Belgická post-sludge/doomová akvizice Amenra patří mezi ty vyvolené skupiny, které hýbou scénou, a to díky vytvoření osobité hudební formy, která je výjimečná a nemá obdoby ani na poměry současné scény v žánru, který je, tak jako mnohé další, přesycený mnoha a mnoha interprety. Amenra, to je synonymum pro temnotu, neklid a drásavý hluk. Podstatnou součástí kapely je také přítomnost hloubky sdělení ve spirituálně zaměřených textech, což muzikanti posouvají za hranice chápání na koncertních pódiích se svou atmosferickou projekcí a Colinovou oblibou ve věšení se za háky a dalšími obdivuhodnými aspekty jeho vyjádření.
„Mass VI“ pokračuje přesně tam, kde skončilo „Mass V“, jen se na své hudební pouti nachází o pár mil dál, což je logické u kapely, která už má něco za sebou. Proto je „Mass VI“ albem odlišným, a skutečně nelze čekat, že zrovna Amenra bude kopií sebe sama. „Mass VI“ je přijímáno kladně, dokonce jako nejlepší počin skupiny, ale mnohými fanoušky kapely je souzeno jako teplé, měkké, a těmi s inteligentnějšími postoji pak jako ne tak drásavé, drtivé a valivé. To byly vždy pojmy, se kterými se v případě Belgičanů muselo počítat, a podle mě se nacházejí i na posledním počinu.
Šestá mše je skutečně produkcí, a ne jen tou, mírnější. Ale osobně nahrávku vnímám odlišně, nežli mnozí jiní kritici. Připadá mi, že zde dostává význam spojení slov potichý hluk. Zvuk není tak hlučný, je naopak tichý křehký a čistý. Syrovost a valivost jej však definují i nyní. Navíc je zabasovaný a hutný, takže posluchače rozdrtí na prach. Skladby si zuby nehty drží svou tíživou atmosféru, která je místy až dech beroucí a kolena podlamující. Za vším stojí kytarové duo Mathieu a Lennart, které v písních tvoří pro kapelu tolik typické hutné doom/sludge zvukové hradby sázející na monotónní opakování riffů, které vás ale vtáhnou do sebe a zazdí zaživa. Bjornovy bicí party jsou, tak jako vždy, úderné a zatěžkané. Podporují onu zadoomovanou tíživost zbytku skupiny.
To, co na desce předvádí Colin, je jako na jakékoli desce, na níž se podílel, jednoduše brilantní. Zpěvákův scream je schizofrenní, ale tentokrát se častěji než dříve oddává čistému zpěvu, při němž těleso zklidní rozbouřené vody a vpluje s vámi do melancholických potůčků post-rockového snění.
Tyto pasáže se vyskytují v každé ze čtyř kompozic (krátká intra „Edelkroone“ a „Spijt“ nepočítaje) a Colin servíruje svůj životní výkon. Po dlouhou dobu mě ničí zpěv tolik neočaroval jako právě hlas tohoto zvláštního Belgičana na této desce. Skladba „A Solitari Reign“ je téměř celá nazpívaná čistě a jedná se o zhudebnění melancholických emocí a křehké temné krásy. Jakmile se ke všemu tomu dění přidá i scream, je o hluboký duševní požitek postaráno. Teď se hodí vrátit se k produkční stránce desky, která svou barvou dokonale ladí k post-rockovým jemnostem, kdy vše až hezky vyniká, i ty nejněžnější doteky paliček o blány a činely, pot skapávající na struny, Colinův nádech před vypuštěním slov z úst.
„Mass VI“ je tedy spojením slov potichý hluk. Produkcí jemné a křehké album, které vás ale stejně rozdrtí tíživým hutným sludge/doomem prošpikovaným post-metalovými a post-hardcorovými schizofrenickými záchvaty. Tentokrát však Amenra hraje na melancholičtější notu, a tak očekávejte více hezkých procítěných jemných pasáží a čistého zpěvu, plus výsledné přístupnější vyznění kapely, což mnozí jiní nevydýchali. Na jednu stranu chápu kritiky ze strany fanoušků, kteří chtějí co největší extrémnost, osobně se ale nechám unášet svými prvotními pocity z poslechu, které se vždy dostaví, a to ony rozhodují, zda si desku pustit opětovně, nebo jí založit. „Mass VI“ si od jejího vydání přehrávám téměř každý den, a to hovoří samo za sebe. Album je chytlavější, uhlazenější, ale to, že dovede bořit a při tom vás hladit zároveň, je podle mě známka skutečného talentu. Amenra se totiž nesnaží znít co nejvíce extrémně, hledá kontrasty a alternativní cesty, v nichž až hledá ony extrémy. „Mass VI“ není nejlepším albem skupiny, ale ani nejhorším, jen odlišným, přesto je to pořád Amenra.
Poznatek k hodnocení. „Mass VI“ dostalo 9 bodů, což je zaslouženě hodně, přesto jde o kapelu, která si podle mého u jistých počinů zaslouží hodnocení maximální. Především jde o „Mass III“ a „Mass IIII“.
Tracklist:
1. Children of the Eye
2. Edelkroone
3. Plus près de toi (Closer to You)
4. Spijt
5 A Solitary Reign
6. Diaken
Sestava:
Mathieu J. Vandekerckhove – kytara
Colin H. Van Eeckhout – vokály
Bjorn J. Lebon – bicí
Lennart Bossu – kytary
Levy Seynaeve – basa
Žánr: post-sludge/doom, post-hardcore, post-rock
Země: Belgie
Label: Neurot Recordings
Datum vydání: 20.09.2017
Délka: 41:55