Devět skladeb. Devětkrát pocit, že je to hudba. To je nové album Magenta Harvest: „…And Then Came the Dust“. Devítiocasá deathmetalová kočka mrská krvavá záda flagelantů závislých na silnějším zvuku. Byla jsem devítinásobně spokojená. Protože na tohle album jsem se těšila už od prvního oznámení o jeho vydání.
Magenta Harvest už je na hudební scéně od roku 2005, ale nijak nevynikala, možná proto, že její frontman, Vreth (Mathias Lillmåns), byl dost zahlcený jinými projekty a chrčel raději s Finntroll. Ten, kdo by čekal, že Magenta bude říznutá skočnými folkovými motivy, ať po novém albu ani nesáhne, protože by přišel o část snů. Magenta totiž není říznutá lehkým humorem a hudebními postupy skladatelského génia Henriho Sorvaliho. Magenta Harvest je death metal. Tady ponoříme ruku do černého inkoustu.
„…And Then Came the Dust“ je plné hodně pestrých hudebních přechodů a experimentů. Zároveň zní hodně puristicky. Je to death metal na první poslech, nepohybuje se tak úplně mezi žánry. Vrethův harsh vocal známe, je to sázka na jistotu a na albu vyniknou všechny jeho polohy. Na vokalistovi je znát letitá zkušenost a lehkost. Frontman se nijak netrápí s technikou. Za skvělé podpory dobře promazaného motoru celé kapely vyniká charakteristický Vrethův chrčák dokonale. To, co se děje okolo vokálu, je ale neméně zajímavé. Vyvážená hudba šlape naprosto bezchybně. Hodně těžké riffy, dokonalý souzvuk kytar, bicí, které podtrhuje kvalita nahrávky, a excelentní rytmika, tohle dostane každého.
Oba kytaristi jsou hodně šikovní, ostatně, Magenta není jejich první projekt, a jak Timo Kontio, tak Timo Hanhikangas si ve zvuku sedli dokonale. Tahle kytarová dvojčata, podpořená mručivým sloupem basy Jonase Frilunda a bicími, za kterými tepe Janne Manninen z Pain Confessor, umí vykouzlit hodně přízračnou atmosféru deroucí se na povrch s dračí agresivitou.
Magenta Harvest v poslední době našláplá kupředu a dává o sobě vědět. Jako by našla druhý dech po tříleté odmlce od vydání posledního alba „Volatille Waters“. Je to dost řízný nástup a zdá se, že všichni členové napřeli společné síly k rozpohybování projektu, který už nevypadal, že by měl zářivou budoucnost. Vychází jim to. Rezavé spoje se uvolnily a dovolily tomu technickému zázraku vyplout z přístavu.
Byla by škoda, kdyby Vreth ještě pár let nezúročoval to, co umí, a nedával fanouškům to, co chtějí. V úloze producenta se mu asi líbí, ale přeci jen si potřebuje občas pořádně zařvat. Z projektu Magenta Harvest dýchá nejen zkušenost, ale hlavně radost z vytváření hudby. Na albu je to znát. A producentské zkušenosti se určitě hodí i ve smyslu kvality nahrávky, která je hodně vycizelovaná.
Nemůžu mávat finským praporem a křičet, že „…And Then Came the Dust“ je album roku nebo že překračuje dalece hranice žánru. Je to poctivá porce hudby, která vsadila na dost vysokou kvalitu. Osobně mám tendenci album řadit na nejvyšší příčky i s tím vědomím, že jsem tento rok slyšela možná lepší kousky. Líbí se mi ta elegance zvuku a řemeslné zpracování na úrovni. Dlouho jsem neslyšela tak vyvážený zvuk, kde má každá ostrá hrana a každý hrot na špičce gravuru. Album hudebníků, stojících na vrcholu tvůrčích sil a zkušeností, je radost poslouchat.
Magenta Harvest
…And Then Came the Dust
Země původu: Finsko
Vydavatelství: Apostasy Records
Vydání: 1. září 2017
@images: ©Apostasy Records
Magenta Harvest - …And Then Came the Dust
