Uada patří mezi skupiny, které prodělaly doslova raketový start k výšinám světového úspěchu, a to hned po svém prvním albu. Člověk si říká, jak je to vlastně možné v tak obrovské konkurenci kapel. Krom toho berme také v potaz to, že Uada nehraje nějak výjimečnou muziku, z níž bych si třeba já sedl vyloženě na prdel. Jistě, kvality zde, jak si povíme níže, rozhodně shledávám, ale moc dobře nechápu takový rozruch kolem tohoto jména, které není ani pod žádným slavným labelem. Že by byla hudba Uady až tak výjimečná a já to jenom pořád nemohl docenit?
Mladá smečka založená v Portlandu (moje oblíbené město díky jednomu seriálu, jestli uhádnete o který jde) se stala právě díky místu kde se zrodila středem mého zájmu. Album „Devoid of Light” mě zaujalo, ale tak nějak jsem nedokázal zprvu proniknout pod jeho „produktový“ povrch. Na delší dobu jsem tedy Uadu odložil, abych se k ní následně vracel a postupně zjišťoval, že svoje kouzlo a sílu živlů tahle muzika rozhodně má a není to jen o tom, že by album bylo pouhým spotřebním produktem moderní doby.
Mezi tím pokračoval boom této kapely. Jedno turné střídalo druhé. Portlanďané si zahráli po boku velkých zvířat. Festivaly střídaly festivaly, až tato parta zahalených „zlounů” dorazila i na Slovensko, kde odehrála dle svědků pořádně mocný set. Přesně tak, muzikanti z Uady sází na klasickou vizáž moderního black metalu. Žádné corpse painty, ale kapuce a pokud možno skryté obličeje. Je tedy hned jasné, že v případě portlandských démonů ani hudebně nepůjde o tupou vesnickou hoblovačku, ale o snahu být něčím nezemským. Kometou, která udává směr a značí apokalypsu. Zda míří ke svému vlastnímu zániku či ne, už po nějakém tom čase rozhodnete jen a pouze vy, fanoušci.
Zásadním problémem je to, že podobných kapel jsou dnes zástupy a už i v takovémto zvoleném směru, který měl být specifickým, je velmi obtížné zaujmout. Uada na druhou stranu neplatí za kapelu co se všude přehnaně cpe a nejsou maníky, kteří se na sebe snaží příliš upozornit, alespoň tak mi to přijde. Do bludného kruhu se dostává, ale v jiných aspektech labyrintu chyb. Na druhou stranu, už o trochu lépe chápu úspěch, jehož Uada zažívá a myslím si, že své teprve řekne. Tohle je teprve rozkoukávání se po svých možnostech, které bude nyní Uada shromažďovat ze všech koutů pekla.
Kapela na svém debutu nezní nijak překvapivě. V podstatě by jeden řekl, že se skupina veze na vlně současného moderního blacku (i když takové názory v lásce nemám). „Devoid of Light” mnohdy zní opravdu jako nahrávka od polské Mgly, mnohdy zase Uada zamíří k hranicím divoké Kolumbie, kde navštíví své starší a zkušenější bossy Inquisition. Vlastní inovace byste hledali opravdu obtížně a i zvolená vizáž hledá inspiraci u slavnějších žánrovek, což platí o velké spoustě mladých kapel a není se čemu divit. Je to vlastně přirozené, nabírat inspiraci od slavnějších vzorů, kteří vás donutí k tomu popadnout nástroje a hrát. Určitě tyto zmíněné zdánlivé negativa jako negativa neberu.
Jediným důvodem, tedy podle mne, úspěch Portlandské black metalové mafie tkví v tom, že je muzika na „Devoid of Light” 
vyspělá natolik, že byste v tomto případě netipovali debut, ale album zkušené profesionální kapely. Jedná se o bravurně zahraný současný black metal s inteligentní technikou, důrazem na silné melodie a kvalitní, nikoliv „raw“ produkci. Již úvodní skladba „Natus Eclipsim” vás hned v úvodu zmate velice výraznou, snad až do power metalu laděnou melodikou. Jenže pár sekund po té vás kapela zasype zvukově hutnou smrští rychlých rytmických útoků a silných riffů, které se vám ihned vryjí do paměti. Mnou zmíněná až power metalová pasáž je to jediné, co bych vypustil, a to celkově z celého alba. Naštěstí se takové chvilky vyskytují pomálu a pevně věřím, že je kapela v budoucnu nehodlá přemnožit. Jinak se totiž jedná o solidní porci skutečné temnoty.
