Hell Fast Attack – pro mnohé nedotknutelný festival, který vysál veškeré síly pro pořádání kultovní akce Apocalypsa Festival. Kolem jediného open air BM festivalu na Moravě se po delší dobu šeptalo v nejistotě o tom, zda se do areálu Obora vůbec ještě někdy podíváme. Jisté je jen to, že Apocalypsa Festival se po dlouhých pěti letech navrátila, neboť dostala prostor díky odejivšímu Hell Fast Attack, a tak se Brno a lidé, kteří kvůli této francouzsko/ukrajinské parádě přicestovali z dálek, dočkali přesně devatenáctého pokračování a dočkají se dalších. Line-up, Apocalypsa po pěti letech, sobota – tohle všechno přihrávalo velké tlačence na Melodce, která se naštěstí neuskutečnila, spíše bych počet hlav v klubu připravených na porážku označil jako tak akorát. Díky pozdnímu příchodu jsem nestihl brněnské Dark Seal, které jsem si chtěl po delší době připomenout, avšak do sálu jsem přišel s poslední oslavnou písníBeltain“, kterou jsem si ale užil do sytosti, protože patří mezi moje vůbec nejoblíbenější věci od těchto keltů. Podle tohoto krátkého zážitku dedukuji, že byl koncert klasicky Dark Sealovský“ a nepřišel jsem o nic, co bych už dříve neviděl. Stejně se velice těším na nové songy z třetí chytané nahrávky v obsahu setlistu.    

Silva Nigra byla v mém případě radostně vítaným bodem programu, protože patří mezi kapely, které nevidím tak často, jak bych si v hloubi srdce přál. A byl to, promiňte to označení, kulervoucí zážitek. Mnoho lidí ctí kultovní počiny, jako je především album Epocha“, nebo Černý kult“. Jistě, jsou to nedotknutelné nahrávky, ale mě se třeba poslední dvě díla Bible bolestných nářků“ a Světlonoš“ líbí, a to především pro důraz na pestřejší pojetí black metalové muziky, kde dostává hnilobná temnota prostor mnohdy až v doomových tempech.

A koncert byl věnován hlavně novodobé tvorbě, takže se hojně hrálo z aktuálního Světlonoše“ a i z „Bible bolstných nářků“ (zazněla například titulní věc). Riffy Demiurgus“ mi znějí v hlavě ještě teď, spolu s nenávistným projevem Akharona. Osvětlení bylo hezky potemnělé a celý prostor Melodky pohltila absolutní temnota. Mám novou tvář Silva Nigra opravdu v oblibě, protože  když například při písni „Infernální sabat transcendence“ zpěvák spustil část textu Nic není nemožné pro ty, kterých se dotknul archetyp zla“ a fanoušci zdvihli ruce vzhůru, přeběhl mi mráz po zádech. Vskutku temná ponurá atmosféra, která rozhodně fungovala. 

Khors platí za profesionální kapelu, osobně skvělé lidi a hlavně za kultovní záležitost z Ukrajiny. Kdybych měl vybrat jednu skupinu z této země, která je nejvíce profesionální a naživo dotažená do absolutní dokonalosti, byli by to právě Khors. Ukrajince jsem v klubu ještě nezažil, tu čest jsem měl dvakrát na HFA, kde v obou případech předvedli maximální výkon. Na Melodce to bylo ještě účinnější, než na festivalových pódiích a musím přiznat, že klubový prostor Khors opravdu velmi slušel.

Tak, jak mají poslední roky Khors zvykem, začínalo se intrem z desky Wisdom of Centuries“ z roku 2012, aby Ukrajinci tradičně navázali písní Through the Clouds of the Past“. V průběhu večera následovaly pecky jako Mysticism“, či My Cossack Way“ , které mě potěšily snad nejvíce, jen mi chyběla titulní Wisdom of Centuries“. Mimochodem, zajímavostí je, že zazněl i cover od Drudkh. Khors nehrají na agresi a nenávist, jde jim o procítěnou pohanskou atmosféru, která pramení spíše z melancholických nálad, a to vše momentálně umocňuje konflikt na Ukrajině, který neustále trvá. Jurgisova sóla a vyhrávky byly čisté a precizní, plné tklivých emocí a při tom zvládal bravurně pracovat se svým vokálem. Doplňoval jej kytarista Helg (Ulvegr, KZOHH), který má kontrastně odlišný hlubší vokál a úlohu podpůrné síly plnil znamenitě. 

