Masters of Rock 2016 – REPORT

Po několika strávených dnech na Masters of Rock 2016 jsme se rozhodli (Já,Paoli,Štefi) napsat naše pocity z tohoto festivalu.

[spoiler title=’Štefiho report‘ style=’default‘ collapse_link=’true‘]Rok se s rokem sešel a vizovická likérka R. Jelínka opět otevřela svou náruč pro festival Masters of Rock. Letošní ročník měl nejsilnější obsazení ve své historii a zájem o lístky dosáhl vrcholu ještě před začátkem festivalu. Ano, Masters byl vyprodán, takže do Vizovic si to mířilo 25 000 fanoušků ze 37 zemí světa. Aby ne, když se během čtyř dnů měly na Ronnie James Dio stage vystřídat kapely jako Slayer, Amon Amarth, Avantasia, Rotting Christ, Testament, Megadeth nebo Tarja a mnoho dalších…

Do areálu jsem se vydal už po desáté ranní, abych prozkoumal krámky. Na výběr bylo velké množství všemožného zboží a dopolední ptáčata korzovala od stánku ke stánku. Největší dav ovšem mířil k pódiu, kde už za pár chvil mělo začít čtyřdenní běsnění v rytmu metalové muziky. První kapelou, kterou jsem viděl, byli čeští Škwoři. Ne, že bych byl jejich fanda, ale ještě jsem s nimi tu čest neměl, tak co by ne. No, spolupráce kapely s plným placem byla na jedničku a lehký déšť nikomu nevadil, zatím. Po konci Škwořího setu dav prořídl, protože izraelští Melechesh byli asi pro většinu velkou neznámou a navíc jejich hudba není pro každého stravitelná. Už impozantní nástup zahalených kytaristů naznačil, že frontman Ashmedi má pořád vřelý vztah ke své rodné kultuře, a tak mohlo putování po sumerské historii začít. Hudebně bylo vše v pořádku, ale slyšet Ashmediho vokál byl zázrak, jelikož nebylo slyšet skoro nic. To další vystupující už slyšet bylo a dav se opět rozrostl. Horkýže Slíže jsou prostě partou správných šašků, jejichž punk rock je vysoce nakažlivý a ve Vizovicích to potvrdili. Moshpit, legrácky na pódiu a osvědčené skladby měly úspěch, jenž byl patřičně oceněn a jako třešnička bylo zpívání davu bubeníkovi Markovi, který slavil ten den narozeniny. Happy birthday týýý chuju, aneb máme v pi*i 🙂 Další kapelou, kterou jsem si vychutnal, byla thrashová legenda Testament. S krásnými kulisami za zády vypálil Chuck Billy a spol. fantastický set, jehož páteří byly hlavně skladby z desek New World Order a poslední studiovky s názvem Dark Roots of Earth. Kytary mistrů Skolnicka a Petersona ze sebe sypaly melodické riffy s pořádnou tvrdostí, do kterých ze sebe Billy chrlil texty s maximálním nasazením. Ne nadarmo byl pro Testament přidělen čas headlinerů dne, protože strčili do kapsy kapelu, jež vystoupila po nich. Apocalyptica přijela na MoR po osmi letech a přivezla s sebou nejen loňskou desku Shadowmaker, ale i zpěváka Frankyho Pereze. Abych se přiznal, pořád mi v hlavě zněli Testament a Apocalyptica, aspoň u mě, souboj headlinerů prohrála. Ovšem i Fini odvedli skvělou práci a na covery Metallicy a Sepultury jsem s chutí zahrozil. Předchozí dva ročníky nabídly nejextrémnější kapelu festivalu vždy v pátek (Behemoth, Septicflesh). Letos to přišlo už ve čtvrtek a Rotting Christ museli potěšit nejen početné publikum, ale i všechny pekelníky. Celý set připomínal jeden velký okultní rituál a při Apage Satana mi naskočila husí kůže. Zaznělo i pár věcí z novinky Rituals, která se Sakisovi a spol. fakt povedla. Naprosto fenomenální závěr prvního dne, po kterém se spát nechtělo.

