Recenze: Katatonia – City Burials

0

Událost, která v některých kruzích dokáže prorazit skleněný strop koronaviru, se jmenuje „City Burials“. Švédská Katatonia roztáhla obrovská, černá křídla a vznesla se nad pohřbená města našich myslí. Depresivní kouzelníci potemnělých snů se vrátili ke své minulosti a „City Burials“ zní katatonickou klasikou, kterou dnes možná potřebujeme víc než před lety.

Když v roce 2016 vyšlo album „The Fall of Hearts“, Katatonia sklidila víc kritiky než potlesku. Potom se zdálo, že švédská ikona končí. Zmizela z koncertních pódií, festivalů, stáhla se z veřejného prostoru do stínu své melancholické hrobky a málokdo asi doufal, že se ještě sejde při společné práci. Bylo ale zajímavé sledovat vliv Katatonie na sociálních sítích, který evidentně neustával. Lidé neustále dokola sdíleli nejlepší songy nejlepších alb a opíjeli se zvukem, který je opakovaně naplňoval smutkem i radostí. Samozřejmě všichni vzývali bůžky typu „The Great Cold Distance“ z roku 2006 nebo „Viva Emptiness“, klenot roku 2003. Katatonia se ukázala být natolik přelomová a nosná, že její vliv prostě s ubíhajícím časem nemizí. Možná jsme jako posluchači byli příliš nespravedliví i k odlehčenějšímu „The Fall of Hearts“. Ve skutečnosti má švédská formace alba silnější a slabší, ale ani jedno špatné. A teď je tu „City Burials“. Ne album, ne novinka, ne vzpomínka na minulost, ale událost. Zemětřesení na poli depresivního, progresivního rocku s prvky doomu i gothicu. Ani v tom řazení kamkoli není Katatonia obyčejná, ale podivuhodná.

Jedenáct skladeb. Víc než tři čtvrtě hodiny dokonale vyváženého smutku, který se houpe na lékárenských vahách potměšilé smrti. Opulentní básnické obrazy, lyrické svrbění na kostrči světa. A jako by Katatonia plánovala i velké entrée, „City Burials“ vychází v době, kdy svět zachvacuje panika, úzkost a smutek se rozlézá z děr na sluneční světlo, aby je zastínil. Švédové si nemohli vybrat lepší kulisy, před kterými by zapálili své město.

A město obrovského smutku hoří tím nejnádhernějším pohřebním plamenem, ve kterém se zrcadlí tvorba jedné z nejzajímavějších švédských kapel, jaké kdy existovaly.

Nemá cenu zaobírat se skladbou po skladbě, ale má cenu se vpít do inkoustové černi, odkapávané z pera katatonických básníků, a položit hlavu do klína šelmy, vzešlé z apokalyptických očekávání. Katatonia v albu využívá osvědčené postupy. Pasáže, které se podobají poklidné, zpívané recitaci, s minimalisticky akustickým doprovodem, a bouřící vlnu, ve které se pozvedají nahrbená monstra. Střídání jednoduchosti, krystalického zvuku a trhaných, špinavých riffů je příznačné pro Katatonii už od roku 1993, kdy vyšlo první dlouhohrající album „Dance of December Souls“. Svůj styl si tehdy ještě trojice s jedním hostujícím klávesistou vybudovala nesmírně rychle. Měnila line-up, měnila loga, ale rozhodně příliš neměnila svůj charakteristický zvuk, podle kterého byla dokonale poznatelná. Od založení kapely, tedy od roku 1991, se v Katatonii nemění ani její stálice, kterými jsou Jonas Renkse a Anders Nyström, otcové zakladatelé, kteří si v tomhle složitém manželství užili hodně zvratů.

Vytrvali a patří jim za to dík, protože člověk potřebuje životní jistoty i v nejistých dobách.

Zvuk „City Burials“ je tak, dá se říct, tradiční, velice klasický. Připomíná stará dobrá alba, nevybočuje příliš, je jen bohatší, vykazuje známky zkušenosti a jistoty. V textech se lidská těla mění zvolna v uhlí a bílí obři spí podél cest. Čas, smrt, smutek, rozchody, velké ticho, to všechno je opakováním známého, a přece je to jiné, je to dobré, je to originální. Originalita katatonie nejde překonat, zvrátit nebo prudce změnit. Je dobře, že tvůrci zůstali na cestě, kterou vyšlapali v minulosti, a neuhnuli. Vedou posluchače za ruku do tmy, ve které se skrývá odhalení dávného mystéria. Známe ho asi všichni, kdo jsme kdysi vykročili na cestu Katatonie. Tajemství tkví v tom, že nás těší poslouchat depresivní hudbu, že nás to uklidňuje a paradoxně naplňuje štěstím. Při poslechu „City Burials“ zažíváme totéž co u předchozích alb. Pomalé sypání soli do otevřených ran, které se čistí a hojí. Katatonia nás houpá v tomtéž rytmu a přináší zklidnění. Možnost vydechnout. Najít odvahu k dalšímu životu.

„City Burials“ je album, které korunuje tvorbu zásadního uskupení. Motiv korunovace, který na coveru vytvořil Lasse Hoile, je adekvátní a přesný. Králové severské deprese si svou korunu zaslouží.

Album vyšlo 24. dubna u Peaceville Records

all images: ©Katatonia

9.6 Královské

Králové severské deprese si svou korunu zaslouží.

  • SKLADBY 10
  • ORIGINALITA 9
  • PRODUKCE 9
  • ZPĚV 10
  • INSTRUMENTÁLNÍ SLOŽKA 10
  • User Ratings (1 Votes) 10
Share.

About Author

- spisovatelka, nakladatelka, publicistka - reviews focused on Finnish metal - Rubrika: Finský koutek

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x