Kalifornští Mountaineer přicházejí tentokrát s hutnou a tesknou hudbou, která není snadná na poslech a ve které převažují dominantní bubny, evokující dopady ran na naše záda.

Je to už třetí album vydané pod hlavičkou neortodoxních Lifeforce Records a určitě jde o nevšední hudbu, která by neměla zaniknout. Naopak, v roce, který nás svazuje a zbavuje svobody, je „Bloodletting“ dokonalým vyjádřením našich prožitků.

Když jsem před dvěma lety recenzovala „Passages“, byla jsem dost nadšená, album znělo skvěle. Ale nevrylo se natolik hluboko, abych se k němu pravidelně vracela, ostatně, to se mi stává jen tak s dvaceti alby ročně. Mountaineer se prostě nedostali do osobního výběru. Nicméně, jméno kapely mi uvízlo v hlavě jako jméno představující zajímavý koncept. Po „Bloodletting“, které vyjde v květnu tohoto roku, jsem tedy sáhla s radostí.

Jde opět o jistý koncept. Mountaineer mají rádi, když jejich alba posluchač vnímá jako celek, ne roztrhaná na jednotlivé skladby. Nebo spíš dopisy členů kapely těm, co odešli. Lidem i předmětům. Dopisy na rozloučenou, svět ztracených věcí a citů. Srdceryvná vyznání s ornamentem těžkopádné rytmiky, která supluje většinu emocí.

Ano, bicí jsou zřejmě nejvýraznější barvou alba, už dlouho jsem neslyšela nahrávku, kde by bicí přehlušovaly zpěv, a přitom to nebyla technická vada. Přitom se nejedná o složitou nebo nějak zvlášť nápaditou rytmiku. Je jen akcentovaná na skoro neúnosnou míru, funguje podobně, jako když se v některých písních Toma Waitse objevuje zvuk bití do traverzy. Ovšem albu bicí nepropůjčují industriální ráz, spíš naléhavě snový. Je to podivné a funguje to. Zvlášť ve chvíli, kdy bicí opravdu silou svého zvuku překryjí dokonale všechny ostatní nástroje a ty se stávají jen jejich doplňkem, tehdy se člověku začnou otřásat žebra zevnitř.

images – Lifeforce Records

Jaká je ale celkově hudba Mountaineer? Jde ji zařadit, vysvětlit? Američané surfují na nové metalové vlně, kombinují tedy post rockové formy s doom a sludge metalem. Díky své post rockové neurčitosti tak dokonale zapadají do portfolia svého vydavatele, který holduje modernímu pojetí tvrdší hudby. Nejde tedy o poslech pro ty, kteří vyznávají starou dobrou klasiku, Mountaineer by se mohli líbit posluchačům Swallow the Sun, Last Leaf Down, Hanging Garden nebo Cult of Luna. Je to experimentální metalová forma, pohybující se v hodně širokých březích hudební řeky. Důraz je kladen na vyznění, na emocionální prožitek a velice vkusnou instrumentaci. Poslechově jsou Mountaineer sice složití, ale pro milovníky post metalových forem zní naprosto úžasně.

„Bloodletting“ má obrovskou gradaci jednotlivých témat a silný dopad na lidské smysly. Není to album, které si pustíte k ranní kávě, na to je příliš zásadní a těžké. Album vybízí k večernímu poslechu a vyžaduje pozornost, aby člověku neunikly jednotlivé stopy a finesy, které se ozývají v hodně vzdáleném pozadí. Ano, jedním ze specifických rysů alba je jeho zvuková hloubka. Rozhodně se nevyplatí si ho pustit na špatných bednách. V dobrých sluchátkách vyzní jeho atmosféra, pokud hloubku zvuku zploštíte, album zemře. Potřebuje dýchat, potřebuje velký prostor ve vaší hlavě.

Velkou radost můžou člověku udělat miniaturní hravé pasáže, kdy kytary na minimalistickém prostoru rozehrávají drobné melodické klenoty. Hlas Miguela Mezy je na tomto albu zcela potlačen, zpěv ze záhrobí, ze vzdálené reality, z jiné dimenze představuje jen doplněk velkých hudebních ploch, otevřených pro experimenty. Do jisté míry je to album postavené na sloupu bicích Patricka Spaina. Samozřejmě, zvuk Mountaineer jsou především tři kytary a basa, ale na „Bloodletting“ tvoří kytary většinou jednolitou řezavou stěnu krátce oddělovaných taktů. Album je tak mnohem ostřejší než jeho předchůdci, zvuk vychází trochu z britských rockových tradic devadesátých let nebo z hlubin punku. Přitom si ale zachovává velice zřetelný cit pro estetiku. Technicky jsou tak Mountaineer na obrovské výši a občas se dotýkají mistrovství.

Album „Bloodletting“ je hlavně emotivním vyjádřením a jako takové si určitě získá posluchače, kteří vyžadují od hudby velké vzepětí a emocionální náboj. Rozhodně půjde o záležitost, která si sice nezíská masovou poslechovost, ale v určité skupině bude hodně adorovaná. Nebráním se pár poklonám před oltářem, je to opravdu špičková, atmosférická záležitost, která chytne za srdce.

 

Album vychází 22. května u Lifeforce Records

Moutaineer na FB

all images: ©Lifeforce Records

 

9.2 Skvělé

pro posluchače Last Leaf Down, Leprous, Swallow the Sun, Hanging Garden

  • SKLADBY 9
  • ORIGINALITA 9
  • PRODUKCE 9
  • ZPĚV 9
  • INSTRUMENTÁLNÍ SLOŽKA 10
  • Hodnocení Čtenářů (3 Hodnocení) 5.5

O autorovi

- spisovatelka, nakladatelka, publicistka - reviews focused on Finnish metal - Rubrika: Finský koutek

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x