V rozhovoru s ostravskými Public Relations (Jan “Comar” Ražnok – zpěv a Tomáš Klos – baskytara) se dočtete nejen o tom, jak se natáčel jejich nový videoklip, ale taky o nadcházejícím, již čtvrtém albu nebo o jejich pohledu na hudební scénu.
Na nejbližší koncert téhle ostravské kapely se můžete těšit 1. 6. v ostravské Mandragoře v rámci Festivalu Ponašymu, kde samozřejmě přehrají všechny songy z nového alba.

Pavel: Začnu trochu netradičně hned vaším názvem – co to znamená, nebo spíše co by to v lidech mělo evokovat?

Tomáš: Na to ti neumíme odpovědět, jelikož zakládající člen, který tenhle název vymyslel, už s námi není.

Paoli: Co to v tuto chvíli znamená pro vás?

Tomáš: Pro nás to neznamená nic speciálního, ten název jsme se po nějaké delší debatě rozhodli nechat, protože jsme pod touhle hlavičkou natočili dvě alba a už jsme měli nějakou historii, takže se nám nechtělo zrovna začínat po těch personálních obměnách znovu. Říkali jsme si, že na tom názvu až tak moc nezaleží, tak ho necháme :-D.

Comar: Teď už kapela jede v nové sestavě nějaké dva tři roky, udělala kus práce, něco už má za sebou, tak teď už asi nemá smysl název měnit. Hlavně nás žádný jiný lepší název nenapadl a za každou cenu jsme jej měnit nechtěli.

Paoli: První a druhé album vzniklo v jiné sestavě než třetí a nadcházející čtvrté. Znamená to, že je tam úplně jiný přistup k tvorbě?

Comar: Přesně tak. Je tam jiný zpěvák, což je velká změna, a i v hudbě došlo k posunu – od hardcorového crossoveru k melodickému rocku mixovaném s elektronikou.

Paoli: Vydali jste dva roky zpět album Reset. Je nějaká paralela mezi albem, které teď vychází a Resetem?

Tomáš: Asi ano. My jsme už i tím názvem Reset chtěli naznačit jednak to, že kapela se proměnila jak po stránce složení, tak i po hudební stránce, a jednak v nás to spojení elektroniky a rocku vždycky evokovalo taková trochu sci-fi témata, tak jsme se snažili naznačit, že chystáme něco, co bude naznačovat změnu i co se týče témat. Téma, které jsme k nové desce vymysleli, je také takový příběh zániku a vzniku něčeho nového.

Paoli: Takže tam máte pořád nějaké postapokalyptické vize jako na předchozím albu?

Tomáš: V podstatě to tak bude.

Comar: Příběh chystaného alba, které ponese název SIRAEL, bude taková terminátorská love story. Pokud jsi viděl klip Hora, tak je tam představení příběhu, ve kterém ožívá umělá dívka. Nové album bude provázáno příběhem vztahů člověka (hlavního hrdiny) právě k této dívce a celé to bude situované do postapokalyptické doby terminátorů a tak.

Paoli: Rád bych se tímhle přesunul k novému klipu. Dočetl jsem se, že jste se snažili točit ve špatných podmínkách, aby se to co nejvíc promítlo do atmosféry samotného klipu. Jak si myslíte, že se to promítlo do hotového klipu?

Comar: Tak hlavně to počasí, podzim, Jeseníky – ty jsou nádherné. Protože pocházím z Jeseníku, tak jsem znal místa, která jsme před natáčením ještě objeli, abychom se ujistili, že tady budeme točit to a tam zase ono. Jsou to magická místa a navíc písnička se jmenuje Hora, takže kde jinde točit než v horách. V některých lokalitách je také dobrý kontrast přírody a některých industriálních prvků.