Páteční den měl být svátkem, a taky že byl. Na hlavní stagi jsem byl zhlédnout švédské doomaře Avatarium, které však trápil zvuk, což bylo na škodu, protože jsem očekával mrazivé tóny s vokálem Jennie-Ann Smith. Co nadělám. Pak bylo dilema, jestli Amaranthe nebo na druhé stage brněnští Denoi. Rock Face stage zvítězila a nelitoval jsem. Dance metal vyzněl naživo velice dobře a jsem rád, že jsem se rozhodl pro návštěvu jejich vystoupení. Elegantní dress code zpěváka Pindy mě pobavil a závidím mu množství energie, které do vystoupení vložil. Já šetřil energii na největší (?) jméno Masters. Legendu metalu Slayer jsem ještě neviděl, tudíž mé očekávání bylo veliké a v pátek se maximálně vyplnilo. Úvodní Repentless vypustila gejzír thrash metalového běsnění. Štěkání Toma Ayary, kytarová úderka Kerry King s Gary Holtem a tyran bicích Paul Bostaph rozproudili krev v žilách do závratné rychlosti, která byla fakt extrémní. Poslouchat kytarová sóla výše zmíněných pánů byla lahoda. Co jsem ocenil, byl fakt, že se Aayra nepouštěl do velkých proslovů, ovšem jedno si neodpustil. Když šel na kraj pódia a díval se do dáli, nebylo mi jasné proč. Pak přišel k mikrofonu a pozdravil lidi na přilehlém kopci, kterých tam bylo neskutečné množství. Tohle gesto na MoR nepamatuju. Ayara s Holtem úsměvy nešetřili a působili velice uvolněně. A nešetřilo se ani muzikou, kvůli které jsme se ve Vizovicích sešli. Slayer nabídli fantastickému publiku 18 skladeb, a když zazněla South of Heaven, tak mi při úvodním riffu začalo vlhnout oko. Při závěrečné Angel of Death se za zády kapely objevila plachta s motivem loga Heinekenu, který však nahradil nápis Hanneman… Silný a zároveň smutný konec. Během koncertu se dočkali páni muzikanti Zlaté desky za album Repentless. Gratulace. Po Slayer hrála další hlavní hvězda Masters, Avantasia. Soubor mistra Sammeta jsem však oželel, protože na druhé stage měli svůj čas Mean Messiah a nezklamali. Tahle kapela jede na plný plyn a dokázala, že patří k tomu nejlepšímu, co česká metalová scéna může nabídnout. Na závěr dne se odehrál speciální folkový set finských mužíků z Korpiklaani. Po pěti skladbách jsem však musel kapitulovat, protože únava je zlá mrcha…[/spoiler]

[spoiler title=’Paoliho report‘ style=’default‘ collapse_link=’true‘]Asi jeden z nejočekávanějších festivalů na českém území se dočkal čtrnáctého ročníku, který nabídl asi nejtvrdší a nejnabušenější line-up ve své historii, alespoň dle mých měřítek.

Celý festival odstartoval kapelou RUST, ovšem já jsem dorazil k podiu až v pozdějších večerních hodinách, kde se tou dobou chystali TESTAMENT. Musím říct, že to byla opravdu jízda, kdy mi setlist sedl maximálně na tělo, a to doslova, když jsem si dokázal při wall of death narazit žebra. Celý koncert působil energicky a myslím, že negativní kritiku si snad nikdo k tomuto vystoupení ani nenajde. Po TESTAMENT následoval koncert finské APOCALIPTICY, který jsem neměl původně v plánu zhlédnout, celé to na mně nechalo dojem typu: neurazí ani nenadchne, ale do kempu v rozbahněném kopci jsem mířil spokojený s úsměvem na tváři a medovinou v ruce.

