Někteří posluchači skvěle fungují na zavolání, když slyší velká zvučná jména. Napíšete „Metalica“ a oni kliknou na článek. Je to jako s houbaři. Někteří jdou jen po hřibech. Není na tom nic špatného, i já mám ráda velká jména a pěkné hříbky. Je ale ještě jedna sorta posluchačů, a ne malá, která ráda prochází hlubokými lesy a hledá nezmapované koutky v přítmí, odkud vynáší houby neznámé a nepoznané. Ten pocit, když můžete říct: „Tu znám, ta je jedlá a výtečná!“, nebo: „Tuhle kapelu znám, už jsem je znal dávno předtím, než se proslavili…“, to je pocit k nezaplacení.
S Finy mají Češi něco společného. Milují houbaření…a dobrou hudbu. Patřím k hledačům. Pátrám. A tentokrát jsem hledala ve finských lesích. Chcete být těmi, kteří si umí vychutnat radost ze skvělých nálezů? Výborně. Hledačům ráda doporučím „Alase“. Ne, není to slavná kapela. Ne, ještě nevydala album. Ne, nenajdete v ní hudebníky, jejichž jména vám rozsvítí kontrolku v mozku. Ale jsou dobří. Dokonce velmi dobří. Je radost sledovat jejich práci. A ještě větší radost bude jednou si říct: „Jo, Alase? Jasně. Znám je už dlouho…“
Malé interview pro Obscuro poskytl kytarista a hnací motor kapely, Janne Lunas. Seznamte se, prosím.
Když řeknu Alase band, asi nikoho nenapadne, co je to za kapelu. Můžeš Alase trochu představit českým posluchačům?
„Alase“ je finský hudební projekt. V naší hudbě se prolíná spousta žánrů, hlavní zaměření je ale na melodický a atmosférický metal. Texty jsou ve finštině. Vydáváme vždy jednu skladbu za určitý čas, přičemž v každé hostuje jiný zpěvák. Právě tenhle nápad vnáší do zvuku jednotlivých skladeb velkou mnohotvárnost. Členové kapely žijí v různých částech Finska, a tak vše probíhá stylem „udělej si sám“.
Jsi skvělý kytarista. Hrál jsi předtím v nějaké jiné kapele?
Díky! Chci jen dodat, že já a Mikko Häkälä vytváříme jakousi kytarovou kombinaci. Oba skládáme a oba hrajeme jak sólovou, tak rytmickou kytaru. Skvěle se doplňujeme, a to se projevuje i na zvuku „Alase“.
Já a Mikko jsme před založením „Alase“ hráli v kapele „Chromatic Dark“. Už v té době jsme začali společně skládat. V „Alase“ se naše spolupráce vyvinula do dnešní podoby.
Má už Alase stálé členy? Vím, že máte nového bubeníka, Janne Kusmin je známý jako bubeník kapely „Kalmah“. Vaše sestava je tím konečná?
Doufám, že tohle je opravdu konečná sestava! Jsem velmi spokojený se všemi členy i se spoluprácí s Anni, která nám píše texty. S vokály a s klávesami nám také pomohl hodně Markus Hirvonen (Pozn.: finský multiinstrumentalista a zpěvák).
Finsko má velké množství metalových kapel. Je obtížné založit si novou kapelu a snažit se s ní doma prosadit?
Můžu mluvit jen za sebe, protože mluvit za ostatní je hrozně těžké. Vzhledem k tomu, že jsme s Mikkem spolupracovali v naší předchozí kapele, šlo založení „Alase“ hladce. Náš první basák Jukka byl také z původní kapely „Chromatic Dark“. Měli jsme štěstí, protože Juuso, můj nový kolega z práce, byl skvělý bubeník a sdílel náš zájem o tenhle druh muziky. Pak mě napadla ta bláznivina se střídáním vokalistů. Tím jsme se vyhnuli hledání neproblematičtějšího člena, kterým bývá zpěvák (pokud chcete, aby byl zatraceně dobrý)
Promovat kapelu znamená spoustu práce a rozhodně to není jednoduché. Je zatraceně těžké najít někoho, kdo si poslechne skladbu úplně nové kapely, zvlášť, když je jich teď ve Finsku i ve světě tolik. A pak, ten první poslech musí být skvělým zážitkem. V našem případě je každá skladba z jiného soudku a když posluchač narazí na nějakou, která mu nesedne, nemusí si ji ani poslechnout do konce.
Nahráli jste několik vynikajících písní se známými zpěváky. Jak jste se dostali ke spolupráci s Mikkem Kotamäkkim, Markusem Hirvonenem nebo Villem Salorantou?
Mikka Kotamäkkiho (Swallow the Sun) i Markuse Hirvonena už znám dobrých pár let, stačilo se jich zeptat, jestli by byli ochotni s námi spolupracovat a naštěstí oba souhlasili.
Villeho Salorantu jsem viděl poprvé u sebe doma, když jsme nahrávali growling Ariho Nieminena na skladbu „On jatkettava“. Tihle dva jsou kolegové z projektu „Inho“. Ariho jsem znal a přes něj jsme se dostali ke spolupráci s Villem, který nám nahrál čisté vokály. Skladba dopadla skvěle a ještě se při ní zrodilo nové přátelství!
Střídáte styly. Poslední song „On jatkettava“ byl mnohem tvrdší než předchozí. Budete pokračovat ve střídání lyrických, melodických poloh a agresivnějšího stylu?
Rádi si hrajeme s rozličností, co se hudby týče. Nechceme se zaseknout na jednom stylu a neustálé opakování jedné věci dokola nás také neláká. Když tvoříme, rádi prozkoumáváme prostor naší mysli a své možnosti.
Vaše texty jsou finské. Několik finských kapel jako Moonsorrow, Kuolemanlaakso nebo Korpiklaani také zpívají finsky a prosadili se za hranicemi. Myslíte, že se vám podaří prorazit s neanglickými texty nebo začnete používat i angličtinu?
Alespoň prozatím chceme pokračovat ve finských textech, čímž ovšem netvrdíme, že se nikdy neuchýlíme k angličtině. Budoucnost je vždy otevřená. Čas ukáže, jestli se proslavíme nebo ne. Překvapilo mě, kolik finštiny neznalých lidí vřele uvítalo naši hudbu.
Kdy se dočkáme debutového alba?
O debutovém albu jsme ještě moc nemluvili. Zatím jsme vydávali digitálně vždy jednu skladbu za čas. Ke všem pěti skladbám jsme natočili i videoklipy s texty, které jsou uveřejněné na našem profilu na YouTube. Dostupné jsou i na ostatních streamovacích službách. To se zatím ukázalo jako pohodlný způsob vydávání naší práce. Nicméně, dotazy na vydání CD se množí. Zatím ještě nevíme kdy a jak, ale bylo by skvělé nahrát celé CD, ačkoli teď by se to asi ekonomicky nevyplatilo. Určitě se podívejte na naše videa, která nám natočil Sakke Paavola a poslechněte si i naše další skladby.
images: Alase Band
wpDiscuz