Recenze – Minority Sound: Toxin

Nedávno se mi do rukou dostalo album „Toxin“ od kapely Minority Sound a ráda bych o tomto kousku napsala několik slov. Pánové, hrající tento electronica-metal, jsou něco dosud neslýchaného, něco jiného, než na co by byl běžný posluchač zvyklý, a troufám si říct, že je to zároveň něco skvělého. Pojďme si tedy kapelku rozebrat více dopodrobna.

Ze začátku se to sice tváří jako běžná sypačka, která je lehce řízlá stylem kapely Deathclock, ale po chvíli už člověk cítí vlny napětí, tajemna, hudba zní chvílemi jako bouře, chvílemi jako z hodně temného podsvětí, zkrátka je název alba velmi výstižný a my si můžeme připadat jako v nějakém toxickém světě, plného tmy a černoty a ničeho jiného. Šepot zpěváka, který se hojně objevuje, tohle celé umocňuje. Moc se mi jako basákovi líbí, že kapela dává hodně prostoru právě baskytaře, kterou spousta kapel spíše tlačí do pozadí. Skvělým příkladem je pro tyto dva klady song s názvem „Scarecrow“, začínající sice úplně bez basů, jen s tlumeným zvukem ostře řezané kytary, ale o několik sekund později jej nastartuje obrovské dunění a pak už si jen můžeme nekontrolovatelně kývat hlavou do rytmu, protože je to prostě dobré! Líbí se mi, že kapela střídá klid s rachotem a oba tyto protiklady dostávají hojný prostor. Z děsivého zpěvu se najednou ocitneme v pomalých harmoniích, o kterých ale nemůžu říct, že by byly úplně klidné, protože v sobě vyvolávají, i přes jejich mírnější tempo, jakýsi neklid, který po chvíli doroste až do podoby šíleného growlu.

Trending

Obscuro Podcast – Viktorie Surmøvá & Heri Joensen

Co se mi hodně líbí, je, že zpěvák nezůstává pouze u onoho growlu, ale vyváženě jej střídá s čistým zpěvem, který na okamžik zpodobňuje klidný podkres celé tvorby, jako je tomu například v songu nesoucím stejnojmenný název, který má samotné album – „Toxin“. V tomto dílku se taky krásně střídá hloubka ostrých kytar s výškou elektronických efektů, bez kterých by to nebylo ono. Ač nejsem moc velkým zastáncem tohoto, dnes už běžného, doplňku, nedokážu si bez něj Minority Sound představit. Jde poznat, že pánové jsou otevření novým možnostem, nebojí se jich a jdou do toho sebejistě a naplno. Stejně tak bych mohla mluvit o songu „Bipolar“, který je tedy o poznání tvrdší než předchozí „Toxin“, ale zato má v sobě obrovskou dávku napětí. Byl moment, kdy jsem pořádně nevěděla, co mě čeká, protože ono napětí bylo opravdu dlouhé. Chvíli jsem si říkala, že možná je to dlouhé až zbytečně moc, když tu najednou se moje sluchátka otřásla a naprosto nečekaně přišel kopanec v podobě hodně hlubokých a výrazných kytarových riffů. Je obdivuhodné, jak je celý song proměnlivý, jak kapela nezůstává jen v těch stejných melodiích, ale zároveň se vždy dokáže v průběhu skladby vrátit k tématu, které je pro ten samotný song charakteristický.

Za mě, největší topovkou z celého alba je skladba „Sunlight. Be me! Sunlight begone!“ Hodně nenápadné a relativně tiché intro jde posléze ruku v ruce opět s tou ostrou kytarou a krásně do sebe obě strany zapadají. Najednou celý song změní tvář a začne se táhnout v hodně mollových melodiích, doprovázených baskytarovými skluzy, a i když se bubeník neubránil lehce „kobercovému náletu“, podařilo se to pánům udělat tak, aby onen kopák nepřehlušil ostatní hudební složky, za což mají ode mě palec nahoru. Celkově si troufám říct, že samotné album je po hudební stránce velmi zdařilé. Songy jsou kolikrát neskutečně chytlavé, ale co se mi líbí ze všeho nejvíc – nejsou předvídatelné. U spousty kapel tak nějak člověk tuší, co asi přijde, ale tady to jde stěží. Pro poslech tohoto alba doporučuji sluchátka nebo repráky s pořádnými basy, protože tento kulturní zážitek opravdu stojí za to!

Co se týče vizuální stránky alba, grafička dokázala perfektně vystihnout atmosféru celého alba s lehkou inspirací od da Vinciho. Celý vzhled je laděný do černé, bílé a toxicky zelené barvy, včetně bookletu k samotnému CD. Jediné, co bych jen lehce vytkla, je to, že vizuál je místy až moc tmavý a člověk musí chvíli bádat, co je vlastně na obrázku, ale až na tuhle malou drobnost není nic, co bych měnila. Moc se mi líbí nápad s injekčními stříkačkami, který byl na celý vizuál hojně využit a který podtrhuje ducha samotného alba.

Věřím, že Minority Sound budou jen vzkvétat a že jejich tvorba bude album od alba lepší, i když už teď je jejich tvorba na tak vysoké úrovni, že mám pocit, jako by to už ani výš nešlo. Tak hodně zdaru!