mohli rozjímat nad krásou mimozemských krajin.
Technicky je muzika jednoduše zahraná, avšak poutavá a plná detailů jako kapky rosy ukrývající se na hustém listovým. Neige klasicky střídá skřek s čistými, něžnými zpěvy. Hudebníkova hra na strunné nástroje tvoří masivní, kytarové přílivy vln vlévající se do vašich myšlenek. I přes masivnost a vrstvení struktur na sebe vyznívá jeho hra něžně a příjemně. Bicí Winterhaltera znějí minimalisticky jako v minulosti, tak jako dříve však čekejte množství zajímavých přechodů a činelů, kterých si všimnete až po vícero posleších. V tom spočívá jeho mistrovství. Techničnost je skryta před sluchem posluchačů a vyjeví se až po nějaké té chvíli strávené s písněmi.
Samozřejmě ne každému deska sedla a sedne. Na „Les Voyages de l’Âme“ může leckomu vadit větší uhlazenost a ztráta jisté dravosti. Skladby jsou sice více vyvážené, na druhou stranu jsou tvořené dle jednoho vzorce (až na výjimečné vybočení), a tak album leckoho po pár posleších může přestat bavit. V podstatě, když se nad tím zamyslím, šlo předpokládat, že se kapela nasměruje k jemnějšímu obzoru a bude pokračovat v této tendenci, pro to mě ani následující dílo „Shelter“ moc nepřekvapilo, tak jako mnohé.
„Les Voyages de l’Âme“ je i přes všechno vyřčené typickým albem francouzských post-black metalistů Alcest. Kapelu ukazuje v dospělejším období, v období, kdy se Alcest snažili nezabřednout na místě. Zda je deska dobrá či ne, je už na vás. Křehkost, vyrovnanost, atmosféričnost, proti předvídatelnosti a uhlazenosti.
Tracklist:
1. Autre Temps
2. Là où Naissent les Couleurs Nouvelles
3. Les Voyages de l’Âme
4. Nous Sommes l’Émeraude
5. Beings of Light
6. Faiseurs de Mondes
7. Havens
8. Summer’s Glory
Sestava:
Neige
Winterhalter
Label:
Prophecy Productions
Rok vydání:
2012