WATAIN - brána do světa nadpřirozena

Jméno WATAIN jsem objevil zhruba před dvěma lety, když jsem si ještě osahával black metalovou scénu a hledal co nejvíce nových jmen, touha po nové a stále temnější muzice mě dovedla ke jménu, jež zní WATAIN. Na tomto triu muzikantů, jež vede Erik Danielsson, mě zaujalo ono zasazení muziky do mocného, mysticky rituálního dění, které mě neuvěřitelně fascinovalo. Jejich ponurá muzika disponovala potřebnou dávkou nenávisti, rouhačství a temnoty a tyhle aspekty zde působí natolik mocně, že je člověk prostě musí brát vážně. Nečekejte žádné pozitivní myšlenky a chvilky, vše tohle je pohřbeno na dně propasti. WATAIN nám předkládají pečlivě vybudovaný orginální svět . Erik v textech vzdává čest všem pekelným silám, moje osoba hltala každičké slovo a hltá ho do dnešních dnů. První deska, jež mě nalákala do spárů Erikova pekelného spolku, byla „Lewless Darkness“. Poté jsem začal prozkoumávat kořeny skupiny a její předešlá pekelná dítka ohně, než jsem se nadál, peklo porodilo album „The Wild Hunt“, kteréžto mě také doslova uzemnilo, leč jsem se musel dlouhou dobu dostávat pod jeho skořápku.

A brány pekelné se otevřely.

1998 – tohle datum je číslem zvěstujícím vypuštění šelmy na náš svět. Tohle datum je datem zrozním bestie, která si říká WATAIN. Skupina byla založena ve švédské Uppsale a nikdo v té době nečekal, jak významný onen pojem WATAIN bude. Odkud pochází mysticky znějící jméno zdobící onu temnou skupinu? Muzikanti se inspirovali, co se názvu týče, u black metalistů VON. Dále skupinou, jež výrazně ovlivnila Švédy, je švédská smečka OFERMOD. Samozřejmě lze ve tvorbě kapely vycítit kořeny jako BATHORY, VENOM. Vše začalo samozřejmě v hlubokém undergroundu debutovým demem “Go Fuck Your Jewish God”, které nabízelo hodně syrový, osekaný materiál. Následuje živák “Black Metal Sacriface” a singl “The Essence of Black Purity” a poté se konečně fanoušci kapely dočkávají mnohého, pro kapelu debutového CD, jež se honosí jménem “Rabid Death´s Curse”.

Příchod bestie

Materiál “Rabid Death´s Curse” je pro kapelu významným. Deska oplývá nekompromisním, chladným a ortodoxním vyzněním, ctící staroškolský black metal. Na materiálu se rovněž podílel kytarista z black metalových FUCKING FUNERAL, který v budoucnu s WATAIN spolupracoval vícekrát. Uskupení si tímto krokem získává řady svých věrných přisluhovačů a kolem skupiny se začnou doslova motat ony mysteriózní síly. Kapela vyráží na své první menší turné po Švédsku, zastávky koncertů čítají rovněž i Stockholm a Uppsalu. Debutová deska tedy dopadla dobře a navázala při tom na špínou opředené demáče.

Následují události podobné těm na začátku vzniku formace, tedy live album, demo a splitko s kapelou DIABOLICUM. Erikova smečka zde rovněž vytasila své pařáty a předvádí, jak se má dělat kurevsky nadupaný, špinavý black metal, pomocí písně “My Fists Are Him”. To, co ovšem způsobí převrat a kapele zajistí přednější pozice v jednotce samotného světlonoše, je deska “Casus Luciferi”, jež vychází roku 2003 u labelu Drakkar Productions. Deska se nese v duchu předešlého díla, ale disponuje brutálnější a vymazlenější produkcí a také zde muzikanti zúročili již nabrané zkušenosti, přesto se jedná o ortodoxní, old school prasáctví. Přímočarý černý metal rychle uhánějící vpřed. Při poslechu alba se vám pokojem prožene legie démonů zanechávající jen popel a smrt. Na desce se rovněž podíleli hosté jako například MkM, který obsluhuje vokály u AOSOTH. Zpěvák se podepisuje textem v písni “Puzzles ov Flash”. Šestou píseň na desce “The Golden Horns of Darash” si textově vzal na starost kytarista z proslulých KATHARSIS – Scorn. Pro Švédy jsou tohle velikánské kroky vpřed a spolupráce s těmito muzikanty o něčem svědčí. Kapele vychází úspěch v podobě vekého turné Black War Tour, ve kterém navštíví například Německo, Belgii, ale také i Česko, konkrétně pražský klub Hell´s Bells. Muzikanti vydatně koncertují a soustředí se především na turné, proto o nich studiově nikdo 4 roky neslyší. Následuje Stellar Descension Infernal Tour a Black Death Tour. Noční můra ožívá a zástupy vyznavačů jména WATAIN se rozrůstají.