Páteční den jsem zahájil ledovou sprchou, kterou jsem zvládl jen díky pivu, které jsem popíjel ve sprše, jelikož jsem moc nespěchal, protože první koncert, který mě čekal, byli WALTARI. Osobně si myslím, že tahle kapela by si zasloužila trochu větší dav, ale to nic neubralo na živelnosti show, kterou na podiu předváděl Kärtsy Hatakka, během níž se nebál ani skočit do davu. Jen zvukově se to trochu ztrácelo, ale nejednalo se o jediný koncert s tímto hendikepem. K podiu jsem se pak vrátil až večer, kdy na mě čekala hned tři vystoupení – SLAYER, AVANTASIA a KORPIKLAANI. První zmíněné SLAYER jsem doteď neměl čest vidět a ke koncertu jsem přistupoval spíše bez očekávání, jelikož spousta lidí se o nich v posledních pár letech nevyjadřovala příliš kladně, ale jediné, co můžu říct, je to, že se pro mě konalo o jeden z vrcholů festivalu, setlist perfektní, kondice kapely skvělá a atmosféra znamenitá a i na kapele bylo po koncertě vidět, že je fanoušci pod podiem doslova dostali svou šíleností. Jediné, co mě mrzelo, bylo to, že jsem se nezúčastnil žádného většího řádění z důvodu úrazu způsobeného na koncertě TESTAMENT. Dále následovala metalová opera Tobiase Sammeta – AVANTASIA, kterou jsem si nemohl nechat ujít, když se vedle již zmíněného Tobiase představili třeba Michael Kiske, Bob Catley, Amanda Somerville nebo Jørn Lande. Nevím moc, jak to napsat stručně… No, na celé kapele bylo doslova vidět, jak si užívá koncert a ani pod podiem to nevypadalo jinak. Dokonce se jednalo o koncert, kde jsem byl maximálně spokojen i se zvukem a vlastně celý koncert působil nanejvýš profesionálně, ale zároveň také neuvěřitelně uvolněným dojmem. Poslední kapelou patečního večera se stali KORPIKLAANI, kteří natáčeli DVD. Opět jsem se postavil tak, abych nepřekážel v kotli, abych se „nezrakvil“, nicméně když metalista nejde do kotle, tak on si přijde pro něj, jednoduše řečeno, tak rozpařený dav jsem snad ještě neviděl a bylo to něco úžasného, ovšem moje pohmožděná žebra si to nemyslí. Bohužel věc, které mě opravdu trápila, byl zvuk. Prvních pár písniček mé uši trochu plakaly, ale to se naštěstí rychle spravilo, ovšem celý koncert byl na můj vkus trochu moc potichu, jelikož jsem někdy měl dojem, že líp slyším lidi kolem sebe než kapelu samotnou, i tak jsem si je ale opravdu užil.

Sobota začala opět klasicky ledovou sprchou, bohužel to, že jsem si zapomněl koupit pivo, mi došlo až ve sprše. Koncertně můj den začal na druhé stagi kapelou NAHUM. Tihle Ostraváci mě opravdu překvapili tím, kolik dokázali přitáhnout lidí i přes vytrvalý déšť. Hudebně mám tuhle bandu fakt rád a dle fanoušků pod podiem nejsem sám. Během vystoupení došlo i na dvě wall of death. Zvuk byl sice trochu slabší, ale na kvalitě a úsilí kapely to nic neubralo. K večeru jsem se byl podívat na ELUVEITIE a AMON AMARTH, když první zmínění hráli v dešti, což na celé show nic neubralo. Osobně jsem s přáteli kalil v jedné kaluži, kterých bylo před podiem mnoho, boty mokré, kraťasy taky, vlastně celý jsem byl, jako bych se topil v řece a byla mi fakt kosa, ale upustil jsem opět trochu páry a neřešil vodu, bahno, zimu a prostě se jen bavil, a to je důvod, proč chodíme na koncerty. K hudební stránce koncertu budu muset být i trochu negativní. Spousta lidí měla strach, že předem avizovaný akustický set bude nuda, naštěstí se jednalo o malou část koncertu, neříkám tím, že byl špatný, ale na festivalu by mohl rychle začít nudit. Během koncertu se na podiu objevila i Liv Kristine, kterou mám celkem rád, ovšem do této kapely mi příliš nezapadala a Annu Murphy dle mého nedokázala dostatečně zastoupit. Následující AMON AMARTH jsem již sledoval z povzdálí, jelikož už jsem byl trochu vyčerpaný, ale zbytek davu rozhodně ne! Kapela předvedla svou klasickou show, která působí efektně. Nebyl to sice vyloženě koncert, ze kterého bych si sedl na prdel, ale své očekávání splnil.

