V roce 2003 Stephan Löshcher, nebo jen Stephan L, založil sólový projekt, z jehož slupky se nakonec vyvinula avantgarde-black metalová formace Fjoergyn. Jednomužný projekt postupně nabaloval další členy, a dnes tak Fjoergyn čítá šest nesmírně instrumentálně zdatných hráčů.

Fjoergyn v únoru představili nové album „Lucifer Es“. A tak jako u předchozích čtyř dlouhohrajících počinů je i tento komplikovaný, hodně barevný a nejednoznačný. Kdo by čekal syrový black metal nebo naopak stylovou symfonickou temnotu, gradující v často předvídatelných heroických pasážích, bude pravděpodobně trochu zklamán, protože jestli Fjoergyn něco umí dokonale, pak nedržet se absolutně žádné žánrové škatulky. Jejich žánr je… Fjoergyn. Homunkulus, který se narodil z materie prvotního black metalu, vyrostl a rozlezl se z temného domu do všech stran. Podobá se spíš chobotnici, jejíž chapadla zasahují do technické a industriální hudby, stejně jako do symfonického blacku, ale i doomu. Občas můžeme být překvapeni víc tím, že Fjoergyn použijí symfonické klišé, než tím, že jsou schopni použít třeba saxofon. Kapela šokuje spíš tím, co by mělo být očekávatelné, než tím, co naprosto neodpovídá žádnému stylu. Má výhodu. Její členové jsou hudebně natolik dospělí, že si mohou dovolit prakticky jakýkoli experiment.

Fjoergyn se posunuli od své prvotní koncepční trilogie, ale jejich tématika, zabývající se člověkem, jeho vnitřními konflikty a střety s vnějšími vlivy, přetrvává. Stejně tak si Fjoergyn zachovává svůj opulentní hudební styl plný vlivů, které na prvních několik poslechů nelze plně obsáhnout. Instrumentálně špičkové pojetí je velká deviza této kapely, která balancuje na okraji mnoha žánrů. Překrývání jednotlivých hudebních složek je natolik komplikované, že z Fjoergyn dělá poslechově hodně náročnou hudbu, vyžadující absolutní soustředění.

Mezi moderní vážnou hudbou a black metalem je u Fjoergyn postavená japonská posuvná stěna. Kupodivu se ale klasické hudbě Fjoergyn neblíží v symfonických částech svého alba, ale spíš v akusticky znějících místech, využívajících variabilní hudební postupy. Kytary používají těžší a syrovější riffy jen občas, většinu času si hrají s velmi melodickými motivy, což platí i o ostatních instrumentálních místech.

„Lucifer Es“ má velmi barokní charakter. Je plný ozdob, drobných doplňků, nepostřehnutelných vylepšení a melodických bonusů. V kontrastu s touhle barokní nádherou stojí sugestivní a nezdobný zpěv, který představuje dějové těžiště celé té neobsáhnutelné hudební stavby. To, že Fjoergyn nevyužívají angličtinu, jejich záměru plně odpovídá. Němčina vytváří kontrast k hudební ornamentalistice. Je jako sloup z pohledového betonu uprostřed barokního kostela. Trčí z té hutné muzikální složky, řeže, pálí a drhne.

Mám osobně ráda používání jiných jazyků než angličtiny a líbí se mi, možná na rozdíl od mnoha jiných lidí, i němčina jako taková. Je to zvukově zajímavý, nosný jazyk, o kterém panuje legenda, že je příliš tvrdý. Hodně kapel z této legendy těží tak jako Fjoergyn. Ve skutečnosti má němčina mnohem víc poloh, a tak jediné, co mě může na jinak fantastickém albu mrzet, je právě nevyužití možností, které tento jazyk má. V některých skladbách tak může jazykové hřímání a sklony k neutuchajícímu imperativu maličko omrzet. Je to pak jako s tím Wagnerem. Nepřetržitý orgasmus se nedá vydržet věčně a člověk pak nedokáže vnímat obsah, protože je zahlcený formou.

Obsahově je album přitom velice nosné. Není to přízračná black metalová macha se spoustou navrstvených symbolů, které už známe tisíckrát jinak. Obraz Lucifera používá k sociální kritice a zrcadlení údělu člověka na světě. Není to jen hra s lidskou submisivitou, není to obskurní symbolické divadlo, stínohra minulosti, ale odraz reality v nejednoznačné noční můře.

I když by se z názvů skladeb mohlo zdát, že tu máme jen jedno z mnoha black metalových alb, které opakuje ty samé fráze jako nekonečnou litanii s obrácenými znaménky, texty chytře využívají známé symboly proto, aby je aplikovaly na naši každodennost. „Der Teufel wohnt in Dir allein…“ to je asi nejpodstatnější myšlenka celého konceptu alba. Všichni ti Leviatani, inkvizice, i samotný obraz Lucifera, to jsou jen obrazy společnosti, jsou to nedořešená sociální témata, ale i nedořešené komplexy nás samotných. Nejde tu o adoraci jakékoli filosofie nebo náboženství, ale ani o protináboženskou agitku. Ve své podstatě je album psychoanalýzou lidstva a jeho pokřiveností.

Celkově jde o hudební lahůdku pro hodně citlivé uši. Hudebníci z ní budou uneseni, protože je technicky nesmírně silná. Má své silně zapamatovatelné skladby, jako například „Viva la Inquisition“, která albu výrazně dominuje. Byla jsem nesmírně vděčná za klidnější místa, kde ta napjatá erekce povolila, a líbilo by se mi takových míst víc, protože bez nich se velké, epické gradace stávají lehce stereotypními.

Rozhodně nejde o album, které by získalo obří publikum, Fjoergyn je celkově opravdu složitě uchopitelný projekt, a tak se z každého jeho alba vytáhne jen silná část a na zbytek se mírně zapomene. Hudební upíři, kteří ale potřebují nutně nasávat nejen kvalitu, ale i kvantitu motivů, mohou být nadšeni. Fjoergyn tímto albem rozhodně nemůže nikoho zklamat.

 

Fjoergyn – Lvcifer Es

země původu: Německo

Label: Lifeforce Records

Rok: 2017

images: ©Lifeforce Records

 

 

Fjoergyn - Lucifer Es

8.4

Skladby

9.0/10

Originalita

8.0/10

Produkce

8.5/10

Zpěv

7.5/10

Instrumentální složka

9.0/10

O autorovi

- spisovatelka, nakladatelka, publicistka - reviews focused on Finnish metal - Rubrika: Finský koutek

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x