Recenze – Tortura Psychopompos

Někdy na konci roku 2018 mi zapadl jeden černý kousek za nehty, a protože jsem hovado, tak jsem si jej vybral až na začátku roku 2019, abych zjistil, že se jedná o novou desku Frýdecko-Místecké Tortury „Psychopompos“. Kvasil celkem vydatně a už začal i trochu hnisat, takže mám teď ruce mírně zčernalé, nicméně přehrávač mi desku přehrál. No jo, ale již nevydal. Temnota pokryla integrované obvody a do stroje zanesla jen chlad a zmar. Rozhodně budu mít co dělat, abych to odtama dostal. Klika od dveří mého pokoje zmizela, nebe padlo a z reproduktoru počaly téct proudy krve.
To je prosím black metal v podání Tortury, alespoň tomu tak bylo u jejich předchozí desky „Heretic Pride“, která mě mile překvapila. Musím se přiznat, že takový black metal mám rád. (Ostatně proto si taky pánové zahráli na Necro Metal Pilgrims, který s kolegy každým rokem na jaře pořádám, a shodou okolnosti se účastnili zatím nejúspěšnějšího ročníku, co do počtu návštěvníků.)
Nová deska se od té předchozí liší jen ve velmi malých nuancích a to je na jednu stranu dobře, mohlo taky dojít na horší variantu a já si teďkom mohl trhat zbytky vlasů z hlavy.
Obálka „Psychopompos“ je černobílá a je dílem Lilith, která se velmi zdařile graficky vybouřila i na zbylém bookletu a pro neznalé přesně definovala, co mohou očekávat uvnitř. To samé se však nedá napsat o názvu alba „Psychopompos“. Trochu jsem pátral a narazil na dvě možnosti, jedna odkazuje na báseň amerického mistra tajemných a hororových příběhů H. P. Lovecrafta, kterou jsem však nečetl, a druhá možnost se vztahuje k Psychopompovi, stvoření-převozníkovi, který provádí duše zemřelých v podsvětí, což mi spíše sedí k pojetí desky, ale výrazný odkaz jsem nikde nenašel, takže jde z mé strany pouze o spekulaci. Tolik k úvodu, aby to bylo všem jasné. Nyní nadchází čas na to, abych vám zprostředkoval mou cestu od Hory Merido kolem pekelných sfér a chaosu, kde jsem nalezl Světců chtíč.

Trending

Obscuro Podcast – Viktorie Surmøvá & Heri Joensen

Hned na začátek jsem si absencí intra přivodil drobný šok, který mi vyhnal potěšený úsměv na tváři, a poté, co zazněly první tóny skladby „Hory Merido“, opět jsem si připomněl, že tady je svět ještě v pořádku. Lehká melodická linka, která se táhne skladbou za přítomnosti typického sypání, je balzámem na mou veselou duši a se zprávou o úpadku lidstva a tikajícími bicími jsem rovnou naběhl k „Hladomoru“. Stejně jako v mnoha dalších případech alb kapel, i zde spatřuji ve dvojce na desce jeden ze zajímavějších kousků, které rozhodně album posouvají o stupínek výše. Zajímavé pasáže, střídající se tempa a skvělý Sathův hlas rozsévající „Hladomor“ po kraji jak milosrdenství, to vše je určitou předzvěstí hitu kapely. „Vzkaz mým padlým“ jsem si vyslechl stejně, jako táhlejší „Aton“, ale až na drobné ústřelky se nedá říct, že by skladby nad album nijak vyčnívaly. To „Pekelné sféry“ a „Chaos“ s bubenickým sólem v úvodu mi potvrdily mou domněnku, že si na jejich koncertech asi zaskotačím, jako za starých času Enochianu.
„Světců chtíč“ je poslední skladbou na albu a z jisté letargie mě vytrhl až konec, když jsem uslyšel roj much, neboť jsem se domníval, že mi začínají ruce hnít a masařky hledají místo, kde naklást larvy.

„Psychopompos“ je především blackmetalová deska se zajímavými nápady, ve starém klasickém podání s podporou českých textů, které dle mého názoru album zdobí stejně jako jeho grafika. Nejedná se o mistrovský kousek, ale domnívám se, že má nakročeno celkem slušně, aby nezapadl v zapomnění.
Díky krátké stopáži a nemožnosti dostat cd z mechaniky jsem zůstal u této kapely opravdu dlouho, a ačkoliv nenásledovalo po jeho poslechu wau, rozhodně jsem na ně nezanevřel. Black metal má obecně těžkou pozici, protože díky některým snahám je pod drobnohledem, aby neporušoval nesmyslná pravidla. Tortura má díky tomu můj obdiv, neboť dělají muziku bez ohledu na předsudky, a ještě k tomu více než dobře.

Seznam skladeb:

1. Hora Megido
2. Hladomor
3. My padlí
4. Aton
5. Pekelné sféry
6. Chaos
7. Světců chtíč