Tomáš: Každopádně co se týká té atmosféry, tak když jsme byli objíždět lokace a hledat místa, kde to budeme točit, tak bylo krásné počasí, svítilo sluníčko a bylo celkem teplo. I když to bylo na podzim, tak jsme si říkali, ať není hlavně takhle. Když tam budeme pobíhat po těch horách a bude na nás svítit sluníčko, tak to nebude úplně to, co bychom chtěli. Naštěstí nakonec bylo hnusné počasí (smích), dokonce až opravdu komplikované, takže si myslím, že to pošmourno, ta mlha a málo světla, že to v tom klipu dotváří tu správnou atmosféru. Byl to sice trochu technický oříšek, protože samozřejmě video se za špatného světla špatně točí, ale myslím si, že to nakonec dopadlo dobře a to, co jsme chtěli mít v tom klipu, to tam rozhodně je.

Paoli: Klip Hora je první klip s českým textem a měl by předznamenávat víc českých písniček na albu. Proč jste se rozhodli přejít v textech k češtině?

Comar: Je to o tom, že v minulých hudebních projektech, kapelách jsem byl spíš zaměřený na češtinu a i z ohlasů, když jsme na albu Reset dělali jednu českou věc, tak lidi říkali, že to je super. Já jsem v češtině víc doma, při psaní textů a pak i při pěveckém projevu. Když jsme postupně přidávali další věci v češtině, nebylo to násilně za každou cenu. Vždy záleží na tom, aby to celkově sedlo do toho daného songu. U alba Reset, když jsme dávali dohromady songy, tak jsem si tam české texty ani nedovedl představit. Teď jsem se na to i víc zaměřil a bylo to dané i tím tématem, které se tam později vloudilo. Jak vznikaly nové písničky, tak jsme prostě přišli s nápadem, že zkusíme to album udělat koncepční, ať je to něčím zajímavé. Tím, že do rock-metalové muziky mixujeme elektroniku, tak se nabízí i jiná témata, než jsou u většiny rockových či metalových kapel, jako třeba sci-fi. Tak přišla myšlenka na nějaký příběh, a když máme ústřední téma technika versus člověk, tak se z toho vyvinul příběh o vztahu člověka-chlapa k umělé dívce.

Tomáš: My jsme vlastně ještě ve staré sestavě před příchodem Honzy (Comara) o češtině taky uvažovali, ale nikdy jsme to nedotáhli do konce. Pak zpěvák odešel do jiného projektu a když jsme se o tom bavili se zbytkem kapely, tak původní plán byl zůstat u angličtiny. Honza na minulé album udělal jednu českou písničku a moc se nám to líbilo, jak to zní. Přece jenom to frázování je trošku jiné a Honza umí napsat a zazpívat český text tak, aby to nevypadalo špatně, aby to nebylo „laská-maska, páska-láska“, ale je to text, který má obsah a vlastně to té muzice nijak neškodí. Taky jsme měli trochu strach, aby z nás nebyl Kabát. Pak jsme předělali do češtiny další písničku – Platonii. Na koncertech jsme ji začali hrát v češtině a zjistili jsme, že i když anglicky umí dneska kde kdo, tak přece jen u muziky pochopit ten text, pochopit ten význam nebo jak to ten autor myslel, je trošku něco jiného v rodném jazyce. A když se k lidem dostane i to sdělení textové v přijatelnější formě, tak na tu muziku celkově reagují lépe, takže jsme si říkali, proč to nezkusit. Na novém albu bude asi 80% písniček v češtině.

Paoli: Čtvrté album Sirael – můžete fanouškům prozradit, kdy by mělo vyjít?

Tomáš: Chceme ho vydat začátkem června. Doufáme, že to všechno stihneme, protože si všechno děláme sami. Natáčíme to ve zkušebně, míchám to já doma a je s tím mraky práce, takže doufáme, že to vyjde. Máme hotových 8 věcí z 9.

Paoli: A autorsky se na tvorbě podílíte jako celek, nebo máte nějakou vůdčí osobnost?