V záři Luciferově

Po čtyřech letech se kapele podařil krok, jenž rázně ovlivnil jejich úspěch v budoucnu. A tímto krokem je podepsání smlouvy s věhlasným labelem Season of Mist. Pod tímto jménem nám tedy smečka servíruje desku “Sworm to the Dark – No Return”, která je průlomem a postupem zase do neznámých končin. Materiál nám představuje otevřenější tvář kapely a naznačuje, jakým směrem se bude těleso ubírat v budoucnu. Pod dohledem Nekromorbuse vzniklo album, které disponuje více pestrou škálou prosdředků k dosažení onoho magického účinku. Nastává velké turné Fuck the World tour. Pro kapelu nastávají slavné časy. Zhruba od této chvíle se od skupiny začali odvracet někteří fanoušci, ovšem Erik a jeho kumpáni na svou stranu získávají mnohem více nových příznivců. Vize se naplňuje a kapela si podmaňuje black metalovou scénu.

A pekelná knížata se probouzejí

WATAIN se probouzejí a dávají o sobě vědět mnohem mocněji než kdy dříve. Season of Mist roku 2010 vypouštějí mezi fanoušky kapely desku “Lewless Darkness”, které jsem v té době objevil i já. Materiál je doposud uměleckým vrcholem této pekelnické party, ale pro mnohé se jedná již o odklon k přístupnějšímu pojetí black metalu. Kapela však jen dělá, co si zamane, našla zalíbení v pestřejším výrazivu, kdy sypačky střídají melodické pasáže, heavy/thrashové prvky jsou všudypřtomné, ale album je tím zcela nejzlejším, jaké kapela mohla nahrát. Atmosféra je hutná, pohlcující, Erikův vokál je jedovatě zlý, zvuk je profesionální, přesto až bahnitý. Riffy působí jako Leviathanova chapadla, jež si vás podmaní, obejmou vás nekonečnou silou. Písně jako “Malfeitor”, “Reaping Death”, “For Thrones”, to jsou vskutku kvalitní kousky, jež se vám ihned zaryjí do paměti. Materiál obsahuje písně výrazné, kapela docílila efektu, že je každá kompozice odlišná, ale dohromady tvoří skládanku vyprávějící o smrti. Songy jsou chytlavé, plné skvělých momentů. Osobně tento vývoj beru nadmíru pozitivně. WATAIN rovněž zdokonalili svoji live show a ze své koncertní prezentace vytvořili doslova temný rituál. Erik si vytvořil prostě svůj vlastní svět, jenž mu ležel v hlavě a skupina je jeho vyjádřením, vyjádřením jeho temných, satanistických myšlenek, jež skrze esenci temné hudby dostává mezi lidi, kteří prahnou po podobných tématech a již nikdy nemají dost kvalitního black metalu. World Death Tour je obří turné, na kterém Švédi album propagují a patří k jejich nejvýznamnějším.

Nekonečný teror

WATAIN se nevzdávají, ba naopak, rozhodli se svoje úspěšné album pokořit a vychází černé veledílo “The Wild Hunt”. 2013 je také důležitým rokem pro kapelu, neboť se odehrává další posun významný pro skupinu. Album již vydávají Century Media Records, inu, deska je neprostupná a více náročná na poslech. Není snadné se do ní dostat, proklouznout pod tu tvrdou skořápku, ale jakmile se vám to povede, budete naříkat v nekonečných orgasmech vyvolaných vzrušující temnotou, vznešeným zlem s nádechem epična a prastarého kouzla v podobě BATHORY. Kapela sází na nepředvídatelnost, velkou míru brutality a pestrost více skrytou, přesto všudypřítomnou. Opět se o zvukový kabát stará Necromorbus, a tak se může kapela pyšnit jak jinak než skvostným ozvučením. Kompozice jsou tvrdší a hutnější. Na první poslech mi to přišlo takové přehulené a nesrozumitelné, to se samozřejmě postupně proměnilo v nadšení a pochopení desky. WATAIN překvapili mnohé svou baladou “They Rode One”, kterou jsem si ihned zamiloval. Je to čest vzdaná mocným BATHORY, tedy pocta Quorthonovi. No a co, že je jemná, romantická, je to krásné, je to proplouvání temným vesmírem plným hvězd. Krásný zpěv, melodie, uvolněná atmosféra. Za tohle jsem si skupinu zamiloval ještě víc, neboť vím, že to není nějaká parta pozérů, co se snaží znít za každou cenu co nejvíce tvrdě, vím, že jde Erikovi a jeho souputníkům o jiné, hlubší věci. Kapela samozřejmě album podpořila vydatnými koncerty, jež zasáhly svět jako morová rána. Uvidíme, jakým směrem se toto trio dále bude ubírat, každopádně jsem zvědavý na budoucnost kapely WATAIN, jež si buduje opravdu mocnou pozici na scéně.