Závěrem jsem si dovolil hodit do placu i pár svých tipů, které sice v tomhle roce nebyly jediné , které mi udělaly radost, ale protože jsem v podstatě tajemná osoba, tak zde zmíním pouze své hudební poznatky toho podělaného roku 2020. I když nutno podotknout, že pokud neznáme budoucnost, můžeme jen těžko obviňovat minulost.
Gord– šefredaktor
Benediction – Scriptures
Pokud se dá říct, že staré pušky nerezaví, tak bych to samé mohl říct o Benediction. Jejich poslední deska je balzámem pro mé uši a rozhodně je to něco, co mi udělalo obrovskou radost, stejně tak jako návrat Dave Ingrama. Death metal podle mého gusta. Benediction jsou ve skvělé formě a jejich poslední počin je toho důkazem.
Vader – Solitude In Madness
Zkratka devadesatkový metal je něco, co hodně mohu, a tak když se sousedi Poláci vytasili s další deskou, nemohl jsem ji minout. Opět skvělá a přesně tak, jak to mám rád. Trochu thrashe a ranec kvalitního death metalu. Na „Litany“ to sice nemá, ale krátké a uderné skladby podle mého názoru tuto výbornou desku jemně kopírují, což je fajné.
SÓLSTAFIR -Endless Twilight of Codependent Love
Tohle je sice trochu jiný svět než předchozí počiny, ale o to více z něj mám radost. Tenhle post -rock v podáni islandských melancholiků je přesně to, co si vždy vychutnám, a jejich poslední deska mi udělala opravdu radost, Skloubí v sobě onu severskou dravost a přitom jemnost a ryzost, kterou lze zachytit pouze, pokud Island dokážete vnímat jako Sólstafir.
Nehledě na to, že jsem na této desce odepsal basák, což je vice než dobrá známka:-)
My Dying Bride: The Ghost of Orion
Ano, byla to devadesátá léta, kdy jsem si tuhle partičku oblíbil, a mohl si tak prvně zadoomařit. Nicméně za tu dobu se kapela posunula o docela slušný kousek, díky čemuž mohl vzniknout tento hudební skvost. Nutno podotknout, že stejně jako v případě Benediction je i zde cítit jistý návrat tam, kde to bylo fajné a pěkné. Ostatně, s kým jiným bych měl být melancholičtější než právě s mou umírající nevěstou.
Behemoth – In Absentia Dei
Live stream z odsvěceného kostela, kde se dostalo na vše, co mám rád, a ještě v noblesním divadelním kabátku. Je mi jasné, že do nebe se nedostanu, ale pokud budu s Nergalem, tak to nebude taková hrůza… si myslím…
Posledním překvapením tohoto roku byl především rok 2020 jako takový. Ale jak jsem napsal už v úvodu, ještě nevíme, co přinese tento, takže jenom nadávat by se neslušelo. Takže jako svou poslední topku bych chtěl uvést tým Obscura, který celý rok 2020 pro vás připravoval články a i něco navíc, aby ten další rok byl pro vás ještě zajímavější. Především z pohledu toho, co vás i nás zajímá asi nejvíce, a to je hudba, přinejlepším metalová. Stejně jako bych chtěl vykopnout poklonu jim, tak i vám čtenářům Obscuro.cz, protože bez vás by to, lidi, nešlo..
Takže děkuji K.RWA MOC
Miklaras: Důvod proč „Panther“ je slabota nesouvisí s tím, že tam je rap, ten koneckonců Pain of Salavtion používali v minulosti už mnohokrát, ale v tom, že kompozičně obsahuje ta deska až moc hluchých míst a v porovnání s vrstevnatým předchůdcem je ta deska taková napůl mdlá. Je tam pár fajn songů, ale na glorifikaci to fakt není a zklamání některých fanoušků je imho oprávněné. Ale chválim The Ocean a UIver. Martin Knap: Cením zahrnutí Oranssi a Ulcerate do žebříčku, za mě taky jedny z desek roku. Naopak třeba ti Anaal Nathrakh, nebo Cult of Fire mě tak vysoko překvapují,… Číst vice »
Děkuji za názor.