Browsing: Recenze

Ad Hominem – jedna z nejkontroverznějších kapel na BM scéně, a zároveň jedna z mých vůbec nejvíce oblíbených jednotek na black metalovém poli, která kope do tématického vosího hnízda s každou svou nahrávkou. Kapela si mě získala především deskou „Dictator: A Monument of Glory“. Monumentem, který byl vystavěn na základech majestátní atmosféry, zničujícího zvuku a zvířecí bestiality. Předchozí nahrávka „Antitheist“ to měla těžší. Ubylo znaků z dob minulých. Zvuk neměl takovou destruktivní razanci, ale mě se zamlouval industriální nádech a celkově misantropické vyzařování skladeb, plus lyrická část, která se věnovala aktuálním tématům ve světě, a to dost odvážným a provokativním…

Gorgonea Prima se poprvé představila v roce 2008 se svým EP počinem „Behind the Border of Abnormality“. To, co však z kladensko-pražské EBM flotily učinilo na poměry ČR unikát, bylo především debutové album „Black Coal Depression“. Podobný mix elektroniky a black metalu u nás neměl obdoby. Gorgonea Prima se začala rozpínat i mimo naše hranice. Chladná, náladou misantropická hudba, kosmické UFO převleky, to vše posluchače vtáhlo do svých útrob jako černá díra v temných hlubinách kosmu. Vliv mých oblíbenců Aborym byl samozřejmě patrný. Gorgonea Prima se po sedmi letech vrací a za zády má vlivný lebel Metalgate. Nový label, „nový” parťák…

Jake Loves Space  je mladá kapela z Brna, o které se zatím příliš neví. Hudebníci teprve zkouší svoje schopnosti, ale nutno podotknout, že v nich dřímá jistý potenciál, který se dá jen ztěží ignorovat. „Space Party“ se to snaží uhrát na žánrovou rozmanitost a otevřenost. Proto jsou písně proměnlivé a střídají tvrdé, klasicky corové pasáže s až popovými refrény, přičemž v tom všem se sem tam mihnou i elektronické vlivy. Zní to prostě jako diskotéka, rádiový popíček a brutální, až nemocný core.  Skladby tak riskují odsouzení od těch jedinců, kteří nepochopí srandu. Pochválit musím zvuk, protože na to, že si…

J.J z Harakiri for the Sky je velice aktivním muzikantem, který neustále potřebuje ventilovat své osobní pocity skrze hudbu, a tak v roce 2014 založil projekt Seagrave. Seagrave byl čistě jeho dílem, jak má tento multiinstrumentalista ve zvyku a bohužel se albu nedostalo příliš velké pozornosti médií, nebo zájmu posluchačů. Šlo spíše o kolekci písní, na níž si pochutnali především fandové Karg, nebo Harakiri for the Sky. Projekt Seagrave se zrodil samozřejmě proto, aby zněl odlišně, než hlavní sólo projekt J.J – Karg a jeho domovská kapela, jinak by to příliš smysl nemělo. J.J na „Stabwound“ dal svobodu svým hudebním vizím,…

Asgard můžete buď milovat za jejich dlouhodobou věrnost 90. letům a své vizi, nebo je nemít rádi pro zpátečnictví a opakování již řečeného v archaické formě. Osobně se řadím někam mezi tyto dva tábory, protože jsem Asgard nikdy nepovažoval za nic výjimečného, ale jejich muziku bral jako takovou příjemnou zábavu na odreagování, nad kterým bych nemusel příliš přemýšlet. Kolem Asgard se toho v poslední době namluvilo mnoho. Taky aby by ne, Brňáci oslavili 30 let na scéně, přičemž pokřtili svou novou desku „Una maquina infernale“ (report zde).  30. let je opravdu hodně, a tak si člověk říká, proč takové jméno zůstalo…

Hlavní projekty Lorda Morbivoda v posledních letech provázel neduh docházejícího dechu. Alba Trollech a Stíny Plamenů – „Vnitřní tma” a „Propadlé vody” mě absolutně vůbec nebavila a přišla mi spíše jako motání se na sebou vytvořených, známých územích, kde však tento skladatel se svými kumpány zabloudil. Jediné, co si drželo svoji míru šílenosti a mimořádnosti, byla Umbrtka a nadprůměrné kvality měl i funeral doomový projekt Quercus, o němž se však tolik nemluvilo.   Zatímco v Plzni vévodili Mallephyr a Panychida, tak Stíny přišly s albem „Šum v pološerech”, které na mě působilo jako takový návrat ke kořenům a s konečně…

Rockeři a metalisté se někdy berou příliš vážně. Vezměte si třeba Gene Simmonse, který fištrónsky věští smrt rapu v době, kdy rap naprosto dominuje veškeré populární kultuře, a kdy se rap dokázal revitalizovat impulzy právě z rockové muziky (trap, punková verze hiphopu, poslední dobou čerpá ze screamo a metalu). Úplně do očí bijící příklad jsou některé black metalové počiny, které hraničí se sebeparodií (proto taky obliba black-metalových parodií…). Metal má prostě skony k melodramatu (slyšeli jste někdy o symfonickém hiphopu …?) a tím – jako to bývá i u lidí – i k jisté sebestřednosti. Pak je tu grindcore. Drzý…

Degoryen patří mezi ty kapely, které přivál prach času z hlubin zapomenutého undergroundu. Tím myslím hudební tělesa, která se na scéně pohybují delší dobu, ale štěstěna jim nepřála, a tak nemají arsenál alb, jaký by mít měla a nejsou vystavována zájmu, jež by zasluhovaly. Takto bych vám mohl představit Degoryen. Kapela vznikla v roce 2008, avšak letos přišla se svým debutem zvaným „Samorost“. Smečka z Moravského krasu si získala renomé především na moravských bojištích, kde rozsévala hrůzu a chaos ve velkém  množství koncertů. Pro fanoušky znající tvorbu Degoryen díky mnoha navštíveným koncertům, je poslech studiové produkce zvláštním pocitem, alespoň já…

Tak lidi, dnes to bude něco z domácí scény. Album Vězení bizarních bohů jihočeské kapely Mater Monstifera, které letos vydal Pařát Magazine, je už jejich třetí řadová deska. Pokud jste o nich neslyšeli, tak byste měli zpozornět, protože kvalita tohoto počinu se nedá přehlédnout. Nejdřív krátce k hudebnímu stylu Mater Monstifery. Řekl bych, že stylově jsou zakotvení v melodickém death-metalu, ale je tu i výrazný vliv goth element. Hudba na tomto albu by se místy dala přirovnat k Dark Tranquillity v jejich více melancholických polohách. Kapela si tyto styly umí přeměnit k obrazu svému, takže na některých skladbách vyniká harmonizované…