Stránka obsuro.cz je stránka, která se točí stále kolem jednoho tématu. Tímto tématem je metalová hudba, která nás všecny spojuje. Věčně zde hodnotíme kapely, koncerty a festivaly. Dnes bych však ráda věnovala tento článek subjektu, který k hudbě neodmyslitelně patří, a tím je hudební vydavatelství. V minulosti jsem již napsala pár recenzí na kapely jako jsou Catastrofy, Murder Inc. nebo Acid Force. Nebude tak tedy žádným překvapením, že jsem si vybrala právě vydavatelství Support Underground.
(Koník a Laid to Waste)
Support Underground vzniklo před dvěma lety, kdy se Petr „Koník” Nejez rozhodl vydat album „Memento“ od slovenské kapely Majster Kat. Sám k tomu říká, že nedokázal přenést přes srdce, že zrovna takovou kapelu neměl nikdo zájem pořádně vydat. Proto to nakonec, za jejich podpory udělal sám. „Do posledního písmene tak chci naplňovat odkaz vetknutý přímo v názvu vydavatelství a podporovat neznámé, mnohdy začínající, ale dle mého vkusu výborné kapely, o které nemají zaběhnuté firmy zájem. Toto vše pod záštitou fanouška nadšence, který bude mít skvělý pocit z toho, když se mu podaří oblíbenou kapelu alespoň trošku popostrčit k nějakému výsledku,” říká Petr.
Takto shrnuto do pár vět to možná zní jednoduše, jakoby si každý fanoušek mohl založit své vlastní vydavatelství. I to však skrývá počáteční komplikace, které Koník zmiňuje: „Logicky je to totální neznalost prostředí z druhé strany, než je ten klasický ‚fanouškovský‘ pohled a nulová zásoba těch správných kontaktů. Bez toho je člověk absolutně vyřízený. Může se stavět třeba na hlavu, ale v záplavě ostatních zaběhnutých firem je zcela bez šance. Ale ono je to vlastně v pořádku. Je potřeba ke všemu přistupovat s pokorou a postupnými krůčky si budovat nějakou pozici, která povede k úspěchu. Firem je hodně, kapel ještě víc a nikdo si nesmí myslet, že právě z něho se každý okamžitě sedne na prdel. Je to dlouhá cesta, ale já ji absolvuju s opravdu velkou chutí. Mám respekt ke všem, kteří v branži něco dokázali.” Také nestačí jen fanouškovské nadšení, kromě toho to vše obnáší i mimo jiného neskutečné množství času a financí. Nejnáročnější je dolaďování podkladů pro samotná vydání, korektury apod. Jediná chyba, jakékoliv přehlédnutí může pokazit dlouhodobou snahu celé party lidí, což potom hodně mrzí. Kromě toho práce vydavatele spočívá v nekonečném oslovování a připomínání se s různými žádostmi na promo. V prodeji, rozesílání objednaného zboží, propagaci apod. To podle mého názoru Koník zvládá na jedničku a myslím, že by si zasloužil daleko více pozornosti i přesto, že jde o undergroundové vydavatelství. Zatím tedy SupUg jde hlavně o popostrčení svých „chovanců” kupředu. Do budoucna by však rád, aby se ze Supportu stalo soběstačné vydavatelství. „Čím víc budu soběstačným vydavatelstvím s určitou pozicí a tím odpovídajícími možnostmi, tím lépe se mi bude dařit prosazovat vydané kapely na recenze, rozhovory, koncerty atd. Ze začátku to bylo opravdu peklo. Na dvacet odeslaných mailů dorazilo třeba max. pět odpovědí, zbytku jsem nestál za žádnou reakci. S přibývajícími tituly je ale vidět značný posun. Spousta redakcí začíná SupUg brát alespoň trošku vážně, což se samozřejmě odráží v samotné komunikaci a ochotě akceptovat nějakou formu propagace.”
V tomto článku jsem chtěla především ukázat, že za hudbou, kterou posloucháme, není jen zpěvák u mikrofonu a kapela, která ukájí naší lačnost po tvrdé hudbě. Je za tím také spoustu dalších lidí, kteří se kolikrát jen ze své dobré vůle snaží tuto hudbu dostat až k nám posluchačům. Poslední řádky tedy patří Koníkovi. Jakou pomoc z řad fanoušků by nejvíce ocenil? „Hehe, tak tady je to jednoduché. Největší pomoc je podpora ve smyslu navštěvování koncertů a nákup nosičů s merchandise. Jsme totální underground, takže takto získané finance končí vždy přímo u kapel, které se tak díky tomu mohou dál rozvíjet. Fakt je sice ten, že to na této úrovni děláme opravdu hlavně pro radost, ale když se vrátí nějaký ten zainvestovaný peníz, tak to samozřejmě potěší. Doba je v tomto specifická a není myslím žádným tajemstvím, že díky moderním technologiím není pořizování fyzických médií úplně v kurzu. Navíc různých dalších lákadel je opravdu hodně, takže když to celé shrnu, dnes jsem opravdu moc vděčný alespoň za účast na koncertech. Pokud se kapela trmácí stovky kilometrů a pak má hrát pro 8 platících, tak je to prostě demotivující.”
