Recenze: Behemoth – I Loved You at Your Darkest

Neextrémní v extrémním metalu 

Pamatuji, jak jsem poprvé podlehl kázání Adama Michala Darskiho a jeho učebnic rouhačství „Evangelion“. Pamatuji, jak jsem byl uchvácen ze zběsilé zuřivosti, temné aury a barvitých uměleckých podobenství, přičemž ono hluboké umění dýchalo z démonických přebalů alb i z videoklipů, nemající obdoby ve svém provedení a promyšlenosti. Pamatuji na následující desku „The Satanist“, spíše do black metalu černě zbarvenou sbírku skladeb, které se k posluchači nedrásaly tak drsně, hrubě a zuřivě. Spíše se plížily jako stín, promyšleně a kultivovaně.

Tou dobou popularita kapely rapidně vzrostla, leč korunu králů extrémního metalu si Behemoth nasadili již roky před tím. „The Satanist“ naznačilo směr, kudy budou směřovat kroky polské družiny peklu zasvěcené. Vždycky jsem byl zastáncem toho, že si Behemoth svoji slávu zasloužili, ať už přišla díky nadstandardní hudební podobě, nebo díky všem těm činům okolo kapely a Nergala, jako je pálení Bible či zprznění polského národního znaku.

Trending

Recenze: Naurrakar – Uranfaust

Revolta pro masy

Behemoth nastavují dvě tváře. Inteligentní rebelové, zhmotňující skutečné vize o pravé podstatě extrémního metalu, na straně druhé slavné jméno, které uctívají masy různorodých fanoušků, což si odporuje s myšlenkou oné skutečné revolty. S novou nahrávkou „I Loved You at Your Darkest“ dění okolo polské legendy nabírá zcela jiného směru a vyznavači starých desek a podzemního skrývání se ve stínech pravdy musejí ronit krvavé slzy.

Na straně jedné je nahrávka „I Loved You at Your Darkest“ odvážná svým směřováním, stále temná a načichlá skutečnou esencí Behemoth, na straně druhé mířená pro širokou veřejnost, a to svým prvoplánovým podobenstvím. Míra pozornosti médií se maximalizovala, až to mnohým leze na nervy. Najednou extrémní metal naživo vlastně nezní extrémně (narážím na koncert, který se nedávno odehrál ve Foru Karlín v Praze). „I Love You at Your Darkest“ disponuje prvky, které by se daly označit za trendové a podbízivé. Poplatné době, což mě v případě inteligentního umělce, jakým Nergal bezesporu je, mrzí.

V téměř každé kompozici se nachází okultní chorály a zpěvy, což vrcholí v až nepříjemně podbízivé hitovce „Bartzabel“. Zvuk už vůbec není extrémní a ničivý, jak by být měl. Není se čeho bát, není z čeho být uhranutý a vyvedený z míry. Skladby se často pohybují v uvolněnějším, mírumilovnějším tempu, však není kam pospíchat. V umělecké řeči přece nejde o co nejintenzivnější surovost. Proč mám však při poslechu „I Loved You at Your Darkest“ pocit podbízivosti a jasného zacílení na konkrétní cíle? A to je to, co mi na Behemoth vadí. Cítím to z mnoha pasáží, stejně tak jako z vizuální prezentace.

Středověké aroma

Několik věcí se však „I Loved You at Your Darkest“ upřít nedá. I přes mé váhání nad pravostí Behemoth pociťuji v nahrávce silnou atmosféru, která mi ze všech alb nejživěji vykresluje auru středověku (například vybrnkávání v „Havohej Pantocrator“), což posiluje onen okultní efekt a pro Behemoth tolik specifickou hloubku a moudrost vyjádření. I když se mi nelíbí tak časté využívání sborů a chorálů, které by stačilo mít jako občasný doplněk pro momentální a smysluplné posílení atmosféry, dětské sborové zpěvy v intru a v písni „God = Dog“ jsou vskutku uhrančivé. Skladbu „Ecclesia Diabolica Catholica“ chorály činí opravdu spirituálně zážitkovou záležitostí, kterou uzavírá grandiózní gradace s lehkou disharmonií, již předznamená akustické brnkání v utichající bouři mohutných vln potopy. Při této kompozici mám pocit mimotělní zkušenosti. Skladba díky tomu platí za jeden z nejpůsobivějších kusů na „I Loved You at Your Darkest“.