Ad Hominem spustili set intrem z poslední řadovky Antitheist“ – No Hope“, mající chladný industriální nádech. V sále bylo již definitivně narváno a pravé peklo explodovalo s Go, Ebola!“ a titulkou Antitheist“. Ad Hominem jsem také, jako v případě Khors, viděl dvakrát na festivalovém pódiu a zase a znovu se musím opakovat, že klubová atmosféra a sálová intimnost“ kapele neuvěřitelně seděla. Ono v tom jistě hraje roli i to, že Melodka je svým zázemím, osvětlením a zvukem profesionální klub, v němž se obě kapely krásně vyjímaly.

Start Francouzů působil trošku chladně ze strany návštěvníků, ale s postupem času se uprostřed sálu rozjela solidní mela v podobě kotle a k těmto sebedestrukčním aktivitám všechny přítomné nabádal sám snad dvoumetrový Kaiser. Zvuk absolutně vraždil, všechno šlo slyšet krystalicky čitelně i v první řadě. Lídr kapely z úst vypouštěl  jedno nenávistné slovo za druhým, přičemž se sebejistě pohyboval po pódiu a rozdával svými pohledy „lásku“. Spoluhráči mu zdatně sekundovali, i když sám Kaiser na sebe strhával nejvíce pozornosti. A pokračovalo se – „Slaves of God“, „Planet ZOG“, „Death & Cunt“ a také zazněla moje nejvíce oblíbená skladba z Antitheist“ – Before You Turn Blue“.

Pamatuji si koncert Buer v Brooklynu, kde jejich výstup působil spíše jako bordel s protivným zvukem Zyklordovy kytary a nejdestruktivnějším vlivem na produkci disponoval bicí automat, který kapele podrazil nohy a to doslova. Buer se však pohybují směrem vpřed a na Melodce se představili v sestavě doplněné o živého bicmana.

A posun jsem cítil opravdu znatelný. Je pravda, že po tak dechberoucích výkonech veličin Ad Hominem a Khors, prostě Buer mnoho šancí neměli, plus své dodělala i značná únava. Co říci, celková vizáž působila jako obří kýč, spolu s pózami, které byly mnohdy vyloženě vtipné, ale kapele se nedá upřít znatelná práce na sobě samých. V některých pasážích jsem Buer téměř nepoznal. Mnohé momenty mi sice přišly dost kostrbaté, nepřirozené, mnohdy až neposlouchatelné a plné nedostatků, ale je vždy nahradily pasáže znějící masivněji a značně kvalitněji, i když se v nich člověk trošku ztrácel, neboť výraznější riff by jeden pohledal, nepůsobilo to na poměry kapely tak marně, jako dříve. Jsem zvědavý, jak si pánové povedou s novým frontmanem (Utgard z kapely odchází) a jak se posune jejich nadcházející tvorba. Mimochodem, konečně se z pódia linul snesitelný zvuk kytar, takže hudba už nezní tak protivně, jak dříve, a možná za to mohlo to, že má nyní kapela dvě kytary. 

Apocalypsa Festival XIX byl bezesporu jeden z vrcholů letošní klubové brněnské scény a Murderous Production tak dokazuje svou stálou pozici na undergroundové scéně, s níž nikdo neotřese ani po ukončení HFA festivalu. Standardní Dark Seal, kulervoucí Silva Nigra, profesionální sety atmosferických Khors a nenávistných Ad Hominem a Buer s živým bubeníkem dělají, i přes mnoho nedostatků, malé krůčky vpřed.

Fotografie: Adelheid Funeral Absinthová

Line-up:

Ad Hominem

Khors

Silva Nigra

Dark Seal

Buer

Místo konání:

Brno, Melodka

 

O autorovi

Ze slov věty skládám pro iDnes a web Technet, společnosti Tiscali, Digital Plus a hudební stránky Marastmusic, Obscuro, Metalirium a The Haunted Mind. Navíc pracuji na své první knize a sbírce básní.

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x