Čas se nachýlil a byl tu bohužel poslední den, kdy jsem dorazil na koncert BRAINSTORM s mírným zpožděním kvůli frontě u záchodů. Nevím, jak to tahle banda dokáže, ale atmosféra, které vždy při jejich koncertě panuje, je opravdu nezaměnitelná. Abych pravdu řekl, tuhle kapelu si moc často nepouštím, ale jejich koncerty si opravdu nenechám ujít. I tentokrát by to byla chyba, jen byla škoda, že nedostali trochu více času. Poslední kapelou, kterou jsem ve Vizovicích navštívil, byli němečtí OOMPH!. Na tyhle Němce jsem se opravdu těšil, jelikož jejich poslední album mě neskutečně baví. Jejich koncert dle mého nabídl vyvážený setlist starších i nových kousků. Zvukově jsem byl více méně spokojen, až na nazvučení kytar.

A celý „Mástr“ ve zkratce? Jednalo se o vyprodaný ročník, a pokud bude chtít Pragokoncert pokračovat v prodeji lístků v tomto množství, měl by asi do budoucna aspoň nějak upravit areál, jelikož chvílemi je to dost komplikované se tam pohybovat. Do čeho si musím rýpnout je náhrada za MEGADETH. Ano rozumím, že za zrušení jejich koncertu organizátoři nemohou, ale opravdu jako náhrada TUBLATANKA? To nemůžete myslet vážně! Ano vím, bylo to narychlo, ale věřím, že by se dala sehnat adekvátnější náhrada. Jinak celý festival musím hodnotit kladně, bavil jsem se dobře, koncerty jsem si užil. Zažil jsem tam i méně zábavné věci jako tahaní totálně zlitého kámoše do rozbahněného kopce, ale to už taky tak nějak patří k festivalu. Byla tam i spousta zábavy, potkal jsem nové fajn lidi a za rok se určitě ve Vizovicích objevím znovu. No jak to říct jednou větou: Jsem unavený, mokrý, mám vše od bahna, naražená žebra a návrat do reálného světa bude těžký, ale po odjezdu z „Mástrů“ jsem šťastný, a to KUR**SKY![/spoiler]

[spoiler title=’Keaganův report‘ style=’default‘ collapse_link=’true‘]Přijel jsem už ve středu, naneštěstí pozdě, takže jsem se na omrknutí okolí vybodl a oslavil příjezd s kamarády v campu.

Ve čtvrtek jsem se vesměs těšil jen na dvě kapely a to Testament a Rotting Christ, tudíž jsem se většinu dne pachtil po areálu a byl zvědav, co vše jde vidět. Krom toho, že v okolí bylo žalostně málo Toiek (což je chyba města) mě nedokázalo nic překvapit, krom množství lidí, kteří stále sháněli lístek, vzhledem k tomu, že lístky byly kompletně vyprodány, to je asi očekávatelné, ale i tak mě udivilo, kolik lidí ho nestihlo sehnat. Jsem toho názoru, že MoR by se měl, co se týče velikosti areálu, rozšířit, jelikož vzhledem k tomu, že se oficiálně prodalo 25 000 lístků (kdo ví kolik neoficiálně) bylo v areálu občas opravdu k nehnutí. Opravdu mě naštvala mačkanice u druhého vstupu, který je u likérky Jelínek, kde jsem se dostával od pódia až ke vstupu dobrých 15 minut.

