Není tu nic špatně, ale na druhou stranu tu není ani nic, co by mohlo nadstandardně zaujmout. Právě taková slova mě napadla při poslechu stále aktuální nahrávky kapely Darkwind z Frýdku-Místku – „Ventum Tenebris”. A stále si za těmito slovy stojím. Darkwind jsou ale sympatičtí, a to zejména tím, že nikomu nelezou do prdele jako jiné české kapely (některá jména vás jistě napadnou), plus nemají žádnou trapnou image a k tomu potřebné pózy. Jsou to jednoduše srdcaři, kteří se za nic neskrývají a hrají ten svůj oldschoolový metal.
V červenci minulého roku pánům a dámě vyšla v pořadí teprve druhá nahrávka „Ventum Tenebris“. Píšu teprve, neboť Darkwind fungují už od roku 1997 a na svém kontě mají ještě debut „From Cold Places”, který vyšel v roce 2011. S „Ventum Tenebrum“ zavítáte do temných lesů, kde se dějí magické věci. Kde ohnívají mrtví a pěší cesty mizí v mlhách.
Do lesů, kde padlé duše zažívají své tryzny, kde se odehrávají sadistické rituály přisluhovačů pekel a kvetou černé květiny. No, ale nakonec to tak žhavé přeci jen nebude. „Ventum Tenebris” totiž nezní moc zle. K tomu skladbám chybí smrdutější produkce (deska je poměrně plochá a čistá), fanatičtější a nebo hnilobnější vokál a prostě obecně větší zvrhlost, díky níž tyto vize ožívají spíše u takových Belphegor.
„Ventum Tenebris” je prostě pohodička, která neurazí a nenadchne, avšak potěší příznivce staré školy, možná i norského black metalu, a to hlavně díky havranímu vokálu zpěvačky Morgause. Všechny skladby jsou si podobné jako vejce vejci, album je ale krátké, a tak určitě nejde o ubíjející poslech. Posluchač ale není vystaven žádnému nepohodlí, tak proto ta pohodička.
Na cestách s Darkwind potkáte staré známé z dávných časů Darkthrone nebo střetnete bájného 
Quorthona, a kdo ví, na koho ještě v temných hvozdech narazíte. Nemá to čím překvapit? Není to příliš originální? Možná, ale není to v tomto případě chyba. Darkwind tohle, zdá se, chtějí. A na druhou stranu, funguje to. V rámci starého dobrého black metalu, který tu a tam zkrvaveným očkem pokukuje po thrashi či deathu, album splňuje potřebné atributy k tomu, aby si jej nějací ti fandové podobné hudby našli a hýčkali si ho. Hlavně pak lidé, kteří zároveň chtějí podporovat českou scénu.
Technicky deska rovněž nijak nepřekvapuje, ale ani neuráží. Jde o řemeslný standard, kdy riffy nijak nevyčnívají a neutkví v paměti, ale v daný moment prostě a jednoduše zabaví, bicí spíše ženou celý ansámbl kupředu v jednodušších, ale nikoliv hloupých, střednětempých kvapících a vokál je povytažen dost nahoru. Neoslní žádným velkým rozsahem, ovšem spolehlivě plní účel průvodce po norských hvozdech.
Kytary jednoduše hoblují s příjemným a plným zvukem, hlavně ony jsou zde tím nejvýraznějším a zároveň asi nejlépe nazvučeným prvkem. Darkwind, to je čistokrevná kytarovka, kterou si užijete, pokud prostě máte rádi kytarovou hudbu, která zároveň není vyumělkovaná. A kapela k tomu nepotřebuje žádné extra vyhrávky. „Ventum Tenebris” je vzpomínkou na punkovější přístup ke komponování. Žádná disharmonie, blbiny, ale přímočará hra.
Nic nevyčnívá, neštve, nenadchne, ale může zahřát u srdce každého, kdo má rád pořádný starý metal a jeho extrémní odnože, které ale nezapomínají na nějaké ty melodie (z nich třeba trošku cítím Švédsko) a nesnaží se hrát si na okultno, ani na nic jiného. Prostě je deska taková, jak byla nahraná. Bez efektů, bez vlezdoprdelectví a vlastně i bez nějaké nadstandardní promotion. Bez trendů, prostě… proč ne. Klukům a dámě fandím, protože je to od srdce a je mi to prostě sympatické.
Tracklist:
- Guard of Fallen Souls
- Deadwood
- Black Flowers
- Tomorrow
- Ad Tenebrae
- Brutal Wisdom
- Oblivion
- Sadistic Funeral
Sestava:
Blard – bicí
Mephisto – kytara
Morgause – bicí
Tista – kytara
Žánr: black/death metal
Země: Česká republika
Label: vlastní náklad
Datum vydání: 29.7.2019
Délka: 33:50
-
Hudba
-
Instrumentální složka
-
Produkce
-
Vokály
-
Obal alba
-
Originalita
-
Atmosféra desky
