Metal: Překvapivé proměny žánru bez hranic

S argumentem, že metal je jako žánr nezajímavý, rytmicky příliš jednoduchý, plný laciných klišé, předvídatelný a určený jen pro nevzdělané primitivy, už v dnešní době ten, kdo třeba jen okrajově sleduje hudební dění, neuspěje. Okolo zlomu milénia došlo k tolika změnám v hudební branži jako takové, že by byl div, kdyby tvrdší hudba unikla bouřlivému vývoji. Nové možnosti poslouchání a sdílení, zchudnutí velkých vydavatelství, ústup hudebních nosičů, to všechno se podepsalo na poměrně dynamickém vývoji metalové hudby a na jejích posunech.

I když to například na české metalové scéně nevidíme, ve světě je už tenhle hudební žánr někde jinde. Neznamená to, že bychom byli úplně odříznutí od vývoje, ale naše scéna má svá specifika, ke kterým se dostaneme někdy příště. Dneska zkusíme vykouknout z malého rybníčku a trochu se rozhlédnout.

Last Leaf Down Švýcarsko – Z dark/doom metalu k shoegaze 80. let

 

Komu by se zdálo, že metal tvoří jen gigantičtí veleještěři typu Metallica, Iron Maiden, Judas Priest nebo Megadeth, ten by se dopustil hodně velkého zjednodušení. Není to tak, že by metaloví fanoušci opustili velké kapely a obrátili se k nim zády, naopak, světové metalové publikum vykazuje nebývalou oddanost svým otcům zakladatelům a výrazným ikonám stylu, ale žánr zdaleka nežije jen ze vzpomínek na minulost.

Ikony zůstávají ikonami. Mnohdy se stávají popkulturními symboly a jejich hudba se nezřídka redukuje na logo, dobře prodejné i na růžových tričkách pro americké středoškolačky. Hudba velkých metalových kapel tvoří součást soundtracků a reklam, na koncerty těch nejslavnějších chodí i ti, kteří by před dvaceti lety jejich tvorbou pohrdali.

Asi nemá cenu rozebírat fenomén obřích metalových stálic. V tomto článku bych se chtěla podívat hlavně na proud, který se v poslední době přetváří, vyvíjí a dere kupředu. Ani ti, kdo se o metal úzce zajímají, už se v dnešní době nemohou dokonale rozlišit u všech kapel žánry ani vlivy. A některé kapely, které samy sebe definují jako metalové, už s metalem nemají prakticky nic společného. Jestli byla dřív rarita slyšet na metalovém koncertu banjo, saxofon nebo trubku, dneska už podobné nástroje nikoho nevyvedou z míry.

Shade EmpireFinsko – Melodic Industrial Death Black Metal a jazzová trubka

 

Metal se propletl se vším, co bylo k mání. Na jedné straně ho ovlivňuje elektronická, taneční hudba, na jiném místě se dotýká punku a jinde zase jazzu. Podivuhodné žánrové zařazení typu ambient-post black metal nebo thrash-alternative-industrial metal je naprosto běžné. Kapely samotné už žánry buď neřeší nebo kupí všechny vlivy do hodně podivných zařazení a matou tak posluchače. Žánr se už nestal vodítkem, nápovědou, stal se jen vyprázdněnou definicí. Jde o hudbu a o její techniku, která se markantně zlepšila.

To je další důležitý prvek. Čas, kdy se člověk chechtal nad pokusy mnohdy zoufalých muzikantů, kteří se rozhodli koupit si kytaru a zesilovač, založit kapelu a vystačit si s pár akordy, už jsou nenávratně pryč. Hodně muzikantů si potrpí na vynikající instrumentaci, neváhá obětovat dost výdajů za skvělé nástroje a otázky typu, kdo je nejlepší kytarista nebo bubeník dneška, už jsou jen k pousmání. Technicky perfektních muzikantů je totiž hodně dlouhá řada a jen těžko se dá určit, kdo je lepší. Technika hry je často natolik dobrá a nahrávky tak luxusní, že recenzenti ani posluchači nemají k řemeslnému provedení skladby co dodat.

Dead Mountain MouthFrance – Progressive Avantgarde Death/ Black Metal

 

Samozřejmě tu pořád zůstává míra talentu a originalita, na té záleží a ta pořád ještě rozhoduje o úspěchu. Na druhou stranu je ale díky vzniku mnoha malých labelů a lepším možnostem pořizování nahrávek tolik hudebních projektů, že i ti talentovaní mohou snadno zapadnout.

Díky té obrovské šíři a prostupnosti se ale metal začíná stávat hodně zajímavým žánrem, jehož tvárnost dovoluje experimenty. Tak může znít na jedné straně jako pop a na straně druhé jako jazzová etuda. Hudebníci si z něj rádi vezmou jen jeden aspekt, třeba growl a těžké riffy, ale zbytek s metalem nemá nic společného.

V posledních letech se zvedla veliká vlna kapel, kombinujících post black metal, shoegaze, psychedelii a ambient. Naopak není tak vzácné, aby se v melodeathu nebo melodickém blacku ozval moderní jazz. Spolu se změnou designu hudby kráčí i změna designu metalového merche. Jednoduchá loga, minimalistické obrazy, hodně elegantní přebaly alb, návrat ke sběratelským formátům, jako jsou vinyly a kazety, to charakterizuje novou metalovou vlnu.

Hanging GardenFinsko – Melodic death doom 

 

Ne, že by z živých koncertů vyprchala dravost a energie, ale publikum je často sofistikovanější a neodpouští technické prohřešky. Užívá si atributy stylu, ale už je nebere tak smrtelně vážně. Pentagramy, plameny a lebky se staly módním doplňkem, ne symbolem životního stylu.

Zdánlivě protikladem téhle diverzity je snaha o návrat ke kořenům. Zvuk jako ze šedesátých nebo sedmdesátých let je žádaný, takže se ke slovu dostává doom, stoner a psychedelie. Ať se nám to líbí, nebo ne, klasický heavy metal je v dnešní době mírně na ústupu.

Pale Grey LoreUSA – Psychedelic Doom Rock Metal

 

Metal má výhodu. Je to natolik široký a rozvětvený žánr, že snese prakticky cokoli. Můžeme se rozčilovat nad tím, že se mění a přijímá jiné vlivy, ale vývoj nezastavíme. Na druhou stranu metalová komunita se vždycky zajímala o hudbu samotnou, o kvalitu nahrávek a brilanci interpretů. Možná je čas mávnout rukou nad kapelami, které ustrnuly v osmdesátých letech a nikam se neposunuly, užívat si velkých ikon, které nás formovaly, a zároveň dát šanci těm, kdo posouvají hranice žánru dál.

 

Příště se podíváme na českou scénu, od legračního agrometalu po skutečnou muziku.

Podobné články

Metal: Překvapivé proměny žánru bez hranic

About The Author
- - reviews focused on Finnish metal - Rubrika: Finský koutek

Komentujte

avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Odběr  
Upozornit na