Recenze: Natural Spirit – Під серпом часу

Máme rádi folk-metal? A co takhle ukrajinský folk-metal? Ano, Natural Spirit k vám přicházejí s albem „Під серпом часу“ (Pid cjernom času). Že jste o nich nikdy neslyšeli? To ale přicházíte o hodně!

Kapela střídá ženský a mužský vokál a krásně se oba doplňují. Přesvědčí vás o tom hned v intru „Боги між нами“ (Bogi miž nami), kde vás přivítá, kromě dunivých bubnů, z kterých vám naskočí husí kůži, i tato dvojice. Ze začátku vám to možná s mužským vokálem bude trochu znít jako Korpiklaani, ale v momentě, kdy se přidá i ten ženský, to začíná celé dávat smysl a vy si bez jediného dechu užíváte každý tón. Máme zde klasické instrumentální obsazení, kde se ale, mimo výraznou niněru, objevuje třeba i klavír. Ten byl pro mě milým překvapením.

Natural Spirit se nebojí střídat dech beroucí rázné melodie s něžnými a ladnými tóny. Nebáli se také hodně zvýraznit bicí a basu, které celé tvorbě dodávají objem a prostor. Není to jen obyčejné „bum čvacht“. Tato hudba má logiku. Úplně živě si dokážu sebe sama představit, jak stojím někde na severu ve sněhu a tohle mi zní v hlavě. Tohle by byl asi nejvýstižnější popis atmosféry.

Trending

Obscuro Podcast – Viktorie Surmøvá & Heri Joensen

Abych zhodnotila konkrétní skladby – za mě jeden z nejsilnějších kousků je určitě „Гори, палай!“ (Gori, palaj!). Táhlé tóny se střídají s krátkými a svižnými, najednou se všechno vypne a kolem vás zní jen akustická kytara. Do ní se pomalu začíná opírat baskytara a celé to podtrhuje něžný zpěv. Chvíli je skladba pochmurná, chvíli mírně agresivní, chvíli hodně melodická, zkrátka má v sobě obrovskou dávku rozmanitosti, a to upoutalo mou pozornost. 

Hodně se mi líbí, jak kapela dala každému frontmanovi svou roli. Když bych měla srovnat výše zmíněnou skladbu „Гори, палай!“ (Gori, palaj!) a například skladbu „Не бачу бога“ (Nie Baču Boga), je to, jako kdybyste srovnávali ladnou vodu s agresivním ohněm. Najednou je to úplně jiná kapela, žádná rozněžnělá melodie, ale krutá facka. Za mě má kapela rozhodně bonusový bod za to, že celé album nesplývá do jednoho chumlu a udrží si posluchačovu pozornost.

U skladby „Пан карачун“ (Pan Karačun) se oba vokály naopak spojily a vytvořily přesný střed, který jsem popisovala. Není to ani příliš ladné, ani příliš agresivní – od každého je tu něco a společně to dává vzniknout skvělé souhře. Osobně to na mě působí jako rozhovor mezi zpěvákem a zpěvačkou, kdy část ženského vokálu je více melodická a naopak část mužského vokálu je přímočará. No a když se spojí dohromady, vzniká neskutečné kombo.

Opravdu hodně mile mě v skladbě „Під серпом часу“ (Pid cjernom času, podle stejnojmenného alba) překvapilo intro se smyčcovým doprovodem. Jestli vám naskočila husí kůže už z úvodního songu, tady z té kůže vyletíte. Ne zděšením, ne naštvaností. Způsobí vám to naprostý eargasm. Abych se vrátila k hodnocení skladeb – tato není jedna z jejich nejsilnějších. Tato všechny ostatní převyšuje. Skutečně, připadáte si jako v nějakém příběhu. A v tom příběhu jako kdybyste hráli hlavní roli a celé se kolem vás točilo. Chvíli máte pocit, že vás skladba nabíjí, najednou přichází pocit zmaru, nejistoty, až postupně padáte do temných hlubin a těžké depky.

Upřímně, parta pocházející z ukrajinského Černigova mě hodně překvapila, oslovila mě a jestli jste alespoň trochu fandové folk-metalu, určitě osloví i vás! Ráda bych se o tomto albu rozepsala víc, ale dle mého názoru bude určitě lepší, když si celé „Під серпом часу“ s chutí užijete a ponoříte se do přímo fascinující atmosféry tohoto počinu.