V roce 2020 měla švédská Katatonia bořit plné sály při představování nového alba „City Burials“. Jenže koronakrize zasáhla zkušené Švédy dost citlivě. Přišlo rušení tour a nasmlouvaných koncertů, začalo se vymýšlet, jak novinku představit publiku. Kdyby „City Burials“ mělo projít bez povšimnutí jen kvůli rušení živých koncertů, byla by to nenávratná škoda, protože album je opravdu skvělé, jak už jsme psali dříve zde:

Recenze: Katatonia – City Burials

Tudíž zbývala jediná cesta, live stream, který by dokázal, že depresivní legenda stále žije, tvoří a dokáže oslnit. Hned na začátku musím napsat, že kdo se na koncert nepodíval, tentokrát prohloupil.

Koncert se přenášel ze stockholmského Studia Gröndahl, a i když jsme si na začátek museli nějakou chvilku počkat, hned úvodní skladba dokázala, že studio bylo na přenos perfektně připravené. Stísněný prostor se během dvaceti zahraných skladeb změnil v malý, velice příjemný klub, který nabídl především skvělý zvuk, dost dobrou kameru, a hlavně neuvěřitelně reálnou atmosféru.

Fantastický set list, sestavený s mimořádnou pečlivostí, nabídl dvacet skladeb, a to jak nových ze „City Burials“, tak naprosto osvědčených kousků, jako „Omerta“, „My Twin“ nebo „Unfurl“. Legendární písně ale byly zakomponované tak šikovně, že se z koncertu nestal formát: „tady jsou novinky“ a „tady máte staré fláky, abyste neřekli“. Skladby se mísily, jedna přecházela v druhou a prakticky mezi nimi neexistoval mluvený předěl.

 Jonas Renkse, který si nadělil stream takřka k pětačtyřicátým narozeninám, zpíval tak, jak už dlouho ne. Intimita studia mu zřejmě vyhovovala, nebyla na něm znát nervozita nebo indispozice. Všechny písně dal na plný počet bodů a s nezvyklou mírou vitality. I když ho v polovině koncertu trochu zlobil mikrofon, posluchači určitě technickou závadu nezaznamenali. Zpěv byl naprosto špičkový a člověk chvílemi propadal iluzi, že Katatonia omládla.

Co se týče kapely, tady se podařil ojedinělý kousek. Studio zvládlo nazvučit nástroje tak, že výsledný zvuk, který šel ven, neměl chybu. Nástroje zněly naprosto vyváženě, neměla jsem tendenci občas nespokojeně mlaskat nebo vztekle vrčet. Souhra kytar, basy a bicích byla bezchybná a zněla opravdu jako v hodně příjemném klubu. Z muzikantů čišela obrovská pohoda a bylo vidět, že se skladbu od skladby víc baví a pokládají do muziky. Poslední kousky byly hotová extáze, s elegantními sóly, hutnými riffy a naprosto perfektní rytmikou. Ostatně, blažené výrazy jindy vážných melancholiků svědčily o tom, že vystoupení jim opravdu sedlo.

Studio si pohrálo i s nasvícením, kouřovými efekty a grafickými předěly, promítanými na zeď. Koncert „jako živý“, dá se napsat. Samozřejmě, o to víc nám může být líto, že letos Katatonii neuvidíme, Brutal Assault nás nečeká a s ním ani živé představení „City Burials“. Nicméně, v rámci zoufale omezených možností byl tento stream natolik zdařilý a skvělý, že jsem občas propadala dojmu, že jsem ve studiu s kapelou. Fanoušci se potom na sítích mohli přetrhnout chválou – a chválit bylo opravdu za co. Švédská důslednost a láska ke kvalitě se projevila opravdu po všech stránkách. Po skvělém albu přidala Katatonia fanouškům i vysoce nadstandardní představení, ze kterého se mnoha z nich klepalo srdce ještě dlouho po tom, co se kapela uklonila a poděkovala. Tenhle live stream nemohl nikoho zklamat.

 

O autorovi

- spisovatelka, nakladatelka, publicistka - reviews focused on Finnish metal - Rubrika: Finský koutek

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x