Recenze: Phoibos – Tautology

0

Pokud jste ten typ lidí, kteří si rádi pustí něco, co je poněkud složitější na poslech, album „Tautology“ od české djentové kapely Phoibos je přesně pro vás! Samotné albíčko se dá sice, co se týče délky, přirovnat k průměrné stopáži jednoho songu od Opeth, nicméně i tak krátký poslech mi stačil k tomu, abych si z něj odnesla opravdu hodně.

Poprvé jsem Phoibos slyšela letos v únoru, když jsem narazila na jejich kapelní profil na portálu Bandzone.cz. K poslechu měli jen a pouze jednu skladbu, která ovšem byla natolik silná, že mi to nedalo a musela jsem kluky oslovit. Ti z toho samozřejmě byli nadšení a okamžitě byli ochotni spolupracovat. Domluvili jsme se, že až vyjde jejich plánované album, spojíme se a dáme něco dohromady. A přesně to se taky stalo.

Album „Tautology“ je mystické, tajuplné a procítěné. Byť jsou věci, které bych vytkla, obzvlášť tedy kolem postprodukce, musím říct, že se jedná o opravdu zdařilý kousek. Abych objasnila své výtky k postprodukci, je škoda, že místy je zvuk lehce uchrčený a že byl potlačen docela podstatný prvek djentu, a sice basy. Naštěstí to není něco, co by chybělo v celém albu, jen si myslím, že při masteringu si s tím mohli trochu více pohrát, obzvlášť u kopáku, který má lehce tupý zvuk. To ovšem nic nemění na tom, že kapela podala skvělý výkon! Pokud jste, stejně jako já, celí šílený do atypických rytmů, nečekaných zvratů a neobvyklých prvků v hudbě, troufám si říct, že se při této čtvrthodince opravdu vyřádíte. Kluci, mimo hlubokých kytar, taky velmi hojně využívají klávesy, které budí onu, již zmiňovanou, mystičnost. Osobně nejsem moc zastáncem kláves v kapele, ale pokud je mají hudebníci využít právě tak, jak je využili Phoibos, vůbec se tomu nebráním! Skvěle to celé podtrhuje i cover alba, který je laděn do černé a modré barvy. Jejich vizuál je přesně to, co bych si představila, kdybych slyšela jen samotnou hudbu; žádné přehnané a šílené motivy, nic, co by bylo do očí bijící, pouze seriózní a čistý styl. Zároveň je cover krásným protikladem tvorby – Jednoduchost vs. Složitost. A to je spojení, které obdivuji, obzvlášť, když se povede tak, jak se povedlo této kapele.

 

Co se týče samotných songů, musím říct, že jsem si je opravdu vychutnala. Začátek alba je velmi poklidný, ale už po chvíli se na tuto klidnou pasáž začíná pomalu napojovat nakřáplý zvuk hutné kytary a djentové riffy. Spolu s hloubkou kytar jdou ruku v ruce, tón po tónu, s jemným, místy nenápadným zvukem kláves. Líbí se mi, že nic není přehnané. Každý nástroj hraje tam, kde má hrát, a není zde nic navíc. Je dech beroucí, jak si každý člen hraje to svoje, každý má úplně jinou linku, ale i tak to do sebe perfektně zapadá. Kluci pro tohle zkrátka mají feeling.

Další velké plus, které ode mě mají, je za to, že jsou songy dost nepředvídatelné. Často se mi stane, že něco poslouchám a už tak nějak dokážu odtušit, co přijde dál. Tady to ale nešlo. Byť jsou v každém songu základní prvky, které každou jednotlivou skladbu spojují, pokaždé se najde ten moment zaskočení, kdy kluci přijdou s něčím, co byste nečekali. Dokonalým příkladem je tomu song „Half-Lie“, který se mi z celého albíčka líbí snad nejvíc. Tady můžeme krásně slyšet onu proměnlivost, kdy hudebníci nejdřív ostře řežou do nástrojů, jak jen můžou, vzápětí se ale ocitneme v tajuplné atmosféře pod taktovkou kláves a jako by se zastavil čas. Chvíli na to nás zase ale zaskočí kopanec v podobě dalších ostrých riffů. Někteří posluchači by možná mohli být lehce zklamaní z toho, že kapela je čistě instrumentální, ale právě tohle se mi na ní obzvlášť líbí. Celá jejich tvorba je totiž tak rytmicky složitá, že si ani nedokážu představit, jak by zde mohl zpěv nějakým způsobem zapadnout, aniž by se s instrumentální složkou navzájem přebíjely.

Budete-li mít akademickou čtvrthodinku čas, doporučuji si album poslechnout (viz pod článkem). Jak už jsem říkala, jedná se sice o dost krátký poslech, zato je opravdu vyčerpávající. Obyčejně bych vytkla, že jsou v albíčku pouze 4 skladby a že jich mohlo být aspoň o tři více, ale myslím si, že v tomto případě je to úplně akorát a i tak z toho má člověk opravdu zážitek. Koneckonců, posoudit můžete sami.

A pokud se vám kluci taky tak zalíbí, můžete se v blízkých dnech těšit na rozhovor, který s kapelou plánujeme uskutečnit!

 

Recenze: Phoibos - Tautology

9.0 Parádní!
  • Skladby 9
  • Originalita 10
  • Produkce 8
  • Instrumentální složka 10
  • Hodnocení čtenářů (0 Hlasy) 0
Sdílení

O Autorovi

Baskytaristka, houslistka a umělkyně tělem i duší.

Komentujte

avatar

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  Odběr  
Upozornit na