Recenze: The Options – Lifepiecer

0-1-000-1-00-111-00-1-0… Tak by mohl vypadat asi nejstručnější popis desky „Lifepiecer“, která vznikla při projektu The Options. Když jsem se dozvěděla, že za touto řadou jedniček a nul se skrývá pouze jeden jediný člověk, spadla mi brada. Sad, djentový frajer vystupující pod touto přezdívkou, všechny songy sám vymyslel, sám zahrál na všechny nástroje a dokonce si sám nahrávky zvukově ošetřil. Na desku si pozval pouze hostujícího zpěváka a také pořádá čas od času koncerty, kde mu pomáhají další hosté, aby se gig mohl vůbec uskutečnit. Celé album je řádně dunivé a má hloubku, přesně tak, jak má pravý djent vypadat. I když je tato práce lehce řízlá metalcorem, je vidět, že srdce autora má blíž spíš k oné dvojkové soustavě. A co na tohle všechno naše redakce?

Trending

Obscuro Podcast – Viktorie Surmøvá & Heri Joensen

Intro této desky je krátké, napínavé, hluboké a pomalu nás vtahuje do atmosféry. Při prvních dunivých momentech má posluchač pocit, že mu srdce začne bít v rytmu basy, která podkresluje celé album a nenechá jen tak někoho klidným. Dokonalým pumpem je následující skladba „Live“. Nástroje si jdou navzájem ruku v ruce, nikde není nic navíc, v určitých momentech nechává Sad prostor pouze base, která přesně kopíruje samotný kopák. Skvěle si na celém albu pohrál s postprodukcí, tento song je krásným příkladem, kdy se míjí v jedné nahrávce několik různých zvuků, ať už ostře řezaných, nebo tlumených.

Jestli je na tomto albu skladba, která mě nejvíce zaujala, rozhodně to bude „You And Not Me“. Začíná hodně nenápadně, jen s čistým zvukem kytary, ale po pár okamžicích dostane posluchač kopanec v podobě djentových rytmů, které pro některé mohou být dost složité, pro mě je to však balzám pro uši. Líbí se mi, že tady Sad střídá hloubku kytary s výškovými vyhrávkami, které působí zároveň lehce agresivně a zároveň pomalu navozují táhlou atmosféru, která se postupně k tomuto výškovému riffu přidává. Najednou můžeme slyšet metalcorové pasáže, které se po chvíli opět prolínají s djentem a tvoří tak spolu dokonalou dvojici. Je parádní poslouchat, jak se v průběhu songu celý lehce agresivní děj střídá s pasážemi z klidného intra, které se zprvu tváří, jako kdyby k samotnému songu vůbec nepatřilo, ale při tomto spojení začne posluchači do celého dění krásně zapadat.

Následující song, nesoucí název „Be Human“, též nenechá jen tak někoho klidným. Na začátku působí lehce jako sypačka bez nějaké hlubší myšlenky, ale když člověk poslouchá dál, zjistí, že tento kousek je neskutečným způsobem proměnlivý, mění se různé rytmy, ze sekaných djentových tónů zde najednou máme tóny dlouhé a táhlé. Nejvíce mi srdíčko zaplesalo v momentě, kdy se basa spustila hluboko a mně z tohoto skluzu vyskočila husí kůže po celém těle. Je zajímavé, jak málo stačí, abychom mohli být z něčeho omámení. U mě to byla právě tato chvíle, kdy to přišlo naprosto nečekaně. Hned po tomto nastoupila opět dvojková soustava, kterou vystřídal metalcorový refrén a mizí do ztracena až do konce nahrávky.

Mohla bych zde do nekonečna psát, jak jsem uchvácena z hloubky celého alba, ale tohle je něco, co se musí zažít. Moc mě také zaujal obal desky, který je skvělým způsobem graficky zpracovaný – Jednoduchý, čistý a výstižný. Musím říct, že Sad mě velmi mile překvapil jak tvorbou, tak i svým přístupem. Když jsem poprvé slyšela jednu z jeho nahrávek na Bandzone.cz, nemohla jsem věřit vlastním uším a hned jsem ho musela oslovit. On se toho chytil a už máme spolu domluvený rozhovor, na který se můžete v blízkých dnech těšit. Přeji tomuto djentovému bláznovi hodně štěstí při další tvorbě, spoustu dalších originálních riffů, a snad se někdy uvidíme na živáku!