Ale abych nebyl jen protivný kritik, musím říct, že jako obvykle byla atmosféra dobrá a cítil jsem se jako doma, lidé byli přátelští a nebyl problém se seznámit s úplně cizími lidmi. Pokud pominu idioty, kteří mi mávali před ksichtem mobilem či foťákem, aby si natočili minutu a půl od každého jejich hraného songu, tak jsem neměl problém ani s lidmi pod pódiem, vyjímaje tedy ještě opile idioty, kteří šli do kotle jen proto, aby rozdali rány a ukojili svoje chlapácké potřeby. Což byl jeden z důvodů, proč jsem nešel do kotle na Rotting Christ.

Testament jsem si v ten večer užil hudebně, stal jsem pod zvukařem, takže musím říct, že hudba i atmosféra byla super, lidé řvali a moshovali jako kdyby to měl být jejich poslední koncert v životě a kapelníci do toho dali také vše.

Rotting Christ což byla kapela, na kterou jsem se těšil asi nejvíce, byla po hudební stránce bohužel velké zklamání, ale to naneštěstí ze strany zvukaře. Tímto bych chtěl danému zvukaři vzkázat, ať si poslechne, jak má kapela znít, když ví, koho bude zvučit. Velice mě mrzelo, že kytara, basa a zpěv byli na stejné lince, díky čemuž Sakisův vokál často zapadal. Ovšem to neubralo na celkové okultní atmosféře daného večera. Dovolím si říct, že po celkové atmosférické stránce to bylo to nejlepší, co jsem doposud zažil, a strčili do kapsy kde jakou „hvězdu“ daného festivalu. Zahráli i mou srdcovou klasiku Kata ton daimona eaytoy.

V pátek sem se těšil vesměs jen na Korpriklaany a byl jsem zvědav na Slayer. Obě kapely předvedly parádní show, Slayer tedy především a jejich mosh byl jeden z největších, jaké jsem kdy na Masters of Rock viděl. Ovšem musím vypíchnout opět neduh MoRu, a to je malý prostor pro mnoho lidí. Mosh byl doslova jen jedna velká mačkanice a nestálo to za moc, pokud nepočítám Wall of Death a legendární „Je čerstvá! Není čerstvá!“ Ale abych nekřivdil, obě kapely dokázaly na pódiu, že i přes dlouhé působení na scéně mají pořád koule na to zahrát pořádnou show.

Sobota pro mě byla dnem přátel z kapely NAHUM, kteří hráli na malé stage a předvedli show hodnou velké stage, jejich nasazení ale i návštěvnost na nich byla opravdu úctyhodná, a všechna čest jejich zaskakujicímu kytaristovi, jehož jméno si bohužel nejsem sto vybavit… Za to se omlouvám. Tahle tlupa trash/death metalistů si rozhodně zaslouží prorazit, jako jedna z mála kapel v ČR to dělají jako profíci a držím jim pěsti, jelikož i na malé stage dokázali do deště přitáhnout pár stovek lidí a vyburcovat lidi k několika Wall of Death a Circle Pitu, který trval po celou dobu koncertu. Přiznám se, že na velké stage jsem ten večer neviděl nic, jelikož mně tam nic nelákalo, možná trochu Eluveitie, ale z toho, co jsem slyšel, jsem zase o tolik nepřišel, podle známého, kterého jsem se na ně ptal, to byl jeden z jejich nejhorších koncertů, na kterých byl.

V neděli jsem také nebyl na žádné kapele, takže letošek byl pro mě v ohledu hudebním poměrně chudý, ačkoliv nevím proč, měl jsem dojem, že tam bude letos všecko na hlavní stage nabušené. Závěrem bych asi jen vzkázal Daronovi, že pokud bude hledat náhradu za jinou legendární kapelu, jako jsou Megadeth, ať si vybere kapelu, která ví jak hrát a pamatuje si své texty, které chce zahrát. Tublatanka byla jednoduše hrozná. Určitě by měl dát příště prostor nějaké malé české kapele, která si velkou stage zaslouží, a né dosluhujcím dědům.[/spoiler]

 

Masters of Rock 2016 – REPORT

About The Author
- Cvok, hater, milovník hudby, gothic stylu, industrialu a rumu.

*

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>