Sad je djentový blázen, který se rozhodl jít do svého vlastního one man projektu s názvem „The Options”, o kterém jsme vám před nedávnem psali (recenzi k albu „Lifepiecer” najdete zde). A jelikož je jeho tvorba velmi zdařilá, nedalo nám to a prozkoumali jsme ho do hloubky a odhalili dosud neodhalené.
Ahoj, Sade. Otázka, kterou bys určitě čekal jako jednu z prvních a nejčastějších: Co tě vedlo k tomu, rozjet sólo projekt? Je to pro tebe lepší než hrát s více lidmi v jedné kapele?
Ahoj! Muzice a hraní v kapelách se věnuju už hodně dlouho, a protože mě různé kapelní situace dovedly k hraní na víc nástrojů, tak mě napadlo stvořit si něco prostě úplně sám. Sólo projekt má samozřejmě spoustu výhod i nevýhod, stejně jako hraní v živé kapele. Nemůžu tedy říct, že bych jedno nebo druhé měl raději. Nicméně skládání songů pro sebe je věc, ve které jsem se našel.
Jaké byly tvoje hudební začátky? Kdy ses dostal k hudbě a co tě přivedlo právě k djentu a metalcoru?
Jsem z převážně hudební rodiny, moje maminka je skvělá klavíristka a klavírní učitelka, stejně jako moje ségra, která je navíc i vystudovaná operní pěvkyně a v neposlední řadě taky baskytarová souputnice v naší společné kapele Macheta. Někdy v sedmi letech jsem začal hrát na španělku takové ty kytarové etudy, ve třinácti jsem hrál na baskytaru v kapele pod ZUŠ a ve čtrnácti jsme s kámošema založili první vlastní skupinu. Hráli jsme tenkrát předělávky od Bloodhound Gang, Metallicy, Nirvany atd. Z týhle bandy se vyvinul Scimb (Short Circuit in My Brain), kde jsme tvořili již vlastní skladby. Naše cesty se pak ale rozešly a v okolí nebyl žádný volný bubeník pro založení nové kapely, tak jsem udělal na mamku smutný oči a ta mi koupila bazarový škopky, na který jsem začal makat. Založili jsme již zmíněnou Machetu a o chvíli později jsem se navíc dostal na pozici baskytaristy do mojí oblíbené bandy – Colp. V téhle době jsem asi nejvíc přilnul k modernímu tvrdšímu stylu, jako je metalcore, deathcore a později djent.
Co ty a zahraniční scéna? Inspiroval ses při tvorbě nějakým konkrétním interpretem?
Jsem ten typ, který neustrne na jednom stylu a snaží se vyvíjet a jít s dobou. Někomu to možná přijde povrchní, ale naštěstí v muzice nic takového neplatí, jde přeci jen o to dělat to, co nás baví. Zahraniční scénu tedy pochopitelně již dlouhou dobu sleduju. Z kapel, které mě při tvorbě nejvíce ovlivnily a ovlivňují, bych jmenoval určitě švédský bohy Meshuggah, z dalších třeba Volumes, For Today, Periphery, The Acacia Strain nebo v poslední době Architects.
Má název projektu „The Options“ nějaký hlubší význam? Jak tento název vznikl?
Nad názvem jsem dumal poměrně hodně dlouho. Protože jsem člověk, který dost přemýšlí o životě, hledal jsem nějaké heslo nebo pojem, který by lidský život dokázal hezky a jednoduše popsat. The Options, tedy česky „Možnosti“, byl přesně tím názvem, který jsem hledal.
Tvé album „Lifepiecer“ mě hodně chytlo. Sdílíš a konzultuješ své nápady k tvorbě s někým, nebo je celá deska jen a pouze podle tvé představy?
One man tvorba je ve výsledku takovým splněným snem. Nicméně cesta k tomuhle snu je velmi dlouhá a obtížná. Když to vezmu z druhé strany, tak hraní v kapele s ostatními lidmi sice nese řadu problémů (dohady, rozdílné názory, neústupné povahy, nevyhovující kompromisy), ale platí tam jedno staré dobré pravidlo. Víc hlav víc ví. Když to všechno tvoří hlava jedna, velice často se končí ve slepé uličce a prostě není jasné, jak dál s konkrétním nápadem či rozdělanou skladbou. Když se tohle všechno ale překlene a dá se tomu to správné množství času, nakonec se to povede. A k otázce, ano, posílal jsem nápady svým nejbližším muzikantským kámošům, aby mi napsali názor. K mojí radosti byli většinou nadšeni, a tak práce mohla dál odsejpat.
