Bridear (JAP)
Neurotic Machinery (CZE)
Avidity For… (CZE)
5. 10. 2017
Divadlo pod Lampou
Čtvrteční akce v čele s dívčí japonskou kapelou Bridear ve mně budila již od začátku všemožné pochyby. Jako milovník extrémní hudby jsem vůbec netušil, co od této kapely očekávat, jelikož jsem je nikdy předtím neslyšel. Nedávalo mi smysl ani složení kapel, každá kapela byla tak trošku něco jiného a stylově k sobě nepasovaly. „Ale dobře, nechme předsudky stranou a pojďme si užít večer,“ říkal jsem si před odchodem z domu. Při vstupu do prostoru baru Divadla pod Lampou se pochyby ještě umocnily. Nejenže místa okolo baru zela prázdnotou, ale ihned od začátku bylo hlášeno zpoždění. První kapela měla dle plánu začínat před půl osmou, ale v sedm ještě nezačaly zvukové zkoušky. Lidé postávali okolo baru a bylo vidět, že ani sám pořadatel pořádně neví, co se bude dít. Vše se ale podařilo urychlit, lidé pomalu přicházeli a chvilku po osmé začala hrát první kaela.
Plzeňští Symphonic metalisté Avidity For… otevřeli svůj set klasickou nářezovkou s prvky HC, které člověka chytly. Nadšení ale opadlo na konci druhé písničky. Co se musí kapele připsat k dobru je fakt, že byli vzhledově sladěni, bohužel to ve mně vyvolávalo pocit spíše kapely z kulturáku v Horní Lhotě. Dalším velkým zklamáním byly čisté zpěvy jinak nadprůměrného zpěváka, jehož vokál k muzice seděl perfektně. Jen ten melodický zpěv pohřbil většinu energie dobře zahraných songů. Celkový dojem z kapely nevylepšili ani výborný kytarista a strojově přesný bubeník, kteří na podiu odvedli asi největší kus práce. Ke konci vystoupení odehráli Avidity For… ještě několik dalších rychlých songů, kterými svůj set trošku vylepšili. Sekané riffy, které jely přesně podle kopáků, jak to známe od Fear Factory. Bohužel však nezahráli nic, co bychom už neslyšeli tisíckrát kdekoliv jinde. Chvílemi jsem měl i pocit, že slyším Dymytry bez masek. Už jsem jen čekal, kdy se mezi písničkami z podia ozve: „Jste tady, metalová rodino?“ Vystoupení Avidity for… nebylo ničím převratným. Je to taková ta kapela, po které když se vás někdo druhý den po návštěvě jejich koncertu zeptá: „Tak co? Jaký byli?“ Odpovíte raději: „Jo, dalo se to,“ jen proto, abyste dál nemuseli rozvíjet debatu. Něco v nich zkrátka je, ale ještě jim bude trvat dlouho, než to najdou a vyšperkují.
Z omylu, že se dnes bude konat japonský zlatý hřeb večera až na konec, mne vyvedly malinké dívky, které si ihned po ukončení setu předkapely začaly nosit nástroje na podium. Zpoza opony vyšlo pět malinkých slečen v šatičkách, které vzdáleně připomínaly školní uniformy. Okamžitě si začaly chystat nástroje. Už v této chvíli bylo jasné, že jim bude (obrazně řečeno) Lampa malá. Nezdržovalo se a po kraťounké zvukové zkoušce zhasla světla a začalo intro. Holky se s tím vůbec nemazaly. Plné energie spustily otevírací song, který nenechal nikoho v klidu stát. Kapele Bridear bylo úplně jedno, že se v prostoru pod nimi u podia městná sotva 40 lidí (což je na prostory Divadla pod Lampou hodně málo) a show si užívaly od začátku do konce. Ani jedné z nich nezmizel úsměv z tváře na jedinou vteřinu. Celý klub během prvních dvou písní zaplnila vlna pozitivní energie. Velikost sálu holkám sedla a využily ji ve svůj prospěch. Byly blízko lidem a udržovaly se v těsném kontaktu s nimi. Jejich hudba měla pevný základ, který se opíral o klasický metal s moderními prvky. V každé písni však dostal posluchač k tomuto základu něco navíc. Řízlé thrash metalové riffy připomínající ranou tvorbu Slayer. Breakdowny, za které by se nemuseli stydět ani Infant Annihilator. Prvky skákavého oldschool HardCoru, či příměs elektroniky. Zkrátka různorodá tvorba. Každý si jistě v jejich muzice našel to své a to je určitě ten důvod, proč po celou dobu hraní byly první řady k nezastavení. Zábavnou a roztomilou show umocnilo také to, že hudba byla přesně a precizně zahrána. I na malém podiu měly zvládnutou základní choreografii, kdy při kytarových sólech šly kytaristky k sobě a co nejblíže k lidem. Spíše roztomile, než špatně působila japonská angličtina zpěvačky. Slovní zásobu neměla velikou, ale i tak byla vidět snaha poděkovat lidem za účast na jejich show. Hodila proto angličtinu za hlavu a raději zvolila jedno jediné slovo, které rozzářilo diváky: „dzekuji“. Několikrát jsem se přistihl u myšlenek, že se podívám, kde mají další tour zastávku, abych je mohl vidět ještě jednou. Parádní zážitek. Myslím, že o Bridear rozhodně ještě uslyšíme.
Večer uzavírala kapela z Tachova, Neurotic Machinery. Mají venku novou desku a bylo to několik let, co jsem je viděl naposledy a to navíc jiné sestavě. Dost mě zamrzelo, že jakmile odešly Bridear z podia, po lidech se zaprášilo. NM tedy hráli pro zhruba 15 lidí pod pódiem. Jejich výkon to však nijak neovlivnilo. Bez zbytečných průtahů nebo průpovídek mezi písničkami nasolili do lidí poctivou dávku melodicky progresivního metalcoru (nejsem si úplně jist, jestli kapela do této škatulky zapadá, ale připadá mi to jako nejbližší popis jejich tvorby). Neurotic Machinery jsou zkrátka kapela na svém místě a za 11 let existence jsou si jisti tím, co dělají a to dělají na výbornou. Potěšilo mě, že si kluci v některých pomalejších pasážích odpustili čisté zpěvy i přes to, že to k nim muselo při tvorbě songů svádět. Dle mého názoru by to zbytečně sebralo sílu a energii, které jejich tvorba má. Během zhruba čtyřiceti minut hraní nás nenechali ani jednou vydechnout. Ti, kteří opustili Divadlo pod Lampou a neviděli koncert Neurotic Machinery, rozhodně prohloupili.
I přes počáteční nedůvěru v celou akci jsem nakonec odcházel s úsměvem na tváři. Večer se povedl a hodnotil bych ho spíše pozitivně. Složení kapel nakonec k sobě pasovalo velmi dobře, protože v základu měly všechny kapely něco společného.
Autor Reportu: Milan Janků
Díky za recenzi. Třeba si ji přečtou i ti, kteří se na japonský ženský metal dívají jako na nějakou úchylárnu a příště (pokud tedy nějaké příště v Plzni bude) třeba dojdou přesvědčit se na vlastní oči a uši. Bridear bohužel po skončení tohoto turné opouští kytaristka Misa (ta s mikadem) a je otázka, co bude dál…