Nesuď knihu podle obalu, praví známé rčení. Co když ale kniha podle obalu souzená být chce? Od toho přeci grafici obálku navrhují: aby si ji zákazník v krámu vzal do ruky a získal určitou představu, co od knihy očekávat. Obal Demons se šklebícím se přízrakem pravděpodobně ženského pohlaví s obrovským rohem trčícím z jedné strany hlavy byl pro mě trochu nic neříkající: asi bych očekával nějaký „gotický“ element, ale přesně o jakou „odrůdu“ (industriální, symfonickou atd.) se jedná, jsem nebyl schopen vyvodit. Na vševědoucích Metal Archives jsem se dozvěděl, že Gothic hrají mix gothic a doomu – řekl jsem si, že by tedy zřejmě mohli snést přirovnání ke kapelám jako Paradise Lost, My Dying Bride či Draconian. Žádný záchytný bod, který by mi pomohl v mém tápání, jsem ale nenašel. Někdy je holt lepší nad obalem příliš nespekulovat…
Gothic a jejich frontman Alin Petruț mají za sebou věru klikatou cestu a není divu – kapela je aktivní od roku 1993 (během této doby změnila jméno i line-up). Nějaký ten riff ála Paradise Lost na Demons najdeme, ale je jich spíš poskrovnu a skladby nemají tak žalostný tón, jako zmínění My Dying Bride či Draconian. Metal z dílny této rumunské pětice je i v porovnání s gothic-metalovými skupinami jako Moonspell či Nightfall tvrdší; melodie jsou hravější – někdy uslyšíme i folkové riffy trochu připomínající novější tvorbu Amorphis, jindy jsem měl při poslechu alba pocit, že poslouchám poněkud tvrdší power metal.
Nejdřív ke kladům: Demons rozhodně není monotónní album, písně jsou dostatečně nápadité na to, aby nesplývaly jedna do druhé. Celkem vzato album při poslechu dobře plyne, čemuž pomáhá i (chválihodně) krátká hrací doba (něco málo přes 40 minut). V kompozicích se Gothic nebojí všelijakých přechodů – třeba celkem svižný song Catacombs má ke konci velice pomalou pasáž s podmanivým sólem – takže i skladby samy o sobě nejsou jednotvárné.
Tím se dostávám k záporům alba, kterými je jistá neotesanost či těžkopádnost. Melodické pasáže se ve skladbách střídají s breakdowny, které zní někdy přímo humpolácky – představte si to nejprimitivnějši „tvrďácké“ trsání na kytaru a získáte celkem dobrou představu, o čem mluvím. K tomuto pocitu přispívá growl Lazara Georgeho, který působí trochu jako chudý příbuzný vokálního projevu Tomiho Joutsena (Amorphis). Kombinace jeho growlu s primitivními riffy skladby zrovna nepovznáší. Samy o sobě breakdowny nejsou něco nepřípustného, ale bohužel v některých písních mají tendenci ničit momentum, které skladba od svého začátku budovala (ne nepodobně jako se to děje průměrným metalcorovým kapelám). Jádro pudla podle mého tkví v tom, že k melodickému gothic metalu se víc hodí uhlazenější rockový sound kapel jako jsou Moonspell či Nightfall – v muzice míň může být někdy víc.
Tím nechci tvrdit, že songy jsou zpackané nebo neumětelské, Gothic jsou vyzrálí a ostřílení hudebníci, umí napsat dobrý build-up, jako třeba v předrefrénu „Disillusion“; chytlavost jejich melodií jsem už výše zmínil. Ze songů se mi vyloženě líbí poslední skladba „A New End“, která je zpívaná v rodné rumunštině. Ta je taky kompozičně nejsevřenější, což by mohlo potvrzovat můj argument o kompozičních nedostatcích songů na Demons. Album jako takové pro mě bylo zajímavé i na opakovaný poslech. Celkový verdikt z mé strany: jedná se po všech stránkách o „dobré“ album, nic víc, nic míň. 6/10
Gothic
Rumunsko
Demons
2017
Loud Rage Music
Recenze: Gothic - Demons