„I Loved You at Your Darkest také ve svých hudebních komnatách skrývá hráčský talent, jdoucí ruku v ruce s otevřeností mysli“

Hlavním kladným prvkem alba je tedy atmosféra, která je ucelenější a je na ni celkově kladen větší důraz. I když jsem popsal „I Loved You at Your Darkest“ jako podbízivé a trendové, na desce se nenachází žádný hit, jak tomu bylo dříve. Pár záchytných majáků pro ztracené duše se najít dá, avšak žádná skladba neční nad tou před ní, což se dá brát jako pozitivum i jako negativum. „I Loved You at Your Darkest“ má také pár vyloženě hluchých míst. Občas jsou ke slyšení pasáže, působící spíše jako výplň. Například „If Crucifixion Was Not Enough“ či skladby „Angelvs XIII“, „Rom 5:8“ a „We Are the Next 1000 Years“ jsou plné těchto pocitů, leč poslední jmenovaná má, krom nudných riffů, působivý atmosferický závěr, kde mám při poslechu pocit kosmické přítomnosti. To poslední věc „Coagvla“ by aspirovala na vrchol alba, kdyby ji kapela nevyužila jako pouhé outro, ale pasovala ji na plnohodnotnou skladbu. Skvělé riffy, náklonnost skladby ke gradaci a jistá filmově dramatická nátura, to vše poukazuje na opomenutí skvělého nápadu.

„I Loved You at Your Darkest“ také ve svých hudebních komnatách skrývá hráčský talent, jdoucí ruku v ruce s otevřeností mysli. Na desce jsou momenty, kde zní skladby až rockově lehce, ale právě v některých těchto úsecích dovede skupina zaujmout technickým provedením a citem pro detail. Ano, je to mírumilovné, na druhou stranu hezky podané. V tomto ohledu se mi líbí „God = Dog“ a její rockový úvod. Zvolnění přihrává častým gradacím, které vždy explodují po delším tichu jako obrovská sopka, která z povrchu smete absolutně všechno. Jak vidíte, deska je plná protichůdnosti. Zvuk je zatím vrcholem Behemoth. Moderní produkce dovoluje skladbám dýchat, proto posluchač vychutná atmosféru jako sklenku červeného po uzrání, užije si všechny ty košaté detaily písní a zároveň živé, drtivé bicí Inferna, působícího dojmem hry v místnosti, kde se právě nacházíte. Líbí se mi, že produkce není umělá, je to takovým ideálem, za nějž by se mnoho jiných kapel popralo.

Behemoth byli s deskou „I Loved You at Your Darkest“ korunováni jako králové extrémního metalu. Zcela jistě zaslouženě, pokud se podíváme na předchozí roky polské veličiny. Když však slyším „I Loved You at Your Darkest“ a spojím si to s koncertem, jejž jsem nedávno prožil, nelze se ubránit pocitům podbízivosti masám a jasnému zacílení ke konkrétním cílům. K tomu kapela použila mírumilovnější výraz a okultní zpěvy. V podstatě nevím, zda se ještě vůbec bavíme o extrémním metalu. „I Loved You at Your Darkest“ postrádá hrubost a zuřivost. Behemoth vám však s deskou podají přeplněný pohár temné atmosféry se středověkým aroma a pár zajímavých momentů v podobě gradací či aranží, v čemž skupina exceluje. Když pominu pár hluchých míst, kde mi riffy přijdou prázdné a nic neříkající, a výše zmíněné době poplatné vjemy, jež z desky cítím, máme tu atmosferickou nahrávku, která je neexrémní v extrémním metalu. Logické navázání na „The Satanist““, které bylo bezesporu působivější.

Tracklist:

1. Solve
2. Wolves ov Siberia
3. God = Dog
4. Ecclesia Diabolica Catholica
5. Bartzabel
6. If Crucifixion Was Not Enough…
7. Angelvs XIII
8. Sabbath Mater
9. Havohej Pantocrator
10. Rom 5:8
11. We Are the Next 1000 Years
12. Coagvla

Sestava:

Nergal – kytara, vokály

Inferno – bicí, perkuse

Orion – basa, doprovodné vokály

Žánr: Blackened death metal

Země: Polsko

Label: Mystic Production, Nuclear Blast

Datum vydání: 05. 10. 2018

Délka: 46:32

Stránky kapely