Když jsem zhruba v května l.p. 2018 držel v ruce desku “Husaria” a predikoval jsem vystoupení BO na Wackenu s příští deskou, tak jsem sice trošku přeháněl, ale jenom trochu. “Husaria” mě tenkrát pořádně nakopla a ještě dlouho jsem si ji přehrával cestou do práce, než jsem ji vyměnil. Vyměnil, ale nezapomněl. Rozhodně mou predikci ztížila aktuální kovidová situace, bo jinak si myslím, že by tam hráli. Když jsem měl možnost si v roce 2020 dojít na koncert do ostravského Barráku, a že těch příležitosti bylo opravdu málo, byl jsem docela rád, že jsem tam tuhle partičku slyšel a k moji radosti si poslechnul i něco z nově chystané desky.  Ta se měla původně křtít 27.12. na každoroční akci v havířovské Stolárně, ale bo pes běhal po čtyrech, nebyla ani fajná akce ani křest. Nicméně díky časopisu Pařát resp. Petru Hedronovi a tak trochu i díky Waltrovi mám novou desku k dispozici, a protože z ní teču jak na hajzlu po deseti pivech, pokusím se Vám tento old school death metalový kousek přednést na podnose.

Hudba, kterou BO produkuje, má již zcela zaručeně předdefinovaný svůj styl, a možná i díky tomu, že jsem fanoušek death metalu, dokážu jejich hudbu rozeznat. Je to především dáno tím, že znám jejich koncept a trochu i jejich záměr, s kterým se rozhodně ztotožňuji. Strávil jsem totiž dost času nad šálkem dobré brazilské kávy s frontmanem a při filozofických debatách se mi pokusil svůj záměr nastínit. Předchozí desky jsou však v porovnání s tou novou něčím jiné. Netvrdím, že tento rozdíl je propastný, ale rozhodně se nejedná o drobné nuance. Hned v úvodu totiž třeba abstinuje typické intro, nebo spíše ne v takové formě, na jaké jsme zvyklí, a to není jediná změna…

Nicméně první optimistická skladba “Despair and Vator” je podle mě ještě nasákla předchozí výbornou deskou Husaria” a nepřináší nic nového, opět skvěle našlápnutá věcička s dozvukem starší fošny. To dvojka je  něco jiného i když… V úvodu jsem se přistihnul, že lehce klimbám a zhruba v polovině jsem málem usnul. Ale v druhé polovině jsem si již onu kytarovou vyhrávku vychutnal plným doušky a když začal Rawar křičet, tak mi čočky vyběhly, až mi vypadnul i bordel z oči. Ty voole…. To je dobré jak cyp! Hodně se mi to libí, když se zkombinuje ta jeho klasická linka s jinou polohou hlasu. Zní to úplně jinak, a i když prakticky kopíruje úvodní riff, takhle to zní jakoby to ani BO nebyli. Podle všeho šlo pouze o ochutnávku a zbytek se nesl v předchozím nastaveném rytmu.

“Broken Spirit and Lost Hopes” skáče na třetí pozici a punková duše jásá. Ačkoliv ruský duch umírá ve studené cele Lubyanky, moje duše ožila. Co se v předchozí skladbě zdálo jako pouhou ochutnávkou, zde je rozvinuto podstatně více a ačkoliv text je neveselý, já se hodně bavil. Hodně rychlá akce orlovské jízdy v poloze, která jim podle mě sedí. Ostatně tento výlet do ruské historie a i samotná zmínka nechvalného vězení není na tomhle albu výjimkou. Byl to záměr a pokud jsme mohli na “Husarii” najit něco z husarských válek, tak na “Inevitable Death” je kromě již zmíněného Ruska i něco z vlády Přemyslovců nebo později i něco z feudálního Japonska. Samotný booklet myslím docela dobře vykresluje, co by tak death metalovou smečku mohlo zajímat… Ten je mimochodem dílem Jaromíra „Deathera“ Bezruče, který se autorský vyjádřil i na předchozí desce.

A jízda pokračuje s “Ears and Curses”. Alespoň úvod skladby smrticímu tempu vyšel naproti, nicméně v průběhu vnímám trochu melancholického povalování a tu a tam jest možno zaslechnouti již skladby hrané v minulosti. Další skladba má zase nezvykle vyfadeoutovaný úvod, který tak, jak začal, běží s obměnou Rawarova hlasu až do půlky. Celkem nuda oproti předchozím věcem. Trochu mi to připomíná songy z prvních desek. Že by nějaká nostalgie?

Šestá věc otvírá téma Japonska a jakoby do Orlováků píchli samurajským mečem. Skladba se příjemně rozjela a zdá se, že se tempo neztratí ani v závěru. Dokonce nechybí ani Scheldnovo BANZAI!. Je mi jasné, že Rawar se o tuto hlášku neopírá, ale já ano😊. Ještě chvilku se zdržíme v zemi vycházejícího slunce, neboť předposlední věc na předchozí téma lehce navazuje. Začíná velice zvolna a skladbu příjemně vede jednoduchá melodická linka. Rozhodně jde o jednu z melodičtějších věcí a myslím, že i nejpomalejší na albu. Ale díky tomu lze rozeznat jednotlivé nástroje.

Poslední kousek na albu se jmenuje “Heavy Steel a Blazing Fire” a je ódou na německý tank Panzer. Velice hezký závěr. A vzhledem k tomu že Walter se oblibou historie 2.světové války nikde netají, je mi jasné, kde tento nápad vzniknul. Stejně jako v předchozí skladbě i zde je melodická linka hodně znatelná a dává jinak studenému nástroji války poeticky nádech. Ostatně, co mohu čekat od někoho, kdo má za okny more.

Závěrem bych snad jen dodal, že mě album hodně bavilo. Nejsou tam takové šlupky jako na “Husarii”, ale svoje oblíbené pasáže jsem si našel. Co rozhodně chci vyzvednout, je Rawar a ta jeho druhá hlasová linka. Ta mě hodně překvapila a hodně bavila. Albem se táhne jako červená niť, kterou autor tu a tam prošije skladbou jako zkušený mistr, čímž dělá tuto desku zasejc o něco lepší.

9.0 Sqělé

Tahle deska je opravdu dobrá, sice nedosahuje podle mě kvalit předchozího počinu, ale vnímám ji jako posun a tedy i jako posun k tomu zajímavějšímu. Death metal neumřel, pokud tedy Bloody Obsession nepřestanou hrát.

  • Instrumentalní složka 9
  • Zpěv 10
  • Originalita 8
  • Nápad 9
  • Zvuk 9
  • Hodnocení Čtenářů (3 Hodnocení) 9.3

O autorovi

Prakticky neexistuje nic, co bych o sobě nevěděl, ale zároveň nic, co bych chtěl, aby věděli ostatní. Podstata tajemna :-)

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

1 Komentář
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
Radim Drozd
Radim Drozd
3.3.2021 20:38

Čau Gorde, dík za tip.

1
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x