Browsing: Recenze

Zdá se, že britské ostrovy pod svým povrchem skrývají ještě mnohá a nepoznaná tajemství vyvěrající ze spirál jejich mystiky a magičnosti. Jedním takovým tělesem, němuž dalo Spojené království vznik, jsou Sleep Token. Když jsem poprvé uslyšela jejich díla, byla jsem udivena mixem žánrů, který nádherně a harmonicky splýval v jeden hutný a mocný modul. Moje srdce roztálo a zároveň křičelo bolestí při poslechu vokálních linek a barvitosti hlasu muže bez tváře, nosícího masku starodávného božstva SLEEP, a stávajícího se jakýmsi plavidlem (Vessel) mezi snovým světem bohů a naší realitou se spektrem trpkých chutí a zážitků. Jejich hudba má v sobě…

Kde začať… Plastery je pre mňa novinka, hoci „Yes, Of Corpse“ je v poradí už ich druhý album. Bohužiaľ, naďabil som na nich až teraz a to celkom náhodou. Než však začnem s ich hudbou, nejde mi pýtať sa, že čo to tie naše kapely majú s tými neskutočne prízemnými slovnými hračkami? Ako mentálne nie najspôsobilejší školák, ktorý by chcel byť aj drsný, aj vtipný, ale vyníma sa ako jediný ožran medzi triezvymi. A to sa bavíme o kapele, ktorá sa prezentuje ako horror death/grindcore, či aký super novučičký, extravagantne originálny subžáner iného niche subžánru a pritom do škatuľky „horror“ pasuje nanajvýš tak…

Rivers of Nihil je jedna z tých kapiel, ktorá síce nie je tak celkom mojou šálkou kávy, no napriek tomu si zasluhuje môj obdiv, takže vždy keď vydajú niečo nové, ujsť si to pravdaže nenechám. Pochopiteľne to nie je inač ani teraz, keď sa vracajú s novým albumom „The Work“. Nebudem tvrdiť, že ma k nemu viedlo nedočkavé nadšenie. Volajme to skôr zvedavosť na to, čo si pre nás títo americkí progressive death metalisti nachystali tentokrát. A hoci som Rivers of Nihil doposiaľ pokladal za kapelu, ktorej póza technického progresivizmu veľmi nesvedčí, musím priznať, že „The Work“ ma donútil prehodnotiť svoj postoj. Z…

Jak asi bude znít folk metal, když z něho odstraníme metal? Najít odpověď na tuhle otázku mi pomohlo již třetí album polské kapely Merkfolk, kterou mohou čeští fanoušci znát už z několika koncertů, které zde kapela odehrála, a ze dvou desek. Zatímco první a druhé dlouhohrající album se nese ve svižném energickém a tvrdším duchu plném agresivních growlů, poslední album “Echo“ je úplným opakem toho, čím se doposud kapela prezentovala. Takže growl, elektrické kytary ani svižné a úderné bicí nečekejte, bude to opravdu klidný a oddechový poslech. Nikoliv ale nudný. “Echo“ je čistě akustický počin, který vyšel v polovině roku…

Zdá se, že hned z kraje nového roku svítá potěšení v podobě povánoční nadílky od britských Architects. Zrodilo se totiž jejich deváté studiové album “For Those That Wish To Exist” a neskutečné se stává skutečným. A to doslova. Pokud nevěříte na zázraky, možná byste měli začít. Mějte však na paměti, že ne vždy musíte být překvapeni příjemně. Záleží na úhlu pohledu. Těžké pocity požírající poslední zbytky naděje, úzkost, točité agresivní riffy doprovázené temnou atmosferikou kláves, zničující breakdowny, emotivní vokály spalující vaše maso…Tak na to zapomeňte, období minulé je navždy vymazáno z tohoto časoprostoru, stejně jako staré obrázky kapely na jejich…

Ostrava je černá… nebo aspoň se to říkalo. Taky dlouhodobě platí, že je Ostrava ocelovým městem, a protože se ocel vyrábí ze železa a železo je vlastně metal, tak je logické, že se zde daří právě Metalu. Ostatně kapela Ennoia, které letos na začátku září vyšla první plnohodnotná deska „Soul Sculptors“, je toho nesporným důkazem. Nicméně první zmínky o kapele Ennoia lze nalézt již v roce 2007. Tož to bylo tenkrát, když se členové rozpadlé emo/scream kapely Odi Et Amo rozhodli znovu si zahrát, aby se po několika letech a spoustě personálních výměn (především na pozici kytary) ustálili na sestavě:…

0-1-000-1-00-111-00-1-0… Tak by mohl vypadat asi nejstručnější popis desky „Lifepiecer“, která vznikla při projektu The Options. Když jsem se dozvěděla, že za touto řadou jedniček a nul se skrývá pouze jeden jediný člověk, spadla mi brada. Sad, djentový frajer vystupující pod touto přezdívkou, všechny songy sám vymyslel, sám zahrál na všechny nástroje a dokonce si sám nahrávky zvukově ošetřil. Na desku si pozval pouze hostujícího zpěváka a také pořádá čas od času koncerty, kde mu pomáhají další hosté, aby se gig mohl vůbec uskutečnit. Celé album je řádně dunivé a má hloubku, přesně tak, jak má pravý djent vypadat. I…

Názov debutového albumu tejto americkej rockovej speváčky síce zaváňa klišé a videoklip k rovnomennej skladbe, kde na party s mladými dievčatami kolabujú starčekovia by mohol niekoho zmiasť a odradiť, ale v tvorbe Diamante sa toho našťastie skrýva ďaleko viac. Ja som sa prvýkrát dostala k jej skladbám úplne náhodne, keď som na youtube objavila videoklip ku skladbe ´Had Enough´  a porovnala  verziu od Diamante s pôvodnou od Lower Than Atlantis. Nová verzia mala oveľa silnejšiu atmosféru a už pri prvom posluchu bolo jasné, že Diamante je majiteľkou krásneho rockového hlasu. Pred pár mesiacmi  dokonca spolupracovala so spevákom Bad Wolves na skladbe ´Hear Me Now´. Odvtedy sa na svetlo sveta…

Funeral Winds jsem poprvé zaznamenal díky již se nekonajícímu festivalu Hell Fast Attack, na němž kapela vystoupila v nočních hodinách před dvěma lety a předvedla velmi ortodoxní a přitom atmosferický (ta atmosféra byla skutečně působivá) koncert. Funeral Winds je vlastně jednočlenný projekt multiinstrumentalisty (bicí nahrál M. Z. Inversus), který si říká Hellchrist Xul a naživo se obklopuje pódiovými muzikanty (hudebník ale téměř neustále bojuje se sestavou, momentálně hledá nové hráče a není to tak dávno, co byla sháňka po bubeníkovi, a to se opakuje opětovně). Funeral Winds je klasický případ kapely/projektu, jenž je zadušen nánosy prachu zapomnění, pohybujíc se v…

Formace Et Moriemur, o které se někdy mluví jako o české doomové „superskupině“, si u užšího spektra obecenstva libujícího si ve věcech nekrotických již dobylo uznání, jejich ambiciózní třetí deska Epigrammata ale míří výš a dál, než co jsme zatím od nich mohli slyšet. Že tento počin skupiny, v níž působí současní či bývalí členové nyní už zaniklé kultovní doomové kapely Dissolving of Prodigy a předních zástupců domácí metalové scény Self-Hatred a Panychida, je ambiciózní a svým způsobem unikátní, je jasné už ze stručného popisu toho, do čeho se kapela na Epigrammata pustila: crossover doomu a death metalu ve stylu My…

1 2 3