Člověk fanaticky těší celý rok (zažívám to i teď). Ten typ festivalu, který je sázkou na jistotu. A to jak co se týče sestavy a jmen ji tvořící, tak ozvučení, organizace, atmosféry a všeho okolo. Bez váhání musím hned v úvodu říci, že jsem z festivalu nadšený. Sestava už lepší a lákavější být ani nemohla, lidí bylo plno (údajně přes 600), což je naprosto neuvěřitelné a tak se zdálo být vše v naprostém pořádku. Mě však provází “Eternal Hate Festival prokletí”, neboť jsem opět, stejně jako minule, dorazil značně pozdě. Důvodů bylo povíce, díky nim jsem tedy nestihl Drudensagn, Armadu a Schrat (při příjezdu hráli poslední vály). To nejdůležitější jsme však stihli, a to je hlavní. Na pódiu, chvíli po rozkoukání se a po pozdravení známých tváří, totiž stanula temná Belial se svým komandem, jejž tvoří také část českého zastoupení.
Askeregn spustili svoje klasické peklo, jež tvořily písně jako „SH Satanas (Ave Satani)“, „Progrom der Flammen“ i povedený cover „Satan a smrt“ od zaniklé smečky Zlo. Belial chrlila jeden jedovatý úryvek textu za druhým, se svým typicky agresivně zbarveným vokálem, který by svou démoničností mohl vyděsit i mrtvé. Zvířecí ryk a drásavý skřek zmírající duše odvolávajíc se pekelným silám byl místy dechberoucí. Samozřejmě nechyběla krvavá show, bez níž by to nebyli Belial a Askeregn. Písně byly zahrány v rychlejších tempech, než jak jsou zanechány na debutu Ascheregen, což jim neuvěřitelně prospívá. Deska má svoje temné posmutnělé kouzlo, avšak ta agrese a rychlost naživo k Askeregn sedí.
Blaze of Perdition jsem viděl poprvé na HFA. Tam je zmrzačilo slunce a zvuk se mi také nepozdával, ale i tak jsem si podupával kopýtkem. Na Eternalu však byli tito Poláci, které v roce 2013 zasáhla dosti krutá nehoda, díky čemuž se na turné střídají různí hostující zpěváci za ochrnutého frontmana Sonneillona, předvedla v ještě lepším “světle”. Vysoce promyšlený black metal, plný mysticismu, čisto-vokálního zaříkávání a disharmonických melodií, na vysoké technické úrovni, již doplním o slovo pestrost a také pojem různorodost, prostě bavil a fungoval, leč opět říkám, že Blaze of Perdition patří do tmy noci, kdy vynikne jejich atmosferická poloha. Holt kapel je mnoho a nedá se pískat. Nejvíce mě potěšila přítomnost „Into the Void Again“, jejichž výraznou melodiku a střet zlých emocí s despotickou atmosférou jsem vítal vřelou náručí.
Sekhmet jsou maskotem EHF a vždy tam předvedou epickou show se speciálním provedením pro tento festival. Opět byla vypuštěna láska k pyromanství a k prznění krku nebohého popraveného, na nějž někdo dokonce vylil pivo, což asi opravdu nečekal. Co říci ke kapele, již vídám poměrně často a na EHF jsem měl tu čest i minulý rok, tak jsem zhruba věděl, o co půjde. Sekhmet prostě ví, jak bavit jak vizuálem, tak kvalitní porcí muziky, s níž nikdy tato smečka nezklame. Kusy jako „Religious Infection“ nebo „Enforced Discipline“ ničily svojí energií, naopak „Daath“ rozezpívala. Nechyběl ani nějaký ten kult ctěný mnoha fanoušky, jako je například „Utrpení“.
Urn – pro mě headliner celé akce předvedl, tak, jak jsem očekával, energickou old schoolovou show plnou syrových neřestí. Urn si na nic nehráli a sypali svůj black/thrash. Zpěvák a baskytarista Sulphur je zvláštní postavou, poměrně odlišující se co se vizáže týče. Jeho zpěv byl mírně nakřáplý, ošlehaný časem, ale i tak působil pocity, jakými působit měl, stejně jako Urn samotní. Zazněla i nová skladba z chystané desky „The Burning“ – „Sons of the Northern Star“, která obsahuje příjemné kytarové vyhrávky. Kapela mi připomněla rovněž finskou Hornu na HFA. Staří “stréci” přišli, bez zbytečných póz odehráli svůj old school, poučili tak mladší o muzice a šli do prdele. Mimochodem, na pódiu si zařval také Asura (Trollech).
Graveland – kontroverzní jméno. Ne každý dokáže pochopit Darkenovu hudbu, ne každého oslní. Přeci jen, jedná se o atmosferickou záležitost. Je pravdou, že Urn nasadili laťku dost vysoko a Graveland měli nabídnout umírněnější show, jíž mohlo mnoho lidí, a jak se taky stalo, opovrhnout. Graveland však po EHF patří mezi TOP živé kapely, jež jsem měl tu čest spatřit. Muzikanti, oděni v kapucích, čarovali se svými nástroji a tvořili epickou hudební stěnu, již prosekával svým ostrým skřekem Rob Darken.
Ten proplouval mezi ostrými riffy a atmosferickými samply a předváděl správnou show, ze které sršelo jeho charisma. Tento zkušený harcovník si dokázal podmanit veškeré přítomné hroziče před pódiem a sklidil opravdu veliký ohlas. Graveland naživo, to je epika. Epika snad ještě více pohlcující, než na deskách. Tak moc krásně vše vynikalo. „Born for War“ nebo „Thousand Swords“ platí za absolutní tutovky a naživo byla radost tyto hymnusy slyšet. Sypačky střídaly hymnické melodie, varhany a nasamplované chorály. Frontman nezapomněl využít svůj ruční zdobený buben. Odcházel s velkým aplausem a snad příslibem dalších živých zkušeností s Graveland. I Graveland vsadili na ohnivou show, letos byl celkově EHF plný ohně a krve.
Tribute to Urgehal uzevřeli celý EHF a vlastně se jednalo o sestavu”, která vzdala hold tomuto zaniklému jménu. Skladby byly zahrané precizně, opět byl zapalován „ohníček“ a kříže a my se tak střetnuli s primitivní syrovou energií podstaty Urgehal. Šlo o příjemné uzavření tohoto festivalu, které se k této úloze dokonale hodilo, ale únava už si žádala těžkou daň.
Eternal Hate Fest je festivalem, který se překonává a má vzestupné tendence. V tomto pokračuje. Letos výborná sestava, ještě více nadšenců z Česka a Německa, profi organizace plus příjemné prostředí areálu a tamních krajin. Jenom škoda chladnějšího počasí. Ale nejsme z cukru, nebo ano?
Autor videí: Astaroth
To počasí k tomu Gravelandu sedlo náramě to si snad musel Darken objednat…