Téměř okamžitě vám v hlavě uvíznou také vokály Jakea Superchiho. V jeden moment uslyšíte skřek pekelné bestie, následně vás překvapí maniakální vřískot jak z hororu točeného v psychiatrické léčebně, a v některých momentech nasadí hluboký tajemný hrdelní projev. Neustále si s vámi hraje, mění svoji podobu, svoji tvář, jako matka příroda mění svůj obličej v každém z ročních období. Jak jsem už zmínil, produkce je špičkově ošetřená. Stará škola může mít námitky, ale jsme ve vodách moderny. Sound je absolutně čistý, dává vyniknout všem nástrojům a také opravdové a ryzí tvrdosti, která vám bude neustále znásilňovat sluch. Zvuková vlna tsunami je tak silná, že vás smete vlna basových strun a brutálně znějících bicích partů a vy zapomenete na veškeré nedostatky, které by vám v opačném případě vstoupily do mysli.
Některé momenty jsou opravdu tak silné, že mi zní v hlavě vždy po poslechu alba, ať jej sjíždím kdykoliv. Titulka „Devoid of Light” střídá chytlavé pomalé melodie, která vás okamžitě ochrnou, jako při nějaké hypnóze. To co přijde v následující minutě, můžu popsat jen jako nemilosrdný útok zběsilých melodií a temného vokálu, který střídá hluboké ponuré polohy s agresivním hrdelním přednesem a právě zde nakonec zešílíte z vřískotu, který dostane skladbu na absolutní vrchol vašich pocitů. Právě zde mi nejvíce Uada připomíná Mglu a místy Inquisition, hlavně v těch chytlavých momentech.
Bicí Trevora Matthewse tvoří základ nahrávky. Udávají právě ty melodické a nebo rychlé pasáže do pohybu s absolutní přesností. Dávají jim základní tvar a podobu, až po té obaluje pestré a snadno zapamatovatelné kytarové party. Album disponuje krátkou stopáží, něco přes půl hodiny a nabízí jen pět písní. Možná kapela vsadila jen na svůj nejsilnější materiál který složila, na místo zbytečné snahy a nabopnalé album, přetékající zbytečnými minutami navíc s pouhou zbytečnou výplní, a to je mi na Portlandské smečce sympatické. „Devoid of Light” totiž opravdu neobsahuje jedinou vyloženě nudnou pasáž, u níž by se posluchač mohl nudit.
Proto chápu tak obrovský úspěch Uady, která je doslova kometou z pekla, mířící výš a výš na obzor extrémní metalové scény. Mohl bych si myslet, že se skupina veze na vlně tohoto „Mgla black metalu”. Je pravdou, že ty vlivy tam jsou opravdu silné. Na druhou stranu, Uada hraje tak precizně a jejich tvorba je tak vyspělá a přesvědčivá, že má a ještě určitě bude mít velký vliv na mnoho mladých posluchačů black metalu. No a co, že nepřináší nic nového a zní jako „americká Mgla”? Když si skupinu pustím a ona mě uhrane natolik, že nemohu přestat poslouchat, proč bych řešil to méně podstatné. Je otázkou, jakou roli v úspěch zde hraje také štěstí. Ale proč to řešit. Uada je opravdu dobrá a teprve uvidíme, zda si svoji vzrůstající velikost zasloužila poctivě. Přeci jen mi na mysl neustále vyskakují myšlenky o tom, že se skupina vlastně teprve hledá a jak mile najde svůj vlastní výraz, všichni budou sbírat své čelisti z podlahy.
Tracklist:
1. Natus Eclipsim
2. Devoid of Light
3. S.N.M.
4. Our Pale Departure
5. Black Autumn, White Spring
Sestava:
Mike Beck – basa
Trevor Matthews – bicí
James Sloan – kytara
Jake Superchi – vokály, kytara
Žánr: melodic black metal
Země: USA
Label: Eisenwald Tonschmiede
Datum vydání: 08.04.2016
Délka: 33:48
Recenze: Uada - Devoid of Light
0.00
Klady
- Profesionalita
- Produkce
- Skvěle zahrané a vymyšlené skladby
Zápory
- Těžko hledat něco nového
- Až veselé power metalové pasáže
- Kapela mnohdy zní jak slavnější žánroví kolegové
