Jihlavská kapela Parricide o sobě dává znovu vědět prostřednictvím reedice alb The Threnody For The Tortured a Incidents In The Extinct Spot, které patří k tomu nejlepšímu, co se urodilo na poli tuzemského technického death metalu.
Při pátrání po kořenech se dá nalézt leccos pozoruhodného, zvlášť, děje-li se toto pátrání v tajuplném městě zvaném Jihlava. Gotickému klenotu Vysočiny, jehož úzké uličky a katakomby už zrodily nejeden hudební klenot. Jedním z nich byla i skupina Parricide. Těleso, v jehož hudební řeči se mísila tvrdost s křehkostí, melodie s nesmlouvavostí. Základním kamenem jeho hudební řeči byl death metal, s nímž ale kapela nakládala po svém. Přehazovala jej v rukách, zkoumala jeho možnosti, zjišťovala, co by se stalo, kdyby jej okořenila nečekanými zvraty a zalila melancholickou náladou města, které dokáže zmást stejně jako nadchnout.
Parricide vznikli v roce 1993, o tři roky později natočili demo The Book Remains Open a v roce 1997 debutovali nahrávkou The Threnody For The Tortured. V době, kdy se death metalu – a ostatně ani jiným dalším těžce kovovým odvětvím – příliš nedařilo, přišli s nekompromisní, žánrově přesně definovanou nahrávkou, která zároveň otevírala bránu k svobodnému a dogmaty nesvázanému projevu.
Na debutu si cením toho, že byl podle mého názoru v místních vodách dost originální, což se týká především výrazné melodiky a zajímavých kompozičních nápadů.
hodnotí zpětně debut kytarista Petr Judas Kružík.
K téměř ideálnímu tvaru svého hudebního projevu Parricide dospěli na druhém a zároveň posledním albu Incidents In The Extincts Spot z roku 1999, koncepčně pojaté nahrávce, na níž je patrná instrumentální, zvuková i skladatelská vyspělost. Lehkost se tu snoubí s brutalitou, inteligence s dychtivou snahou nepodléhat trendům a dělat si věci po svém. Natočila ho prakticky stejná sestava jako debut, jen bubeníka Vojtu Dubu vystřídal Petr Štáva.
Byla to bohužel labutí píseň kapely. Po vydání došlo k několika personálním změnám. Parricide ještě nějaký čas pracovali na novém materiálu, ale v roce 2001 ohlásili rozchod.
„Dělily nás rozdíly v názoru na materiál, který pak nějak nebyla energie prosadit u fanoušků. Závěrečnou fázi Parricide mapoval materiál nazvaný Trajectory Of The Fall. Ten jsme ale bohužel do studia nedovezli.“
vzpomíná Judas.
Po jedenadvaceti letech od vydání debutu je tu možnost si připomenout jedno z nejvýraznějších jmen tuzemského extrémního metalu, pro jehož hudební řeč se nejlépe hodí označení „neortodoxní“.