Comar: U předchozího alba Reset veškerou hudbu obstaral Tomáš a texty já. Teď bylo více času a už jsme se více sžili a viděli jsme, jakým směrem se ubírá naše tvorba, tak už i třeba bubeník a já jsme přinesli nějaký hudební nápad. Většinou je to tak, že když přineseme nějaký nápad, tak do té výsledné podoby, kde polovinu z toho tvoří různé samply, zvuky a aranže, to potom dotváří hlavně Tomáš. Zatím to funguje. Jak to Tomáš zpracuje, tak k tomu nějak extra výhrady nebývají.

Tomáš: Já jsem strašně rád, že kluci začali nosit svoje nápady, protože já jsem nikdy moc neskládal a ta situace, že téměř polovina kapely odešla, způsobila to, že jsem byl vržen do procesu skládání. Ani ne, že bych to chtěl, ale taková situace nastala a potřebovali jsme co nejdřív mít repertoár, se kterým bychom mohli začít hrát, aby se na nás úplně nezapomnělo, protože ta pauza byla docela dlouhá. Snad rok a půl jsme se nikde neobjevili, takže jsem byl donucen (smích) poskládat nějaký program a kupodivu (ani nevím, jak je to možné) se to povedlo. Ale už jsem sám cítil, že kdybych měl teďka pokračovat v tom, že budu dělat všechno sám, že se začnu určitě opakovat, že už to nebude stoprocentní a chtěl jsem, aby taky kluci s něčím přišli, což naštěstí nastalo. Kluci začali nosit nějaké nápady a zvlášť Marek, náš bubeník, nás poslední dobou zásobuje neuvěřitelným množstvím různých riffů a motivů, což je super. Takže mu za to moc děkuju. Určitě je ta muzika pestřejší, jiná. Mně se na tom líbí to, že jsme nikdy neměli nějakou jasnou představu o tom, jakým směrem se chceme ubírat. Spousta kapel si řekne „my chceme hrát jako Metallica“, nebo „chceme hrát jako Slayer“ a nebo „jako Slipknot“ a hrajou a rubou a jedou podle mustru. My jsme říkali, že hlavně musíme vymyslet nějakou písničku a jak se to vyvine stylově, to se uvidí. Zásadní idea byla, že to budou rockové věci s elektronickou složkou. Ono to je dost zajímavé, protože nikdy dopředu nevím, když mám nějaký nápad, jak se to vlastně vyvine a co z té písničky vznikne. Pěkně se to prolíná, kluci přijdou s nějakým nápadem na zkoušce a někam se to posune. Vlastně ta tvorba si žije takovým vlastním životem, je to strašně zajímavé a hrozně mě to baví.

Paoli: Teď bych to vzal trochu obecněji – oba jste dlouholetí muzikanti, takže by mě zajímalo, jak vnímáte českou scénu, vývoj třeba v posledních 10letech, jestli lidi chodí víc, míň, jestli je tady ta ochota chodit na ty koncerty?

Comar: Já to vidím z obou stran – jako muzikant, který se na klubové scéně pohybuje nějakých 15 let nebo i víc, ale i jako dramaturg Domu kultury Akord. Tím, že to znám takhle z obou břehů, věnuji se managementu kapely a znám se s mnohými pořadateli festivalů, majiteli a provozovateli klubů, vidím, že první ligu dneska hrají velké nebo klubové kapely, které mají obrovské zázemí fanoušků, třeba Hentai Corporation, Atari Teror. Pak je také věc, že většina hudebních klubů není dotovaná, to znamená, že majitel nebo provozovatel si nemůže dovolit nějakou extra propagaci, pokud mu na to ta kapela nepřispěje. Proto to dnes v mnohých klubech funguje takto: můžete tu hrát na procenta ze vstupu a nebo si pronajměte klub. To je pak spousta kapel, kterým se do toho nechce, protože ví, že by na ně muselo přijít třeba 100 lidí a to už je svátek. Je spousta kapel, které působí dojmem velkých kapel se zástupy fanoušků, ale nejsou to kapely, na které by pravidelně do klubů chodily mraky lidí, pokud vyjedou mimo místo svého působení. A proto pořadatelé raději dávají přednost zavedeným kapelám než těm méně známým.

