Devin Townsend je podivná osoba. Ve svých 43 letech má na svém kontě více alb než většina kapel, které hrávaly na dobrou noc už tyranosaurům. Jeho hyperaktivita nezná mezí a nikdy nevíte, čím vás překvapí příště. Skládá hudbu, kterou můžete milovat nebo nenávidět. Já se hrdě hlásím do první skupiny, a jelikož jsem měl jeho nové DVD Ziltoid live at the Royal Albert Hall slíbeno pod stromeček, o hlavní motivaci, proč se těšit na Vánoce, bylo rozhodnuto už dlouho dopředu. A jak toto dílo dopadlo?
DVD je rozděleno na dvě poloviny. První část je kompletní přehrání nového CD Z2 – Dark Matters, na druhé polovině se nachází setlist zvolený fanoušky v anketě, která se povalovala na jeho Facebooku nějaký ten měsíc před samotným koncertem. Po vložení disku do přehrávače se na mě najednou nedívá nikdo jiný, než samotný Ziltoid a na obrazovce se odehrává úvod celého příběhu, kdy mimozemšťan letící na Zemi s ukradeným „pozérem“ vede dialog s palubním počítačem a znalí už jistě tuší, že o vtípky zde není nouze. Zanedlouho Ziltoid mizí a jeho obličej střídá démonický zjev Devina Townsenda s kapelou a výpravnou scénou v zádech. Vesmírná symfonie začíná! Mohutný sborový nástup doprovázený pověstným mražením v zádech je tady a rázem ze mě padá všechna obava, že by DVD mohlo být krokem vedle. Z2 je album, které teprve koncertně vynikne v celé své kráse. Hned druhá From Sleep Awake nám ukazuje, v jak skvělé pěvecké kondici se mistr Townsend nachází a říkám si, proč stejná úprava není ani na studiové nahrávce, kde Devin často nechává zpívat hosty a svůj hlas nenechává příliš vyniknout. Koncert se hned na to dostává do tempa a sotva posluchač popadne dech, setkává se s další důležitou postavou – War Princess. Přesně tak jsem si tuto kreaturku vždy představoval! Svým melodickým hlasem vyhlásí naší rodné planetě válku a po dobu následujících tří skladeb scéně dominuje. Dlouho se mě držel pocit, že do té doby hostující Anneke, která se tohoto koncertu neúčastnila, bude na DVD chybět, ale Dominique Lenore Persi tuto roli více než zastupuje. Pěvecky je naprosto jistá a její pódiová prezentace ve mně opravdu vzbuzuje dojem, že stojím před modrou krví! Koncert rychle ubíhá a ani dějové dialogy mezi skladbami díky svému humoru na tempu nic neubírají. Za zmínku také stojí kvalitní režie, kdy kamera snímá opravdu to, co je v daném momentu důležité.
V předělu mezi první a druhou polovinou nám v několikaminutovém proslovu Devin promluví do duše. Jelikož jsem byl při každém sledování žhavý na další příděl muziky, tuto pasáž jsem prozatím vždy přeskakoval, ale v blízké budoucnosti se určitě polepším. Musím se s pokáním přiznat, že jsem příznivcem především nové tvorby z alb Addicted, Deconstruction, Epicloud a Sky Blue, ze kterých se na DVD dostalo opravdu minimum skladeb. A musím uznale pokývat hlavou a konstatovat, že to ani trochu nevadí! Víte, co znamená Namaste? Do češtiny by se tento pojem dal přeložit jako „Klaním se tobě“. A přesně tohle musím před Townsendem udělat hned, co poprvé hrábne do strun. Song má šťávu, publikum vře, hlasitost jde nahoru a sousedi mě začínají proklínat. Další skladba Night brnkne na strunu melancholie a vrátí se do dávných časů desky Ocean Machine. Následuje Deadhead a laťka nemilosrdně míří do nebeských výšin. Tenhle song je ztělesněním deprese, zabalené do dokonalého hudebního hávu! Rychle hledám ovladač a celé dílo si pouštím ještě jednou. I na druhý poslech si nedokážu představit, co má ten člověk v krku, že ze sebe zvládá vydat takové zvuky. Namátkově na internetu projíždím mutace hlasivek, nicméně nic zajímavého nenacházím. Asi talent. Další skladbou je Earth Day z alba Terria. Tato deska umí z jinak klidných a přemýšlivých progressive metalistů udělat agresivní monstra, která vás budou držet ve studeném sklepě a nutit vás uznat, že lepší album neexistuje. Nicméně zážitek z Deadhead u mě zůstal nepřekonán. Nevadí, ještě nejsme ani v půlce koncertu! Je čas trošku se rozveselit a proč ne zrovna dílkem Christeen? Pro udržení psychického zdraví bych ji doporučoval nepřeskakovat, po přívalu melancholie působí velmi svěže a příjemně, ačkoliv ji samostatně obvykle nevyhledávám. Koncert pokračuje mojí veleoblíbenou Supercrush! A opět si říkám, že Devin dokáže některé linky zazpívat lépe než jemu hostující Anneke. Pěvecká exhibice pokračuje v poslední době protlačovanou Kingdom. Neříkám, že jsem ji už neslyšel lépe zazpívanou, nicméně energie kapely nedostatky poměrně úspěšně zakrývá. Každopádně ve mně hlodá myšlenka, že bych si někdy přepsal zvukovou stopu záznamem z EMGtv, který poslouchám radši. Máte rádi zvířátka? Devin viditelně ano. Lucky Animals jsou jednou z jeho mile dětinských hříček, které jeho fanoušci milují a já můžu jenom souhlasit. Na větu „show me your hands“ mi ruce vystřelují vzhůru a pokud žiju v reality show, tak se milióny diváků musí náramně bavit . A protože srandy ještě nebylo dost, koncert pokračuje rustikální hříčkou Heatwave. Slamáky na hlavě dotváří atmosféru a rázem odnášejí poslední kousky pochmurné nálady z Deadhead. Právě včas, jsme u finále koncertu. Trojice skladeb z Ocean Machine, Funeral, Bastard a Death of a Music je něco neuvěřitelného. Tohle se ani slovy popsat nedá. Tolik emocí v hudbě jsem snad nikdy neslyšel. Devin ze sebe vydává poslední kousky energie a při posledním výkřiku mi naskakuje husí kůže snad i v nose. Myšlenkový tok se zužuje na slovo „Znovu!“ a celý úsek poslouchám ještě jednou. A ještě dlouho po tom, co dohraje poslední Universal Flame, nejsem schopný pochopit to, co se vlastně přede mnou odehrálo. Dosáhl jsem hudebního nebe! DVD rovnou nechávám v přehrávači, zítra ho totiž půjdu dosáhnout znovu.
Co říct na závěr? DVD určitě není dokonalé, místy se topí zpěv, někdy působí zvuk trošku nekonkrétně, chybky v rámci živého hraní se taky najdou. Ale tyto nedostatky vám rozhodně nepokazí prožitek, který tento koncert nabízí. Pokud Townsenda moc nemusíte, raději se držte dál, záznam se vám určitě líbit nebude. Pro Devinovy fandy, jimž byl setlist ušitý na míru, se jedná o povinnost a nezapomenutelný zážitek.
Devin Townsend Project - Ziltoid live at the Royal Albert Hall
Klady
- Výkony všech muzikantů
- Dobrý zvuk i režie
- Výpravná scéna
- "Devinovsky" šílený humor
Zápory
- Setlist místy působí únavně
- Některá alba dostala malý, nebo dokonce žádný prostor
