Čistá kytara, klid, napětí, stupňování… Ano, přesně tak začíná album „Amnesia“ kapely InnerSphere z Plzně, o kterém můžu říct, že mě opravdu nadchlo. Na to, že je tato banda tak mladá (založení koncem roku 2015), odvedla opravdu kus práce. Nikdy předtím jsem o nich neslyšela a přiznávám, že jsem tímto přišla o hodně, protože celé album jsem hltala jedním dechem. Tolik rozmanitosti, technických vypracování a tak moc pasující disharmonie najednou jsem už dlouho neslyšela a těžko jsem hledala něco, co by se dalo kapele vytknout. Pojďme se na ně tedy podívat více do hloubky.

Po tomto pomalém nástupu a prologu se objevuje nakřáplá kytara a posluchač zpozoruje, že onen klid pomalu odchází a přichází to, na co čeká – nářez v podaní songu „Shape the Nihilism“. Nelze jen tak přeslechnout technicky perfektní a hodně do výšek laděnou basu, na které je téměř celé album postavené. Ač se najde hodně lidí, co tvrdí, že basa musí „basovat a dunět“, v tomto případě bych ji snad nezahrála jinak, než jak to podal basák kapely. Pomalé stupňování bicích, obohacené o kytarový doprovod a dobře zapadající growl, nás uvádí do samotného songu a do atmosféry, která se dá stěží popsat a kterou musí člověk spíš zažít. Líbí se mi, že pro „Shape the Nihilism“, stejně jako pro zbytek alba, je „proměnlivost“ druhým jménem. Posluchač se může těšit, že celá skladba není pořád dokola o tom samém, každou chvíli přichází nějaká změna. Tímto se kapela postarala o to, aby se z alba nestala jen „kulisa“ do pozadí, ale je to něco, co opravdu upoutá pozornost a drží si ji až do samotného konce.

„Black Forrest“ je další z řad, kterou můžeme od této bandy slyšet. Začátek se tváří, že se bude jednat o sypačku, která bude mít nutkání znít celou dobu stejně, když tu se najednou objevují úplně jiné melodie, jiná atmosféra, a dokonce kapela využila i mužských vokálů, které do tohoto songu skvěle pasují. Obdivuju, jakým způsobem vyřešili fungující disharmonie, které do sebe zapadají jako kousky puzzle. Posluchač se může radovat ze spousty kytarových riffů, chvíli běsnících, chvíli klidnějších, v refrénu se celá kytara krásně „rozloží“ a tvoří atmosféru jakéhosi temna a úplně se odlišuje od celého songu, čímž si dodává onu originalitu. Oproti tomu skladba „Tell Me“ začíná velmi poklidně, kytara s basou se navzájem doplňují a promítají se jedna do druhé. Střídají se čisté a nakřáplé kytarové zvuky, bicí jsou progresivní a krásně technicky zpracované (konkrétně například s rytmy na činel si bubeník suprově pohrál). Sekané a agresivní tóny kytary se míjí s dlouhými, táhlými a klidnými. Jde vidět, že členové kapely si s hudbou opravdu umí vyhrát a hlavně to prodat. Skladba „Alysum“ má zase pro změnu temnější plášť, který vás zahalí od hlavy až k patě a je to opravdu požitek! Opět zde kapela využívá mužských vokálů a musím říct, že to k celému songu hodně pasuje. Jediné, co bych možná malinko kapele vytkla, jsou texty, které mohly být podané originálněji a více do hloubky, ale to už je spíš otázka vkusu.

Pokud bych měla říct, která skladba mě zaujala nejvíc, určitě bych zmínila tu, jejíž název se shoduje s názvem samotného alba – „Amnesia“. Líbí se mi proměnlivost, kdy z čistého kytarového a jemného basového zvuku přechází do drsnějších a temnějších poloh, doprovázených propracovaným growlem. Ač to tak ze začátku skladby možná nevypadá, protože ten klidný nástup je opravdu docela dlouhý, najednou dostane posluchač „kopanec“ do uší a je z toho úplně paf. Po chvíli se opět vše uklidní a za chvíli vás „Amnesia“ znova kopne. Cítíte se zkrátka jako na vlně a z oné proměnlivosti jde cítit, že se kapela snažila vyjádřit význam slova, jímž album nazvali.

Za mě je album velmi zdařilé. Vše do sebe krásně zapadá, má to hlavu a patu, co se týče masteringu a podob nahrávek, rozhodně studio též odvedlo hodně dobrou práci. Oceňuji originalitu, melodičnost, rozmanitost, uzavření do – na první pohled – „čistého obalu“ (intro a outro alba je oproti zbytku skladeb hrané s čistými zvuky kytar), snad už jen texty místy poladit a bude to perfekt. Budu se těšit, pokud budu moct kapelu slyšet živě, a to snad v co nejbližší době.