Říká se, že co Čech to muzikant a co Moravák to zpěvák. Což by znamenalo, že každý na něco hraje a je zde zpěváků přehršle. Opak je pravdou. Je sice fakt, že po revoluci jsou podmínky pro založení kapely o něco příhodnější, avšak mnohé spolky, které byly založeny v té době, již dávno neexistují a ty co existují, profitují na hitech z let minulých. Dalším a rozhodně ne posledním problémem je, že se muzikanti bojí experimentovat a málokdy se pustí do vod neprobádaných.
Když jsem někdy kolem roku 2012 zaznamenal kapelu Spreading dread, tak to především kvůli jejich prvotině Sanatorium, která mě překvapila zejména zajímavým nápadem a techničtějším pojetím. Rozhodně jsem byl tímto kouskem potěšen, jednak taky proto, že thrash mám rád a že kapel, které jej hrají dobře, je pomálu. Když Pražákům vyšla loni v lednu nová deska Age of Aquarius a díky jedné náhodě mi přistála v ruce, tak jsem byl velice potěšen, neboť oné čtyři roky, které Spreading dread dělí od vydání druhé desky, byly opravdu dlouhé a musím se přiznat, že jsem na ně i trochu zapomněl.
Zatímco já zapomínal, tak pánové nelenili a nahrávali. Zřejmě se jim spolupráce s německým labelem zalíbila, takže podobně jako předchozí album i toto nahrávali pod hlavičkou Bret Hard Records ve studiu Streetsound. Výsledkem je osm skladeb kvalitního metalu na kulatém nosiči v hranaté krabičce.
Někde jsem se dočetl, že jsou pánové postižení různými psychickými poruchami, a že hledaji inspiraci v klasice. Ano, i toto je vše na novém počinu dobře poznat, jak jinak by taky tento progresivní kousek vyšel, kdyby byla pražská čtyřka v pořádku, že. Ale nechme zdravotní stavy odborníkům a pojďme se společně vrhnout do věku Vodnáře.
Deska začíná zajímavým intrem, které však po chvilce začne nudit. To na začátek není sice to nejlepší, ale protože vzápětí nastupuje s plnou vervou druhá věc Devolution, která rozsekne vlny melancholie silným riffem, je vzpomínka na intro rázem zapomenuta a já si užívám plnými doušky. Střídání hlasových poloh od táhlých močálových vzlyků přes hrdelní trýznění hlasivek po zachmuřeném křiku. Vše v ne sourodém pořadí, přesně jak to mám rád a jak to určuje doba a styl. K této skladbě byl udělán i klip, který podobně jako song se myslím povedl. „Oil Stained“ začíná podobně jako intro kytarovou vyhrávkou a velice pomalu se rozjíždí jako dobře naložený vlak. Basa je kupodivu velice dobře slyšet. Říká se, že v jednoduchosti je síla, ale já přidávám, že jednoduchost je pro jednoduché. Tohle chce celého člověka, rozhodně toto nelze poslouchat na jedno ucho. Takhle bych mohl ohodnotit každou věc na téhle desce, střídání poloh a vysekávaní šílených kytarových sol s příměsí industrialu. Myslím, že již není třeba. Do konce desky pánové nijak nevybočují z předem nastavených měřítek a já po skončení Salvia Divinorum mohu jen dodat fajné a pěkné. Za ty čtyři roky pánové ušli kus cesty, která Spreading Dread posunula od dobře hrajících k zajímavě hrajícím kapelám. Jak jsem v úvodu uvedl tak mnoho kapel zanikne nebo skončí díky nezajímavosti. Těmhle hudebníkům já osobně fandím a těším se na jejich další počin nebo živé vystoupení. Jen tak dále.
Seznam skladeb:
- Birth of Consciousness
- Devolution
- Oil-stained
- Conspiracy
- Karmic Wheels
- Prayer for the Living
- State of the Art
- Salvia Divinorum
Čas: 43:53
- Nahráno ve studiu Streetsound
- Mix a mastering – Streetsound
- Hudba – Šimon Kortč
- Texty – Lukáš Fujan
- Vydavatel – Bret Hard Records (DE)
Spreading Dread -Age of Aquarius
Klady
- Odvaha vrhnout se do málo pochopených vod
Zápory
- Intro
