Abbath – Abbath

0

V aktuální recenzi určitě nehodlám čtenáře brzdit podrobnou pitvou posledních událostí okolo norského jména Immortal, při jehož vyslovení zamrazí v zádech snad každého posluchače norské black metalové scény, převážně milovníky 90. let. Pouze stručně zmíním, že po oněch nepříjemných událostech mnou pronikl všudypřítomný pocit nezměrného zklamání (Immortal kdysi patřili mezi mé první kapely, pářící se se souslovím black metal), zhnusení (Abbath jako člověk v mých očích neuvěřitelně klesnul) a nakonec ztráta jakéhokoliv očekávání od umělce, zrazujícího svůj severský klan kvůli tahanicím o jméno. Odplata však brzy nastane v podobě návratového alba Immortal, které na scénu přivede samotný mozek tohoto pojmu – Demonaz, nahrazující v legendě norských končin vrchního vypravěče fantastických příběhů – Abbatha.

3540404950_photo

Ohledně Abbathových sólových plánů panovala velká mediální propagační masáž hodná jména podobné legendy, až to všechno někdy bylo opravdu otravné. Co upoutalo pozornost nejvíce (krom promo fotografií, které zmíním níže) však byl souputník doprovázející Abbatha v jeho zlovutných plánech. S celým tím divadýlkem vrchnímu kapelníkovi vypomáhá samotný King se svou pekelnou baskytarou (Ov Hell, ex-God Seed, ex-Gorgoroth), sestavu dále doplňuje kytarista Silmaeth (ex-Mayhem, Goat Torment) a záhadný tlučmistr v ďábelské masce, kteroužto tuším předal nějakému svému nástupci, o němž dokonce kolovaly zvěsti, zda to není bubenice (jak moc byly pravdivé, netuším).

Celé tohle povytržení doprovázely vtipné fotky trojice muzikantů, působící spíše vzezřením severských klaunů, nežli norských black metalových hudebníků. Tento fakt ovšem beru jako to nejvíce pozitivní na celkovém konání Norů, neboť krutopřísných hrozičů jsou mraky a občas se šikne nějaký blázen, sledující sám sebe očima nadhledu, který si ze sebe dělá srandu, aniž by zahazoval kvalitu svojí tvorby (Abbath se nikdy nebral moc vážně, stejně jako věhlasní Immortal). I když, v případě tohoto barbarského válečníka chmurného a divokého kontinentu to zas tak slavné po hudební stránce rozhodně není…

abbath-abbey-road

Celkem zdařilý úvod obstarává agresivní skladba To War!, mající útočně přímý tah na branku a zdařilý nosný riff, následuje Winterbane, připomínající spíše Abbathův boční projekt I, především díky svému black‘n‘rollovému vyznění (tohle označení se na desku jako celek náramně hodí, neboť heavy metalové či thrashové prvky jsou zde hojně zastupovány po celou stopáž materiálu). Naopak třetí píseň Ashes of the Damned vzpomene na bájné Immortal a jejich All Shall Fall album, hlavně vybrnkávaným úvodem, působícím mrazivým dojmem a poté stejně chladnou melodikou. Až na to, že tomu všemu něco schází. Atmosféra a duše zůstávající přichycená u Abbathovy bývalé kapely. Norův počin působí v podstatě bezchybně, tedy běsnící riffy drásají stěny norských skalisek strhávajíc mocné laviny, zpěvákův skřek připomíná krkavce plachtícího nad vrcholky zasněžených hor, ďábelské bicí party bubnují do rytmů heavy metalu, tu a tam i závodního black metalu, až strhávají mocné laviny, obalující půdu pod svou bělavou přikrývkou sněhu chladem.

abbath

Produkce disponuje vyvážeností a pocity naprosté profesionality, ale nezlobte se na mě, necítím uvnitř snažení hudebníka zhola nic, co by tomu všemu vyřčenému dodávalo na upřímnosti. Od tohoto zjištění se odvíjí ztráta všeho podstatného, co osobně v muzice vyhledávám, tedy emoce, atmosféra, nějaké pocity zasahující mé srdce i mysl. Skladby, nacházející se skryté ve skoro padesátiminutové hrací době, tu a tam připomenou projekt I, místy jako by se dvorní skladatel odebral čerpat ke svému druhovi Demonazovi, poté se vydal na pouť k legendárním Immortal, ale sebe Abbath někde zanechal, minimálně zaprodal svoji duši materialistickým hodnotám (veřejně je známo, proč Abbath vykročil na sólovou dráhu).

