Radek: 1. dubna, tedy v den aprílový, se na Melodce konala křesťanská sláva, při které mělo dojít na uctívání všeho dobrého… ne dobře, skutečně se jednalo o zlověstnější záležitost. V riskantní den, tedy ve sváteční neděli, do Brna přivandrovali španělští Noctem, kteří momentálně velmi intenzivně koncertují po světě. A ti určitě nechtěli rozsévat radost, naopak rozsévali chaos.
Peťulín: Přestože jsou španělští Noctem přes patnáct let stará a uznávaná legenda, dali brněnští vyznavači černého kovu zřejmě přednost prožití velikonočních svátků někde u babičky na chatě – první dubnovou neděli byla Melodka totiž poloprázdná. Z faktu, že na baru chyběla klasická jedenáctka a návštěvníci akce byli odkázaní jen na voltážně vyšší zelený fenomén a pšeničnou dvanáctku, lze usuzovat, že personál klubu se skromnou návštěvností evidentně počítal.
Radek: Foltost hráli metalcore a nehráli ho přesvědčivě. Tímto bych mohl text o brňácích klidně ukončit. Zpěv působil většinu trvání koncertu vtipně, především ve vyšší uštěkaných polohách. Instrumentálně bylo vše v pořádku, ale nepostřehl jsem ve snažení Foltost žádné výraznější momenty, jenž by mi utkvěly v hlavě, natož donutily jít blíže. Každopádně to chápu, Foltost jsou mladou skupinou, která na sobě ještě určitě zapracuje.
Peťulín: Vzhledem k tomu, že většinou pro mě metalcore zrovna není to pravé ořechové a hudební ukázky prvně vystoupivší kapely Foltost mě vůbec nezaujaly, nic valného jsem od nich neočekávala. Jakmile kapela spustila svůj set, má (ne)očekávání se okamžitě potvrdila. Opravdu těžce stravitelné byly hlavně vokály, jež zněly jako hysterický štěkot pejsků kabelkových plemen. Tento druh hlasového projevu naštěstí nedoprovázel všechny skladby, a tak ty klasičtějším zpěvem opatřené kousky netahaly za uši tolik, jako ty uštěkané. Na stranu druhou a pozitivnější, v instrumentální rovině jsem se přeci jen asi ve dvou skladbách zachytila riffů, které mne svou hutností dokázaly zaujmout. Několik fanoušků však Foltost před pódiem měli a ti si tuto novou bandu značně užívali. Já jsem ale na Melodku přišla z jiného důvodu, který měl teprve přijít.
Radek: Noctem, jak jsem očekával, předvedli opravdové peklo se vším, co si pod tímto pojmem na koncertě představíte. Jejich výstup obsahoval veškeré ingredience, jaké mám na živém provedení black metalové muziky rád. Tudíž nejen famózně odehraný koncert. Set Noctem měl něco navíc. Tak především, celá kapela působila velice sympaticky. V první řadě probíhala komunikace mezi námi, pár fanoušky a skupinou, formou gest a zlých chladných pohledů.
Především frontman – Beleth, byl místy jako nepříčetný. Probodával nás až fanatickými pohledy a do svého hrdelního projevu dával úplně všechnu energii ze své zásoby, již by snad nevyčerpal ani po dvou hodinách setu. Kytarista po mé levici – Exo, jehož jsem sledoval téměř neustále, mě nepřestával udivovat svojí precizností. Kytarové party a především sóla zvládal s absolutní elegancí a čistotou.
Noctem hráli hlavně z posledních dvou desek „Exilium“ a „Haeresis“. Až na to, že je jejich studiová tvorba precizní, tak naživo to bylo ještě o level výše. Skupina hravě přecházela mezi black a death metalem, přičemž nás kropila rychlými pasážemi, které byly proloženy silnými melodiemi a úderně středně rychlými pasážemi, nebo nějakou tou epičtější pasáží.
Co se týče zvuku, osobně jsem byl spokojen. Slyšel jsem vše, co mělo být slyšeno. Samozřejmě, má pozice se nacházela u levého repráku před Exem. Proto jsem jej slyšel hlasitěji a produkce byla celkově intenzivnější.
Peťulín: S nástupem Noctem se přeladilo na zcela jiné notování, na nějž jsem kvůli březnovému koncertnímu útlumu čekala jako na smilování. Od Španělů jsem očekávala hustou blackmetalovou smršť, ovšem v jejich případě bylo moje očekávání předčeno. Zvukovka netrvala nikterak dlouho a z oblíbeného melodkovského pódia se po chvíli začal valit prvotřídně zmáknutý black metal, ze kterého šlehaly plameny povznášející euforie, z níž se bude můj krk vzpamatovávat ještě několik dalších dní.
Skvělou atmosféru navíc doplňovaly misantropické výrazy ve tvářích muzikantů, jako by skrze ně říkali něco o tom, že z jednotlivých článků skromného publika za moment strhají kůži a následně vydlabou z jejich těl všechny vnitřnosti. Poloprázdnému klubu zkrátka vládnl skvostný black metal, ve kterém se krkrvoucí sypanice krásně střídaly s „rozjímavější“ tváří žánru, zatímco se kytara, která byla o něco hlasitější než ostatní nástroje, z plných strun poctivě prořezávala noctemáckými fláky. Publikum hýřilo nadšením a po odehraném setu se dožadovalo přídavku, na který ale už nedošlo. Nicméně španělští krvežíznivci se navzdory svým zlým výrazům ve tvářích rozloučili s fanoušky přátelským podáním rukou. Ještě dlouhou chvíli jsem se pak vzpamatovávala z naprosto vynikajícího vystoupení.
Radek: Jen je škoda, že nezahrála nějaká black metalová kapela do třetice, protože Noctem mě opravdu naladili na pokračování a připomenuli mi, jak mi chybí koncerty kapel, které jsem ještě vůbec, nebo nikdy neviděl, kapel, které jsou mistry svého řemesla. Nevím proč, ale skupiny z exotičtějších zemí jsou nabité specifickou energií, následně se projevující na pódiu. Večer byl zakončen, jak se na Velikonoce sluší a patří, vandalismem v centru Brna, při němž jsme za doprovodu pěti policistů museli odklízet střepy z rozbité láhve od piva, kterou jsem v nadšení z celého večera mrštil proti kostelní zdi.
Peťulín: No, a aby toho black metalu na velikonoční svátky nebylo málo, po cestě z klubu nás kvůli jistému incidentu zadržela policie a po týrání našich provinilých bytostí vznesla dotaz: „Vy máte nějaký personální problém s kostelem?“, který nám jistě na dlouhou dobu utkví v hlavách. Byť jsem Velikonoce měla v plánu ignorovat, nakonec se díky rozmanitým blackmetalovým zážitkům staly dosti výživné a dozajista opětovně vzpomínané.
Místo konání: Brno, Melodka
