Toto je desítka letošních alb, které mi něco daly a se kterými jsem strávil nejvíc času. Kdybych strávil poslechem nových alb o sto hodin víc, možná by ta desítka byla jiná, ale nikdo si s tímto druhem žebříčků nedělá nárok na objektivitu. Vždy to bude něco provizorního a subjektivního. Pokud vám připadá, že mix progu a slamu, jaký je v tomto žebříčku, je dost ujetý, tak s vámi sám musím souhlasit. Nevím, co to o mně vypovídá, ale snad to nebude nic vážného. Všem přeji úspěšný a šťastný nový rok!
10. Bloodred Hourglass: Your Highness
Toto album je poslechově nejvíc „easy“ ze všech vybraných desek. I když mám rád některé severské melo-death kapely, Bloodred Hourglass jsem dosud trochu ignoroval. Ale tímto albem si mě získali. „Your Highness“ je zkrátka dobrá “oddychovka” plná chytlavých songů, ke které jsem se rád vracel.
9. Cutterred Flesh: Sharing Is Caring
Toto album mi prostě sedlo a zůstalo v pravidelné rotaci, i když to není takový „bordel“ jako některá jiná alba v mém žebříčku. Jde o moderně znějící death metal jak se patří. Songy jsou technicky propracované a mají rozmanité nálady, a zároveň jim nechybí říz. A hlavně jsou chytlavé a zapamatovatelné.
8. Diphenylchloroarsine: Subterranean Existential Warfare
Společný projekt bývalého vokalisty domácí kapely Carnal Disfigurement a kytaristy Kraanium Matse Funderuda vydal očekávané druhé album a je to pořádně hutné a špinavé. Tomuto albu uděluji titul „špína roku“, a to jsem se slamu a brutal death metalu naposlouchal opravdu hodně.
7. Distant: Aeons of Oblivion
Jak jsem napsal ve své recenzi, Distant mají skvělou schopnost stát mezi deathcorovou tradicí a inovací. Prostě vám dají to, co čekáte, ale umí to podat neotřelým způsobem. Temný vibe tohoto alba se mi zaryl pod kůži a je to moje nejposlouchanější letošní deathcorové album.
6. Fatuous Rump: Perceptions of the Dark Ornaments
Toto album je mi ze všech tady uvedených alb nejdůvěrněji známo. Nemyslím, že jej najdete v mnoha top desítkách, protože vyšlo až v prosinci. Já jsem měl ale přístup k verzi bez featuring už někdy na jaře, a stejně tak k hotové verzi už taky nějaký pátek. Toto album má vše, co mě baví i na jiných kapelách, v nichž působí Larry Wang, jako např. Umbilical Asphyxia nebo Facelift Deformation. Je to přímočarý slam, jehož jedinou ambicí je vás zaválcovat do země chytlavými groovy. Je to primitivní, ale natolik zábavné, že v mém přehrávači na 100% najdete nějakou „Wangovinu“.
5. Our Place of Worship is Silence: Disavowed and Left Hopeless
Bylo by divné a bezprecedentní, kdyby v mé topce nebyl žádný black metal, byť jsem trochu přestal sledovat nově vydaná black metalová alba. Letos mě zaujaly snad jen dvě věci, a to francouzští matadoři Seth s „La morsure du Christ“ a velice devadesátkově znějící symphonic-black album „Tales of Othertime“ od Stormkeep. Our Place of Worship is Silence jsou z dosti jiného soudku. Prostě chaotický blackened death, který strhuje svojí energií.
4. Vildhjarta: Måsstaden under vatten
Další djentoidní prog v mé topce, avčak styl Vildhjarta je víc introspektivní a hypnotický, a zároveň tvrdší. Vliv Meshuggah je tu víc než zřejmý, možná by se jim dalo přezdívat „náladoví Messhuggah“. „Måsstaden under vatten“ je první album švédské čtveřice od vydání jejich debutu „Måsstaden“ v roce 2011. A je z něj cítit, že do něj muzikanti investovali spoustu energie. Je dlouhé prakticky jako normální dvojalbum. Celé album je tak psychedelická jízda, napěchovaná dobrými nápady a zajímavými změnami nálad.
3. Vola: Witness
Dánskou prog sestavu Vola sleduji již od vydání jejich debutu „Inmazes“ (2016), které zaujalo dokonalým balancem mezi djentoidními groovy a výraznými melodiemi. Od té doby z nich vyrostla prog-metalová extratřída a potvrzují to i svým aktuálním albem „Witness“. Songy jsou vrstevnaté a sofistikované, ale zároveň úderné a chytlavé, a snadno se vám vryjí pod kůži.
2. Waking The Cadaver: Authority Through Intimidation
Není žádným překvapením, že comebackové album newjerseyské deathcore/brutal death sestavy Waking The Cadaver je hodně nabušená, agresivní záležitost. Při poslechu budete mít pocit, jako když vám do obličeje hledí zarudlý místní dealer anabolických steroidů poté, co jste mu nechtěně poškrábali auto. Album je plné chytlavých groovů a kapela překvapuje připraveností míchat různé vlivy od deathcoru (WTC jsou jeden z raných příkladů slamming deathcoru, který se stal v posledních letech velmi populárním) po goregrind.
1. Leprous: Aphelion
Album, které obsahuje songy jako „Castaway Angels“, nemůže být špatné, ale tohle album je prostě skvost. Leprous jsou jako hudebníci naprostá extra třída a jejich schopnost psát emotivní songy je neuvěřitelná. Po každém poslechu posílám polibek vzduchem směrem k Norsku.
