Recenze: Elvenscroll – Never To Be Mourned

Bohaté melodie, spousta změn a různých atmosfér – to jsou finští Elvenscroll. Pokud čekáte, že jejich album „Never To Be Mourned“ začne ponurým nebo napínavým intrem, jak má spousta kapel ve zvyku, jste na omylu. Tato sypačka, která se mimochodem táhne po téměř celou dobu alba, vás nakopne víc než kdejaký šálek silné kávy. Kapela oficiálně vystupuje jako folk-metalová, ale bezesporu je řízlá progressivem, pagan a black-metalem. Rozhodně si tedy při poslechu tohoto alba nebudete představovat Tolkienův svět. I tak si ale budete místy vesele pokyvovat hlavou.

První skladba „Relics“ není, jak jsem již zmínila, nic ponurého nebo něco navozující atmosféru, při které vám vyskočí husí kůže po celém těle. Kapela se toho nebála a šla rovnou do akce. Tohle šestiminutové dílo je plné ostrých kytar a screamů a klade velký důraz na bicí. Líbí se mi zvrat v celém ději skladby, kdy se klasický 4/4 rytmus změní na 3/4 a nabroušené kytary vystřídá jemný, houpavý rytmus. Tohle má spolu s vokály správný severský nádech a věřte mi, že při poslechu si budete připadat, že se nacházíte někde na severských pláních a kolem vás není nic jiného než jen čistý, bílý sníh a svět se zdá být tak nějak v pořádku.

Trending

Recenze: Naurrakar – Uranfaust

Skladba „Return to Valhalla“ je mou nejoblíbenější z celého alba. Tady je naopak té atmosféry požehnaně a musím říct, že mě celý song pohltil od začátku až do konce. Od výrazné basy až po ohromující vokály. Mužský hlas spojený s jemnými ženskými zpěvy vytváří krásný kontrast a je to zkrátka radost poslouchat. Skladba je velmi emotivní, má říz a energii. Pokud hledáte něco s čistým vikingským nádechem, „Return to Valhalla“ se vám určitě bude líbit a jen tak ji nepustíte z hlavy.

Na první poslech nezastavitelný vlak se však náhle a překvapivě přepne do atmosféry stylu Wardruna. Skladba „Kaiku Tulevan Sodan“ je jiná. Je diametrálně jiná. Svým způsobem do celého alba zapadá, i nezapadá. Osobně bych si právě tuto skladbu představila jako intro. Jako tajuplný nádech, po kterém náhle přijde onen kopanec v podobě „Relics“. „Kaika Tulevan Sodan“ je z celého alba nejvíce folková. Hodně klidná, temná, čistě instrumentální a ani na vteřinu neuslyšíte zběsilou kytaru nebo agresivní basu. Chvíli přemýšlíte, jestli opravdu stále posloucháte to samé album, když v tu vám do sluchátek začne hrát poslední skladba „Wild Hunt“. V ten moment víte, že jste zpátky u zběsilé jízdy.

Pokud bych zde však měla něco vytknout, a to celému albu, tak to bude použití kláves. Na tomto nástroji se dá vykouzlit spousta skvělých zvukových efektů. Bohužel, tady jim to trochu podkopalo nohy a skladby lehce ztrácí na originalitě. Osobně si dovedu představit, že by se kapela bez tohoto prvku obešla a že by případně stačil čistý klavír, který použili třeba právě u „Wild Hunt“.

A celkové hodnocení? Album je velmi zdařilé, plné náboje a emocí. Zpěvová složka mě místy nechávala bez dechu, instrumentální kolikrát ještě víc. Myslím, že každý fanoušek folku nebo progressivu si zde najde to své a vřele tuto kapelu uvítá ve svém playlistu. Pokud vás zaujme ukázka pod touto recenzí, určitě si pusťte celý počin. Stojí to za to.