Připravuješ nebo máš v plánu připravovat něco nového?
Rozhodně! Chvíli po vydání „Lifepiecer“ jsem se zařekl, že už další album dělat nebudu a budu se věnovat pouze svým kapelám, ale je to prostě ve mně… Potřebuju tvořit. Navíc můžu dělat muziku jen podle sebe, nikdo mi do toho nemůže kecat, hehe. V současné době mám nahrubo připravené dvě skladby a několik dalších nápadů.
Co koncerty? Jak vypadá takový koncert sólo projektu, jako je ten tvůj, a jak často se konají?
I když se jedná o studiový projekt, ve kterém na albu figuruji pouze já a guest vokalista Haggim, chtěl jsem CD pokřtít. A protože mám parádní kámoše a skvělý muzikanty v jednom, udělali jsme i živou verzi The Options, ve složení – Tomáš Kuchta, Martin Hutr, Petr Srbený, já a Haggim. Odehráli jsme spolu tři koncerty včetně křtu v českobudějovickém klubu Velbloud. Na zkouškách panoval profi přístup i dobrá atmosféra, koncerty nemohly dopadnout jinak, než skvěle. Další koncerty jsme zatím nedomlouvali, protože Martin odjel na nějakou dobu do Kanady. Momentálně řešíme dalšího kytaristu, tak uvidíme, jak se to všechno ještě vyvine, nicméně rádi bychom opět do lidí nahrnuli náš set.
Konají se tvé koncerty různě po republice, popřípadě i někde v zahraničí?
Jak jsem již říkal, máme za sebou zatím tři vystoupení, všechna z nich se odehrála v ČR. Je však možné, že další potenciální koncerty budou také v zahraničí.
Na hudebním portálu Bandzone.cz ses jednou objevil jako „tip týdne“. Jaké byly při tomto zjištění tvé pocity a máš i další podobné úspěchy se svou tvorbou?
Jako většina českých muzikantů jsem si přál se na BZ promu objevit a to se povedlo. I když je Bandzone portál, který se už netěší takové návštěvnosti jako dříve, pořád je to jediný smysluplný český kapelní web, a proto mě výběr na tip týdne velice potěšil a motivoval k další práci. Z dalších úspěchů bych určitě zmínil pozitivní recenze, např. od známého hudebního kritika Petra Korála, který mě následně pozval na rozhovor do svého pořadu na Rádiu Beat. Na TV Rebel se pak objevil náš první klip na skladbu „No Pain, No Gain, No Life“.
Ještě bych se vrátila zpět k tvému albu, protože jako grafičku by mě zajímal přebal CD, pro který jsem se taky neskutečně nadchla. Byl to tvůj nápad, nebo jsi dal grafikovi volnou ruku? A pokud to byl tvůj nápad, co tě k tomuto vizuálu přimělo a inspirovalo?
Obal se mi taky velmi líbí. Je to práce mého kamaráda Radka Popela, který se grafice věnuje už poměrně dlouhou dobu a spolupracuje s dalšími českými skupinami, jako třeba Locomotive. Prvotní nápad byl můj, ale zpracování a výsledek je samozřejmě Radkova práce. Jedná se o jakéhosi „boha“, ztvárněné abstraktno nebo sílu, která dává všem živým organismům různě dlouhý kus života.
Na závěr bych se chtěla zeptat, jestli bude možnost tě v nejbližší době vidět živě, protože bych si tento kulturní zážitek hrozně nerada nechala ujít.
V současné době se věnuju nové tvorbě, koncerty v následujících týdnech v plánu nejsou, i když bychom na pódium rádi co nejdříve. Určitě jich do budoucna nebude mnoho, protože všichni z živé sestavy The Options máme své vlastní kapely, se kterými koncertujeme. A taky si od toho člověk někdy prostě musí odpočinout. Až se bude něco chystat, rozhodně o tom budeš vědět!
Díky za rozhovor a třeba někdy na koncertě! 🙂
