Recenze: Toothwalker – Twentytwo

Máte-li chuť na melancholické okénko, mám pro vás jeden tip! Přesně tak. Kapela Toothwalker dala dohromady nové album s názvem „Twentytwo“ a kromě djentových pasáží se dočkáte výhradně jemných melodií. Přesně takových, jaké byste čekali od kapely post-rockového směru.

Když jsem slyšela první ukázku, tj. song „Letters“, říkala jsem si, že tohle dílo bude na můj vkus příliš přeslazené. Po chvíli mě ale překvapilo, jak kapela dokázala zvládnout propojení jemného post-rocku s tvrdou, djentovskou, dvojkovou soustavou. Rozhodně to není žádná uspávačka, byť se to tak na první pocit může zdát. Kapela má v tomto směru slušný potenciál. Je to originální, je to hravé, uklidňující a zároveň silné a pro mě osobně se z toho stal skvělý background při práci.

Rozhodně si přijdou na své i ti z vás, kteří mají v oblibě soundtracky z hry Life is Strange. V tomto albu je spousta pasáží, kdy jde kapela v podobném stylu, a mně osobně to rozhodně potěšilo. Toothwalker jsou čistě instrumentální, jen ojediněle se objevuje lehký vokál v pozadí, který jen doplňuje celé dění a kolikrát jej ani nepostřehnete. O to víc kapela nezahálela a s melodiemi si opravdu vyhrála. Střídá cinkavé tóny akustické kytary a ostrou elektriku, kolikrát obě variace propojí a vzniká z toho příjemný poslech a pastva pro uši. V jiných momentech zase máte pocit, jako by se zastavil čas, a vychutnáváte si každý tón melancholického okénka. I po doposlouchání celého alba vám pak tyto skladby znějí v hlavě. Osobně jsem měla nutkání si je pustit víckrát. A taky jsem to udělala!

Trending

Obscuro Podcast – Daniel Friml a povídání nejen o práci metalového producenta

Zároveň obdivuju jednu věc: Kluci jsou mladí, na hraní si vystačí ve třech, a co je nejvíc, chápou frázi „méně je více“. Mnohokrát se objeví mladé kapely, které se snaží zapůsobit tím, že si myslí, že čím složitější hudbu dělají, tím více oslní. Jednotliví hudebníci se potom snaží do svých partů nacpat co nejvíce tónů a kolikrát to zní, jako kdyby to tam nasázeli bez přemýšlení, jen, aby tam zkrátka něco bylo. U těchto kluků je to jiné. Na rozdíl od šílených a běsnících kytarových sól a ještě šílenějších vyhrávek na basu (kopákový kobercový nálet raději nezmiňuji) šli do tvorby s klidem a mají to promyšlené. Za tímto dílem je cítit kus práce a vytrvalosti.

Pokud bych měla mít nějakou výtku, bylo by to spíš ke coveru alba. Je sice stejně čistý jako tvorba samotná a vypadá dobře, ale nedokážu si úplně s tímto vizuálem jejich hudbu spojit. Možná jsem ale ovlivněná tím, že mi to místy opravdu připomíná zmiňované soundtracky z oné hry Life is Strange.

Shrnutí? Tvorba Toothwalker je skvělým společníkem pro klidné podvečerní chvíle a rozhodně stojí za poslech. Myslím, že spojení post-rocku a djentu je skvělý nápad a určitě by měli kluci na tomto projektu pokračovat i nadále. Budu se těšit na další tvorbu!