Když jsem v roce 2017 představovala českému publiku rakouské Glare of the Sun, na nějakou dobu se mi kapela tak trochu ztratila z očí. Salzburští experimentátoři, pohybující se na hranách různých subžánrů, se ale po dvou letech ozvali znovu. Tentokrát s albem „Theia“.
Nové album Glare of the Sun je opět velice nejednoznačné a hlavně nezařaditelné. Oproti kultivovanosti alba „Soil“ z roku 2017 je zde ale patrný posun. Už v „Soil“ si rakouští hudebníci hráli s post metalovým zvukem, s doomem a shoegaze. Album mělo vyvážený zvuk, velmi vybroušené, táhlé riffy a atmosférickou něhu. Pohybovalo se na pomezí snu a reality, vyzývalo k meditativnímu poslechu. To ale „Theia“ naprosto ruší. Glare of the Sun se posunuli výrazově i stylově.
„Theia“ je koncepční album, zahrnující dvanáct velmi nevšedních skladeb. Opět se pohybujeme v několikadimenzionálním prostoru metalových subžánrů. Post metalovou koncepci narušují dlouhé doomové pasáže, potom se zvuk stočí skoro k atmosférickému black metalu a někdy klouže po povrchu rocku nebo post rocku. Album je stylově dál od shoegaze, dbá na větší emocionální vyznění a nebojí se jisté temné epičnosti. Žánrově si tedy poslech užijí hlavně fanoušci post metalu a milovníci experimentálních metalových forem.
Texty voní prázdnotou chladného vesmíru. Jejich námětem je dávná protoplaneta, která se střetla se Zemí, ale text by se mohl opírat i o řecký mýtus o dceři bohyně Gaie. Rozhodně v obou případech jde o něco chladného, nestvořeného nebo tvořícího se, prapůvodního. Text ale vypovídá především o srážce protoplanety jménem Theia s naší planetou a o faktu, že srážka napumpovala zemské rudné žíly.
„It’s roots leading the blind man
The blood of my own veins
Coming from an unknown ocean
With hands of fire, you burn desire
That river flows inside of me
Through veins of rust and decay
I reach the cosmic delta
Kneeling down in reverence.“
Post metal se často obrací k vesmírné prázdnotě, k neprobádaným jevům, noří se do temné hmoty a hraje si s teorií strun. Vesmír tvoří vynikající projekční plátno pro post metalové sny a vize. Vybízí k techničtějšímu pojetí, hlavně k chladnějšímu odstupu ve zvuku kytar, které se jako satelity oddělují od starých nahrávek Pink Floyd, aby vytvořily vlastní, nezaměnitelné akusticko-elektrické vakuum.
Glare of the Sun už se tolik nezabývají tvorbou riffů, ty zní těžce, kompaktně a jsou doprovázeny velmi elegantními akustickými pasážemi, jejichž dlouhý dozvuk vytváří celkovou atmosféru alba.
Velkých změn doznaly vokály. Zatímco v debutu „Soil“ jako by se protagonisté báli zpívat, „Theia“ vybízí k řevu v nekonečném prostoru. Vokál mimořádně zesílil. Christoph Stopper se odvázal a překvapil. Jeho hlas je najednou krutý, syrový, emotivní a naprosto se nesnaží o jakýkoli umělecký projev. V některých pasážích zní Christophův harsh vokál tak, že by mohl dobývat blackmetalová srdce. Naopak, v čistých polohách vyniká jeho křehkost a nejistota, která ale v kontextu hudby zní naprosto atmosféricky. A není to jen změna projevu, která zaujme.
Že němčina v metalu táhne, je ověřený fakt. Jazyk, který neelegantně drhne o dno hudby a dodává jí na wagnerovské dramatičnosti, je prostě nosný. Když se ve čtvrté části alba ozve:
„Ein dumpfer Donnerschlag
Ins finst’re steigt der Tag
Im Dämmern fällt das letzte Blatt
Beim Denkmal uns’rer Scherbenstadt…“
člověku běhá mráz po zádech. Němčina zní na metalovém základu výjimečně a její krutý akcent dodává hudbě na přízračnosti. U kapely, která nemá angličtinu jako mateřský jazyk, je navíc ve vlastní řeči patrná větší sebejistota. Něha se odkládá, němčina vyžaduje trochu železité příchuti vlastní krve.
„Theia“ má opravdu velmi zdařilý text, jehož lyrický základ je sice v podobném žánru běžný, ale přeci jen, je velice znát, že ho skládal talentovaný autor. Koncepce vesmírné lyriky se tu velmi pěkně sešla s melodickým vyzněním a album tak posouvá na vyšší příčku profesionality.
„And all is me,
God of the 5th direction,
Beneath all soil,
Harvesting contradiction,
All is me,
Son of the fallen conception,
Beneath the sun,
No horizon.“
Glare of the Sun dokazují, že jsou pečliví hudebníci. Navíc našli opravdu přátelsky naladěný label, protože Lifeforce Records velmi podporují kapely podobného ražení. Je pěkné poslouchat tak variabilní a nejednoznačné album, jakým je právě „Theia“. Jeho nepředvídatelnost a změny nálad rozhodně zpestřují poslech, ve kterém si přijde na své i nemetalový fanoušek.
Album vyjde: 21. června u Lifeforce Records
all images: ©Lifeforce Records