S Be’lakor jsem se poprvé osobně setkala před dvěma lety na Brutal Assaultu, kde pro mě byli neznámou kapelou, ale z nějakého důvodu mne zaujal jejich název. Škatulka melodic death metal taky nezněla špatně, rozhodla jsem se tedy první den festivalu okořenit něčím novým. A zklamaná jsem rozhodně nebyla. Již na začátku setu jsem se vznášela na vlnách melodických riffů, hlubokého chrapláku a temnějšího feelingu dokreslovaného klávesovými party.
Když ke mně na počátku roku připlula zpráva o novém albu, v kostech jsem cítila, že Be’lakor posunou laťku opět někam výš. Bohužel mnoho lidí novinku celkem podcenilo a nedalo jí dostatek času vyrůst, vyklíčit a odhalit všechna svá zákoutí a tajemství, což je škoda. „Vessels“ totiž opravdu považuji za zatím vrcholové dílo, i když jeho kvalita nemusí být zřejmá hned od začátku. Možná i z toho důvodu, že v diskografii kapely je to první zářez v podobě koncepčního alba. Tato alba totiž fungují odlišným způsobem, než klasické nahrávky složené z cípů představovaných jednotlivými písničkami. Koncepční deska vás chce navodit na určitou atmosféru, snaží se vám vyprávět příběh, strhnout vás k jeho kořenům a předpokládá, že prozkoumáte všechny jeho části a vytvoříte si ucelený zážitek. Vyžaduje to více poslechů, nejprve se zabýváte hudbou, poté textem. Pokud vydržíte, slepíte všechny díly dohromady, tak třeba v případě „Vessels“ zjistíte, že vám byla nabídnuta doslova nadpozemská jízda hovořící o vzniku jedné hvězdy. Je to ale příběh vedoucí mnohem dál a dotýkající se filosofických úvah, které aspoň jednou každému z nás prošly hlavou. Není vám však všechno vykecáno hned na začátku, ale je vytvořena základní skládačka odhalující svou podstatu až na konci.
Od okamžiku, kdy si uvědomuji, jakou velikost a přitom marnivost album popisuje, projíždí mnou vlny nadšení, mrazí mě po těle. Zjišťuji, že hudba koresponduje s tím, co bych si jako muzikální vyjádření takového tématu představovala. I když v určitých pasážích chybí dynamika a našlapanost vyskytující se v předchozí tvorbě, jsou nám místo toho nabídnuty procítěnější, místy srdceryvné melodie, což je asi hlavním kamenem úrazu pro příznivce, kteří na tento výraz kapely nejsou zvyklí.
Odyssea začíná skladbou „Luma“, jež spíše hraje roli intra. Už zde se nabízí nápověda, že Be’lakor tentokrát k hudbě přistupují trochu jinak. Tajuplný náboj, ve kterém se celá nahrávka bude nést, je plně odhalen u „Ember’s Arc“, jež byla vypuštěna jako singl. Až skoro romantické vyhrávky na akustické kytary, klávesy zanechávající vás v domnění, že cestujete nekonečností času kdesi ve vzdálených galaxiích. Elektrické riffy sice převezmou svou dominanci, ale jsou umírněnější, mistrovsky kombinovány se zbytkem nástrojů. Jediné, co zůstává nedotknuto, jsou vokály, jimž není odebrána jejich brutalita. Koncept u druhé skladby zároveň prozrazuje, že se ocitáme v časech, kdy se zrodila obrovská hvězda – naše Slunce. A fotony putují k Zemi…
Občas se riffy proberou ze svého melancholického sevření a upadnou do deathového šílenství a vtisknou vám do tváře značku starších válů. Agresivita a rychlost podle všeho není ale hlavním cílem, tady jde o pocity, melodii a lyriku. Australané se své hudbě snaží dát nový, procítěnější háv, což se jim daří velmi dobře a otvírá jim to nové dveře. Jestli jimi projdou, zůstává otázkou až do chvíle, než se dočkáme dalšího alba. Skvěle se jim daří udržet hlubokou atmosferičnost zakousávající se do vás v každé vteřině. Skladby jakoby byly spojeny neviditelnými vlákny sešitými z mlžného oparu způsobující zvláštní zasněnost nahrávky. Be’lakor smazávají i hranice škatulek, využívají tolik elementů, že je těžké je napasovat do přihrádky s názvem melodic death metal. Chvílemi se možná ponořují až k black metalu, ale celkově jejich ražení vyznívá progresivněji.
Jak se stopáž chýlí k finálním minutám, pozorný posluchač se dozví i to, proč se album jmenuje „Vessels„ – Nádoby, plavidla. V tomto slovu totiž dřímá celý příběh, jenž je nám servírován. Nádobami je všechno živé, co na této planetě existuje. Nehledě na fázi vývoje, nehledě na taxonomické zařazení. Všichni se blížíme k jistému fyzickému zániku, přesto jsou těla živoucích existencí nádobami či plavidly, jež v sobě něco nesou. To něco se přelévá celou existencí a vzniklo to zároveň se zrozením Slunce. Jsou to již zmiňované fotony, světelné částečky… Světlo!
Be'lakor - Vessels
O takych 10 rokov, ked budu mat na konte 7 albumov by mali vydat album pozostavajuci s poslednych pesniciek na kazdom albume. Zatial mame Sanguinary, Countless Skies, By Moon And Star a Smoke of Many Fires a vsetky su epicke 😀
Souhlasím, všecky alba jsou epické, jsem zvědavý na další tvorbu, jedna z mála kapel, která neztrácí ani po letech říz 🙂