Paoli: Takže myslíte, že je tu neochota lidí přijít se podívat na nové věci?

Tomáš: Já si myslím, že to není v těch lidech, já si myslím, že je to v organizaci těch festivalů, ale zase na druhou stranu tomu docela rozumím. Zorganizovat festival stojí spoustu peněz a aby se to těm organizátorům aspoň vrátilo, tak potřebují tam ty jména mít. Otázka je, jestli to musí být pořád ta stejná jména, protože je spousta známých českých kapel, na které by lidi přišli, proto si myslím, že ta nabídka by se měla rozšířit.

Comar: Já to vidím sám jako pořadatel různých akcí v Akordu. Když se dělají nějaké slavnosti nebo něco takového, tak člověk prostě počítá a potřebuje mít plný plac před podiem, takže tam musí dát ty zavedené headlinery a nebo to, co ti lidi znají, protože pak se stane, když tam hraje něco zajímavého a netrefí se to do toho většinovému vkusu, tak se lidi prostě ztratí. A to neohrožuje jenom tu kapelu, že pak hraje jenom před 40 lidmi, ale ti lidi se někde rozprchnou nebo si řeknou, teďka dvě hodiny nuda, a jdou někam pryč. Ono to ohrozí i tu akci samotnou, protože se ten areál může vyprázdnit, ti lidi jdou třeba domů nebo přijdou později, když ty festivaly začínají už v jednu hodinu a  headlineři jsou nasazeni až třeba v šest. To se pak na akci pohybuje skupinka třeba 50 lidí a teď všichni jsou naštvaní, že tam vlastně nikdo není, hlavně pak stánkaři, kteří platí tomu festivalu za pronájem místa. Bavím se teď spíš o takových těch menších městských a vesnických akcích. Stánkaři, to je jeden z hlavních zdrojů příjmů pro tyto akce a po debaklu si mohou říct: „my už příště nepřijedeme, protože tady zabijeme 5 hodin ničím a pak začne pršet“ (smích). Jinak si myslím, že je celá ta situace daná hlavně přesyceností trhu a takovou pohodlností člověka, že vlastně dnešní mladí lidi nechodí do těch klubů, není to pro ně taková vzácnost. Já třeba pocházím z Jeseníku, to je malé město a tam, když nám bylo 18 let, přijela rocková kapela, ani jsme nevěděli, jak se jmenuje, ale prostě šli jsme na ni a nic jsme neřešili a až pak jsme zjistili, že to byli začínající Chinaski. Chinaski za 30 Kč. To jeli nějaké první turné a nebyli vůbec známí, ale koncert měl úžasnou atmosféru. A když si vezmu, že to bylo v pondělí v podvečer, pracovní den, a bylo tam 70 – 80 lidí. Dneska je to oproti tomu fakt slabé. Pátek, sobota a v klubu máte třeba jen 20 lidí.

Tomáš: Je to nevyzpytatelné. Někdy člověk čeká, že bude natřískáno a nic, ale někdy je to zase úplně naopak. Nevím, jestli je to tím, že je muzika tak snadno dostupná pomocí internetu, kdy se na to lidi podívají doma a stačí jim to a ani se jim nechce jít ven, nebo je těch akcí hodně. Akcí je hodně, klubů je hodně a kapel je hodně, hlavně kapel. Stačí se podívat na Bandzone, kolik tam je kapel a neustále vznikají nové, většina je pořád fungujících, pořád hrají, takže je celkem logické, že ten prostor, aby všechny ty kapely mohly hrát, není. Určitě existuje nějaké jádro lidí, kteří jsou takoví hudební fanatici, že chodí na všechno, ale ti ty kluby nenaplní a tak to je.

Paoli: A ještě poslední věc nakonec – co byste chtěli vzkázat fanouškům?

Tomáš: Choďte na koncerty, to je asi úplně to nejhlavnější.

Comar: Taky tak a ať si užijí léto plné festivalů.

 

O autorovi

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x