Recenze: Neurotic Machinery – „Nocturnal Misery“

Neurotic Machinery je kapela ze západních Čech, která hraje progresivní death metal. Kapela od svého vzniku v roce 2006 natočila už řadu alb. Mezi každou deskou je cítit posun a jejich poslední deska „Cognitive Dissonance“ (2019) byla skutečně zralým moderním metalovým počinem. Neurotic Machinery hrají moderní progresivní death metal s prvky metalcoru a djentu, jejich styl lze přirovnat ke kapelám jako Fallujah, The Faceless či Gojira. Zvuk těchto kapel je často výsledkem syntézy různých moderních metalových stylů a totéž platí pro Neurotic Machienry. Ti také čerpají z různých stylů a dosáhli uceleného, vyváženého výrazu. „Cognitive Dissonance“ mě zaujalo svojí svěží lehkostí: chmurná nálada a agresivita, která k metalu prostě patří, se tu pěkně doplňovala s uvolněnými melodiemi. Na novém albu ale kapela trošičku změnila tón.

Z názvu „Nocturnal Misery“ je už možná trochu patrné, že nové album bude o něco temnější než to předchozí. A je to vskutku tak: hřejivých tónů o dost ubylo, přibyla agrese a chlad. Pokud jste emočně rezonovali s „Cognitive Dissonance“ (jako já), tak vás tato změna trošičku zaskočí. Rozhodně se ale nenechte odradit, protože „Nocturnal Misery“ je dokonce ještě promyšlenější album s vyzrálejším songwritingem než jeho tolik oblíbený předchůdce. Songy jsou často velmi hřmotné, zvuková stěna riffů death-metalového, deathcorového či djentového rázu se na posluchače valí jako balvany na soutěžící v „Takešiho hradu“ a do nich jsou postupně vplétány melodické linky a háčky. Songy jsou všechny středně dlouhé, ale jsou v nich zajímavé dynamické posuny a každá část přináší něco zajímavého.

Trending

Obscuro Podcast – Daniel Friml a povídání nejen o práci metalového producenta

První song na albu „Nocturnal Misery“ začíná velmi agresivně, záhy se ale přidají emotivní melodické linky, stejně tak následující song „Oblivion“ je za začátku deathcorově hřmotný, postupně buduje atmosféru a končí ladným, melancholickým outrem s melodickým kytarovým riffem. „Slave“ sprintuje ze startovní čáry s emotivním riffem a blastbeatem, což je také hlavní melodický motiv refrénu, středně-tempová sloka písně má hutnou ponurou atmosféru a nabušený, houpavý riff. „Beneath The Sun“, stejně jako předchozí „Uprising“, jsou uvolněnější skladby, první jmenovaná má dokonce velmi sladce znějící intro, jsou tu ale také ostřejší pasáže. Velmi se mi líbí katarzní účinek refrénu, skladba má intenzivní vyvrcholení s „corovými“ breakdowny. „Uprising“ má zase velmi pěknou, uvolněnou středovou pasáž s kytarovým sólem. Ještě vyzvednu předposlední skladbu „Empty“, v níž tvrdé riffy ve spojení s emotivními melodiemi mají také velmi katarzní účinek.

Neurotic Machinery přetvořili prebiotickou polévku moderních metalových riffů ve vlastní, celistvý výraz. Jejich hudba je tvrdá, ale vyhýbá se těžkopádnosti, nechybí jí ani vzletnost a emoce. „Cognitive Dissonance“ se mnou rezonovala bezprostředněji, s „Nocturnal Misery“ jsem musel strávit trochu víc času, ale pak jsem začal oceňovat vypointovanost songů. Je to po všech stránkách vypiplané album se skvělými songy, které si budete s radostí opakovaně pouštět. Určitě si nový počin těchto talentovaných Tachovanů nedejte ujít.