Proč tohle píši? Na materiálu se totiž podepisuje nepříjemný fakt stvoření a nahrání alba spíše z povinnosti, protože Abbath potřebuje vyjet na tour a nějak si vydělávat peněžní obnos. Faleš je tedy tím nejintenzivněji spalujícím záporem debutu jinak oblíbeného umělce. Krom toho všeho se ani instrumentálně či skladatelsky nejedná o nějaký zázrak, ostudně pokořující ostatní metalové spolky (radši si pusťte poslední fošnu Gorgoroth, tak se má kout černý kov). Album je plné nudné vaty, nevynalézavosti a kompoziční bezradnosti (má světlé momenty, ale těch průměrných je opravdu mírná převaha). Popravdě se zde nejedná o kvalitu dosahujících ani jednoho z projektů, které jsem výše zmínil, ale pouze o něco, co se jí snaží marně přiblížit, ale ve výsledku to působí jako pouhý slabý odvar již dříve řečeného a nahraného, odvar, na nějž mohu nalepit nálepku – produkt. Nic víc. Proto ona zprvu jevící se profesionalita a rádoby dokonalost po pár posleších odkrývá všechny nedostatky.

hqdefault

Abbath se se svým debutovým bezejmenným počinem prezentuje spíše jako bavič a klaun, co hůř, svoji hudební kariéru pojal tak jako vždycky, tedy myšlením zaměstnavatele, majícího pod sebou nějaké ty placené zaměstnance. Celé tohle divadýlko vyvolává pocity spíše cirkusu, nežli plnohodnotného hudebního útvaru. Silné momenty však album skýtá a tyto záblesky drží materiál nad ostudným průměrem, protože i přes mnou vypíchnutá negativa se jedná o album zkušeného muzikanta, jehož talent úplně zpochybnit nelze. Chcete se občas bez myšlení bavit? Od toho zde tento zábavní produkt je, tak se nebojte norský cirkus navštívit.

Jsem zvědav, s čím se vytasí Immortal, slibující něco mnohem zajímavějšího (mrazivé epické a dlouhé skladby). Abbath byl sice hlavní postavou okolo fungování Immortal, ale mnoho lidí si ani neuvědomuje, že se jednalo o pouhé zdání, neboť hlavním strůjcem a tahounem tohoto břímě vždy byl a v budoucnu vždy i bude sám Demonaz, postava v tyto chvíle oživující slávu zašlé klasiky.

Tracklist:

1. To War!

2. Winterbane

3. Ashes of the Damned

4. Ocean of Wounds

5. Count the Dead

6. Fenrir Hunts

7. Root of the Mountain

8. Endless

9. Riding on the Wind (Judas Priest cover)

10. Nebular Ravens Winter (Immortal cover)

Sestava:

Abbath – kytary, vokál, texty, skladatelská činnost

Creature – bicí

King – basa

Label: Season of Mist

Abbath - Abbath

5.9

Kompozice

5.5/10

Originalita o proti Immortal, I, Demonaz

1.0/10

Produkce

9.0/10

Vokál

8.0/10

Instrumentální složka

6.0/10

Klady

  • Kvalitní produkce
  • Abbath alespoň pobaví
  • Občasně slušné nápady
  • Uhlazenost se může líbit melodičtěji zaměřeným posluchačům

Zápory

  • Absence atmosféry a duše
  • Až přílišné opisování od Immortal a I projektu
  • Nedosažení kvalit zmíněných kapel

O autorovi

Ze slov věty skládám pro mediální společnosti Tiscali, Digital Plus a hudební stránky Marastmusic, Obscuro, Metalirium a The Haunted Mind.. Navíc pracuji na své první knize a sbírce básní.

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x