Minulou středu se Brnem přehnalo husté, černé mračno v podobě turné poských blackových kapel, jejichž hlavním vládcem byla mlhavá Mgla, kterou jsme měli možnost vidět před měsícem v jaroměřské pevnosti. Na Brutale mě svým živým hudebním výrazem naprosto uchvátili, takže jsem neváhala ani milisekundu a rozhodla jsem se navštívit i jejich brněnskou show.
Na první polskou formaci s názvem Above Aurora jsem se celkem těšila, i přesto, že jsem svoje uši jejich prvním poslechem pokřtila teprve pár dní před koncertem. A naživo mě vzali ještě víc. Ponurá, zadumaná hudba s pěkně točitými a melodickými riffy, tak, jak to mám ráda. Trošku mě překvapilo, když kapela vyběhla na pódium do poloviny těla svlečená a jemně počmáráná černou barvou. Čekala jsem totiž trošku jinou image. Jakmile ale muzikanti rozezněli své instrumenty, do jejich hudby jsem se zcela ponořila, i když se jim asi nedá upřít občasná inspirace jinými blackovými velikány. Jejich zvuk byl trošku ostřejší, než bych předpokládala, všechno však mělo správné tempo a energii, které se prolínaly s pomalejšími pasážemi. Uhrančivý pohled zpěváka jen umocňoval sílu a hloubku hudby, která se od nich nenuceně linula. Pravda, myslela jsem, že jejich projev bude komornější, ale jejich občasná agresivita tomu dodala to pravé okořenění.
Další smečkou byli Martwa Aura, jejichž image připomínala pravý trve black. Corpse paint, nábojáky, křiváky, drsné výrazy. Jejich hudba však s tímto pódiovým vzhledem trochu kontrastovala. Nejednalo se o žádný surový, chladný a děsem hnijící black metal, jejich podání bylo o poznání melodičtější a uhlazenější. Zvuku nelze vytknout takřka nic, ani hráčskému umění, ale po polovině setu mě celá rudě nasvícená show přestala bavit. Také mi přišlo, že se umělci za celé vystoupení ani jednou nehli ze svého fleku (kromě zpěváka, který se občas schovával dozadu), a tak na mě vše působilo hodně staticky a vlastně mě nic nepřesvědčilo, že by stálo za to vidět tuhle kapelu znovu. Chyběla mi u nich taková ta jiskra.
Černočerná Mgla vystoupila nenápadně na pódium, ale jakmile se rozezvučely struny, začala jedná velká odysea. Stěny Melodky se seznamovaly s tím, jaké to je, být skoro nafukovací. Jedno tělo se mačkalo na druhé a všichni začali propadat mglovským tónům, které se nebezpečně zabodávaly do všech přítomných. Kapela byla jako jeden živý, temný organismus, který se snažil co nejvíce vylézt na světlo, a také se mu to dařilo, i bez porodních bolestí. V přední části kotle se dokonce rozjíždělo pogo a circle pity, zatímco mlhavé, ale zvučné melodie duněly pod nohama. Zvuk byl dokonce ještě lepší než na BA, což by se dalo považovat za jakousi nirvánu, protože jak jsem tam stála v objetí jaroměřské pevnosti, přišlo mi, že lépe znít již nemohou. V Brně to však bylo překonáno. Vzpomněla jsem si, jak jejich leader v jednom rozhovoru popisoval, že své obličeje nosí zahalené kvůli tomu, aby smazali své ega a stali se jednotou, u níž je třeba se soustředit jen na umělecké vyjádření, jen na hudbu. Skvěle to funguje, nezkoumáte jednotlivé hudebníky, všichni jsou stejní, jen svou koncentraci zaměřujete na umění, které je vám nabízeno, a dokážete se do něj tak neuvěřitelně vžít, vezme vás to s sebou do zákoutí lidské duše. Kapela hrála jak skladby z „Exercises in Futility“, tak i ze starších desek, a samozřejmě neopomněla roztočit i nedávno vydaný kotouč, z něhož zaznělo „Age of Excuse II“ a „III“. A snad nemusím opakovat již mnohokrát omílanou frázi, že Mgla je to nejlepší, co na pódiích můžete v současné době potkat…
Melodka zase jednou ukázala, že dokáže ve svých útrobách bez problému pohostit i větší kapely a nabídnout skvělé zvukové zázemí. Všichni účinkující předvedli, co bylo v jejich silách, a naplnili tužbu účastníků po temné hudbě. A myslím, že velmi úspěšně, sestava tohoto turné prostě ví, jak vykouzlit pravý koktejl s blackovou příchutí.
Poděkování také patří agentuře Obscure Promotion.
